Bivoy

Velkou většinu toho, co uvidíte v tomhle filmu, jste nejspíš už dřív viděli v nějakém jiném. Ale Cheyenna (perfektně zahraného Seanem Pennem) jste asi ještě neviděli. Cheyenne je možná o něco více ztracený než většina z nás, ale má tu výhodu, že se to nebojí přiznat. A Cheyenne proměňuje všechny obyčejné věci, s nimiž se setkává, ve zvláštní a neobyčejné a naopak. Nabízí nám úplně novou, zčásti zvrácenou a zčásti osvěžující perspektivu. A činí tak za doprovodu výborné hudby a z pohledu skvělé, často kroužící a poskakující kamery.

Milé, vtipné, perfektně zahrané. Bud je postava, kterou si zamilujete: jak se úporně snaží to někam dotáhnout, jak je znovu a znovu zklamáván, jak postává v dešti před svým bytem, jak elegantně cedí špagety přes tenisovou raketu,jak předstírá elegána a sukničkáře a jak to mezi ním a slečnou Kubelikovou jen jiskří... Ale nejen Bud, i slečna Kubeliková a vedlejší postavy jako je Budův šéf nebo jeho soused-lékař, jsou zahrané s elegancí a bravurou.

Nezapomenutelná znělka, nezapomenutelná soutěž... Kdo z nás si jako malý nezatoužil změřit síly v pevnosti Boyard? Vždycky jsem se ušklíbala nad pavouky a hady, hrozila se skoků z výšek, s napětím sledovala zápasy v bahně a usmívala se hádankám otce Fury! A mezi tím ty záběry na tygry, kteří se už už těší na své oběti, které budou ziskuchtivě hrabat peníze a nestihnou podlézt padající mříží! Zkrátka soutěž plná napětí, které se snad žádná jiná nemůže rovnat!

Kouzelné zpracování :-) Elizabeth Taylor je prostě úžasná zlá žena, i když feministky se u toho závěrečného výjevu asi musí chytat za hlavu :-D

Film, do kterého se budete muset ponořit víc, než do kteréhokoliv jiného současného filmu. Beze slov je člověk nucen mnohem víc vnímat obraz a ten je zde dokonalý... A opravdu se nejedná o nostalgické napodobování starých časů - prvky z období němého filmu jsou tu posunuty někam dál - kamera je dynamičtější, gesta herců umírněnější... Do takové podoby by se dnes asi vyvinul film, pokud by k němu nebyl býval přidán zvuk a barva. A ty části, kdy najednou uslyšíme zvuk jako by nás probouzely ze sna a připomínaly nám, že celá ta "němost" je jen iluze. Celý tento odvážný počin je vyšperkován skvělou hudbou a neuvěřitelným výkonem Jeana Dujardina (ta jeho mimika!).

Jeden z nejkrásnějších příběhů, jaké znám, velice citlivě převědený na plátno, je pro mě obrovskou inspirací stejně jako písně Eddieho Veddera. Chris, alespoň tak, jak ho ztvárnil Emile Hirsch pod vedením Seana Penna, byl úžasnou osobností. 22 let už mám za sebou, ale přesto k němu musím stále obdivně vzhlížet protože se dokázal vzbouřit proti všemu a všem a vydal se hledat pravdu na vlastní pěst.

Klasický barvitý Almodóvar: stále stejná témata a přitom stále dokáže překvapovat. Jeho styl je čím dále tím vybroušenejší a osobitější, takže rozděluje diváky na dvě nesmiřitelné skupiny - ty, kteří ho nechápou a nesnáší, a ty, kteří ho právě pro ten styl obdivují. Já patřím samozřejěm mezi ty druhé ;-) Almodóvarovy postavy jsou film od filmu charismatičtější a barvitější. Robert Ledgard v podání Antonia Banderase je toho důkazem. Díky skvělému scénáři, režii i hereckému výkonu nabývá jeho osobnost velmi plastický rysů, takže - byť je to vlastně psychopat - naprosto rozumíme všemu, co dělá. Neméně úžasný je ovšem i výkon Eleny Anaya. A celý film je samozřejmě podbarvený skvělou dramatickou hudbou Alberta Iglesiase. PS: tygřík je zaručeně nejodpornější filmovou postavou roku :-D

Konečně jsem zhlédla tento úžasný film a doplnila si tak velkou mezeru ve filmovém vzdělání... A byla jsem nadšená! Málokterý z českých filmů je tak plný vášně, citu, dramatičnosti a krásy! Příběh o sváru mezi věrností Bohu a řádu a láskou k ženě a touhou žít obyčejný a svobodný život, je na jedné straně lemován včelami a stromy v květu zalitými sluncem a na straně druhé obklopen studeným mořem. Ale co je nejdůležitější: v tomto filmu nic nepřebývá. Vše se vejde do úsporných gest, která společně vytváří velice ucelené dílo. Skvělé herecké výkony, z nichž vyniká především ten Čepkův nebo ve vedlejší roli Somrův, jako by ještě vynikaly tím zvláštním střihem, díky němuž vždy vidíme nejprve člověka, ke kterému někdo mluví, a až pak toho, kdo pronáší slova. Máme tak možnost rovnou pozorovat účinek, který slova mají na toho, komu jsou určena. Zkrátka, jeden z vrcholných filmů české kinematografie.

S citem natočený film doplněný krásnou hudbou a vyšperkovaný skvělými hereckými výkony, jehož (snad trochu natažený) konec dojemnější snad ani být nemohl, odhaluje absurdnost ve vztazích mezi služebnými černé pleti a jejich bílými zaměstnavatelkami. Přesto film není "jen" o (tehdejších) nerovnostech mezi lidmi různé barvy pleti. Ty totiž tvoří pouze jakési pozadí nebo rámec pro příběh o tom, kam až může dojít lidská nenávist a pomstychtivost a jak s ní naopak dokáže zatočit lidská dobrota a ochota bojovat za dobrou věc. Ve chvíli, kdy vás film rozpláče, odpustíte mu i jistou dávku naivity. Ta je v Černobílém světě představována především absencí záporné postavy černé pleti, která by vyvážila, z pochopitelných důvodů idealizované, hlavní postavy moudrých služebných.

Přesně to, co by si člověk přál prožít... Souznění duší dvou lidí, kteří se ještě před pár hodinami neznali a kteří na sebe za pár hodin zase zapomenou... nebo ne? Přesně odměřený příděl naděje, kterou na konci spolu s hlavními postavami obdržíme, nás donutí si tuto otázku klást stále znova... A to minimálně do té doby, než se podíváme na to, jak to bylo Před soumrakem.