Bivoy

S citem natočený film doplněný krásnou hudbou a vyšperkovaný skvělými hereckými výkony, jehož (snad trochu natažený) konec dojemnější snad ani být nemohl, odhaluje absurdnost ve vztazích mezi služebnými černé pleti a jejich bílými zaměstnavatelkami. Přesto film není "jen" o (tehdejších) nerovnostech mezi lidmi různé barvy pleti. Ty totiž tvoří pouze jakési pozadí nebo rámec pro příběh o tom, kam až může dojít lidská nenávist a pomstychtivost a jak s ní naopak dokáže zatočit lidská dobrota a ochota bojovat za dobrou věc. Ve chvíli, kdy vás film rozpláče, odpustíte mu i jistou dávku naivity. Ta je v Černobílém světě představována především absencí záporné postavy černé pleti, která by vyvážila, z pochopitelných důvodů idealizované, hlavní postavy moudrých služebných.

Bezesporu odvážný počin. V prvním dílu Huba krásně odkoukal pohyby a gesta našeho tatíčka Masaryka. V tom druhém oceňuji především to, jak autoři poukázali na řadu protichůdných názorů a faktorů, které hrály roli v událostech kolem Mnichova. Místy je seriál trošku utahaný a nudný a nechápu především proč je tak špatně ozvučený - lidem je někdy opravdu špatně rozumět. Uvidíme, co přinesou další díly. Zatím 70%

"Into the wild" for beginners :-) Nasazování batohu v začátcích cesty mě opravdu rozesmálo a soucítila jsem s Reese pro ty špatné boty... Vlastně to všechno bylo dost věrohodné včetně těch jejích podlitin a odřenin od batohu (jen si holka mohla v tom hicu vzít nějakou čepici, aby nedostala úpal). Když se k tomu přičte krásná krajina, skvělý střih a píseň El Condor Pasa, která je mimochodem přesně v rytmu kroků unaveného poutníka, je z toho dokonalý film pro ty, co mají rádi filmy a chození po kopečcích...

Měla jsem pocit, jako by se Allen pokoušel zopakovat to, co se mu podařilo v Annie Hallové, kde vystupoval z filmu a narušoval jeho děj různými vsuvkami a poznámkami. Velice jemně tak nutil diváka uvažovat o tom, co je ještě reálné a kde vlastně končí samotný film. Takového zpochybnění filmové reality se nám od Woody Allena dostalo např. i v jeho filmu "Sex noci svatojánské" nebo v magické "Půlnoci v Paříži". Ve všech těchto filmech ale bylo to zpochybnění velice jemné a poetické. Naopak při sledování "Říma" má člověk pocit, jako by jeho snaha filmu uvěřit, pochopit ho, nechat se do něj vtáhnout byla neustále násilně zpřetrhávána - tedy minimálně v dějových liniích se zpěvem ve sprše a s obyčejným člověkem pronásledovaným médii. Nejzajímavější a nejzáhadnější postava filmu: architekt ztvárněný Baldwinem.

Utahaný film, v němž po většinu času lidé koukají upřeně před sebe nebo na někoho druhého a vyjadřují při tom pokud možno co nejméně emocí, načež se obejmou a při tomto obětí jeden z nich druhého s naprstou přirozeností zabije vynalézavým brutálním způsobem, přičemž se krví nešetří. Některé scény dokreslené podmanivou hudbou (např. zpomalený polibek se setměním ve výtahu) navíc nemají daleko ke kýči. A - narozdíl od režiséra - si nemyslím, že jakákoliv brutalita, která následuje může takový kýč vyvážit nebo dokonce ospravedlnit. Výrazně kladné hodnocení u tohoto filmu opravdu nechápu. A to je také jediný důvod, proč nedávám jen jednu hvězdičku - mám pořád pocit, že mi snad musela uniknout nějaká neuvěřitelná přednost filmu, které si druzí zjevně všimli lépe než já.

Nemůžu se rozhodnout, jestli se cítit povznesená Maudinou chutí do života nebo zhnusená porušeními všech možných stereotypů. Myslím, že mi bude chvíli trvat, než stávím všechny ty "vtipné" sebevraždy, krádeže a vášeň mezi stařenkou a mladíčkem. Poselství filmu je poměrně jednoduché: radujte se ze života, užívejte si ho a nebojte se milovat navzdory všem! Ale způsob, jakým je to poselství podáno, je v dnešní době prvoplánových romantických komedií velice těžké přijmout. (Nemůžu uvěřit, že je ten film 40 let starý!!!) Skvělá hudba a úžasný výkon Ruth Gordon jako Maude.

Nevím, čím to je, ale jako malé se mi to šíleně líbilo, ale když jsem nedávno viděla nějakou reprízu, jenom jsem se tomu usmívala :-D

Odlehčená verze Zločinů a poklesků. Škoda, že se Allen v posledních filmech (snad až na Jasmíniny slzy) vzdal snahy jít do hloubky. V Iracionálním muži jsem měla i při vážných scénách pocit, jako by všechno byla jen hra... Nicméně Joaquin Phoenix si s postavou Allenovského typu poradil výborně... ty deprese jsem mu docela věřila.

Já jsem Janu Eyrovou nečetla, a proto jsem se těšila, že mi film ten příběh zprostředkuje. Nevěřím ale, že by tak populární kniha mohla být tak bez vášně a bez opravdovosti. Nevím, čím to bylo - možná zčásti českým dabingem, ale nedokázala jsem tomu filmu porozumět. Hlavní postavy mě nedokázali přesvědčit, že cítí to, o čem mluví... Nechápu, jak se jakákoliv - byť nezkušená - dívka může zamilovat do tak zlého, odporného a bezohledného chlapa a nechápu, proč pokaždé, když se stane něco záhadného, ta holka jen stojí a mlčí? Proč se neptá, nesnaží zjsitit, co se děje? Jediné vysvětlení, které mě napadá, je, že je hlavní hrdinka silně psychicky narušená, což by vysvětlovalo i to její neustálé hroucení se... Teď mě tu nejspíš budou pravověrní milovníci této knihy a filmu pranýřovat, ale nemohla jsem si pomoct! Film je rozvleklý, nesoudržný a studený. Jediné, co ho zachraňuje je krásná výprava (Thornfield je kouzelný) a jako vždy výborná Judi Dench.

Na rozdíl od úžasné komedie Příští rok ve stejnou dobu v tomhle filmu ten podobný nápad tak dobře nefunguje. Kolísá to mezi trapně teenagerskou komedií a přeslazeným romanťákem s rádoby hořkosladkým koncem. Pár vtipných momentů zachraňuje celý film.