Ezis

Svérázná pohádka, která vám asi prostě buď sedne nebo ne. Mně se docela líbila (a možná, že je ekoteroristická - o scénáristce nic nevím, takže nemohu soudit - ale myslím, že kdo by neznal kontext dnešní doby, že by ji spíš považoval za klasickou pohádku o boji proti chamtivosti. V pohádkách je péče o přírodu znakem kladných hrdinů - viz Pyšná princezna a král zahradník, Popelka a její holubi apod. - a pohádku o říši přírodních bytostí napsala už Božena Němcová, takže tohle není tak úplně mimo linii). Potěšily mě různé drobnosti - třeba komorník Vendelín, který se pořád tak pečlivě rozhoduje, zda svému pánovi odporovat či neodporovat, že to vede až ke komickým situacím; nebo to, jak se slovenské herečky pohybují: představitelka hraběnky Julie něžně a elegantně, představitelka namyšlené statkářky Magdalenky se natřásá a její matka si to správně rázuje. Pohádka to byla docela pomalá, což by ani tak nevadilo, a neměla jasnou dějovou linii, což ji sice činilo příjemně nepředvídatelnou, ale už to trochu vadilo. A z českého znění byl překlad a dabing poznat na sto honů, a to už vadilo opravdu hodně. Navíc jména jsou zbytečně cizí a složitá (Nabbiel, Bendegůz?) a některá jsem z mluveného slova nepochytila ani já, a to jsem jazykářka. Jak se v nich pak mají orientovat děti? - Ale pokud se chcete v zimě potěšit klidnějším filmem a pohledem na horská údolí (a rozumíte slovensky), tak myslím, že slovenské znění mohu doporučit.

Tahle pohádka mně připadala jako hloupá a přisprostlá selka navlečená do nádherné královské róby. Řekněte někdo režisérovi, že aby byl opravdu krásný zevnějšek, musí být krásný i obsah! Hudba Miloše Krkošky krásná byla, krásné byly i rokokové kostýmy, princezna také pěkná, ale tím krása končila. Dámy si to v rokokových kostýmech rázovaly, jako by měly na sobě džíny, což je velký kiks u pohádky, která si jinak hraje na historickou věrnost. Rokokové šaty totiž mívaly v sukni tolik kostic, že dámy nemohly ani rychle chodit, natož chodit předkloněně. Kromě toho tu všichni mluvili nespisovně, občas dokonce nespisovněji než já (viz zmiňované "Já bych to prubla". TO že říká královna? A to nemluvím o dvojsmyslech a kresbičce kluka v prachu.) Moje první a hlavní kritérium pro pohádky je, že herci a zvlášť představitelé královské rodiny se mají chovat důstojně, což tady opravdu, ale opravdu neplatilo. Takže i když Čertova nevěsta byla jakžtakž koukatelná a měla i hodně světlé chvilky (třeba scény s Luciferem), hodnotím jen jednou hvězdičkou, protože přes slušnost a důstojnost v pohádkách u mě nejede vlak.

První litevský film, který jsem viděla a také první litevský muzikál, s naprosto nádhernou, velmi emocionální hudbou. Motiv Jurgy vám zůstane v paměti jako synonymum ženské krásy a Girdvainisova árie "Jau pražydo šermukšniai" (Už rozkvetly jeřáby) pro mě je prototypem písně vyjadřující vztek a zoufalství. Nejlitevštější film, jaký si dokážete představit, jehož hudební stránka se zároveň vyrovná nejznámějším světovým muzikálům. Jeho plná verze je k dispozici na YouTube a rozhodně doporučuji, i když neumíte litevsky, stačí znát základní dějovou linii.

Jako komedie je to na tři hvězdičky, jako vtipný průřez českými dějinami na pět, a to jenom proto, že víc hvězdiček není. Díla jako České nebe strašně potřebujeme. Jestli se na něj budou dívat moje děti, tak budou českou historii a literaturu zvládat levou zadní a ještě je to bude bavit :-) Kromě toho jsem ho potřebovala já, protože už nějakou dobu žiju v cizině a tahle hra pro mě byla jako čerstvý český chléb. Když se praotec Čech pustil do české literatury, padala jsem smíchy pod stůl, a to ještě nebylo nic proti Mistru Janu Husovi. "Ale ne že by se mi Zikmund omluvil! Jenom se na mě šklebí a chrastí sirkama." "Pane Bože, copak na to nemáme nějaké nehořlavé úsloví?!"

Dva mladí četníci v roce 1919. Nevím, komu a do jaké situace tenhle seriál doporučit. Není to ani pro vychutnání drsných, až hororových vražd, ani pro chvíle, kdy si člověk chce oddychnout u lehké, vtipné detektivky. Totiž.... Je. Je to obojí. Třeba v dílu Staré dluhy se tyto atmosféry střídají až k infarktu. A střídají se také v jednotlivých dílech - podle toho, kdo je zrovna velitelem stanice. To mě trochu mate. A nelíbí se mně, že tvůrci jakoby schválně tlačili na pilu a pokoušeli se oba druhy atmosféry stůj co stůj vytvořit. Pro mě to ale atmosféru nemá - to by to chtělo zajímavější hudbu a jazyk. V prvních dílech se mluví hezky prvorepublikově s různými německými výpůjčkami, ale v pozdějších dílech - kromě starého rakouského četníka - se všichni vyjadřují strašně jednoduše a provozně. Nikdo nehláškuje, nikdo nemá zvláštní způsob vyjadřování, nikdo nemluví nářečím. Páni scénáristi, přečtěte si třeba něco od Karla Poláčka... Kromě toho mně vadí, že za scénářem je poměrně negativní a depresivní přístup ke všemu - vždycky si zvyknete na nějakou sympatickou figurku z města, načež po několika dílech zjistíte, že je to podvodník nebo vrah nebo jánevímkdo. A scénáristé neumí psát ženské role - ty tu jsou dost mělké a většinou negativní. To byly jediné momenty, kdy jsem Četníky z Luhačovic srovnávala s Četnickými humoreskami a s nostalgií vzpomínala na Andělku a Karličku. - Tak to bychom měli negativa. Pozitiv má seriál také hodně - třeba historicky přesné kostýmy, včetně luhačovického kroje! To opravdu není samozřejmost. Secesní klobouk dolů před kostýmní výtvarnicí Sylvou Hanákovou! Kromě toho také nádherné exteriéry, reálie z poválečné doby, které pomáhají ji pochopit, místy velice napínavý či svérázný děj, opravdové Maďary a Židy mluvící maďarsky a jidiš (ne Čechy snažící se tyto jazyky napodobit), neokoukané moravské herce. Třeba Zdeněk Černín v roli lékárníka je přesný. - Celkově je to seriál, který zároveň připomíná spoustu jiných seriálů a zároveň je dost specifický. Nemůžu říct "podívejte se na první dva díly a uvidíte, jestli je to seriál pro vás", protože se pořádně rozjede teprve v díle čtvrtém a tak jako hezky srovná v díle desátém. Takže - podívejte se na prvních dvanáct dílů a uvidíte, jestli je to seriál pro vás :-)

Kdo se obvykle nechá odradit frází "brněnské televizní studio", ten ať se odradit nenechá :-) Když se přeskočí písničky, je to pohádka ze staré dobré školy, která má skvělé herce, milý scénář, myšlenku, šmrnc a vtip.

"Nikdo do Tebe není větší blázen než já". Na tento film, kde se podruhé a naposled setkali Aamir Khan a Madhuri Dixit, jsem se moc těšila, ale ve výsledku mě dost zklamal. První část je příjemná komedie, kde všichni předvádějí na Bollywood celkem slušné herecké výkony a Aamirovy pokusy upoutat Madhuriinu pozornost jsou neotřelé a vtipné. Hudba je poslouchatelná a klipy roztomilé. Ve druhé polovině ale značně stoupne míra agresivity a film upadne to bollywoodských klišé asi nejvíc ze všech bollywoodských filmů, které jsem kdy viděla (dramatické vyvrcholení událostí při zásnubách, rozhodování na poslední chvíli, přepadení kladného hrdiny pohůnky záporného hrdiny atd.). Madhuri nedostane příležitost si zatancovat, což je velká škoda. Navíc Aamirova láska přeroste v téměř agresivní posedlost a on sám v podstatě ztratí kontakt s realitou: začne všem tvrdit, že si Madhuri vezme za ženu a veškeré příbuzenstvo sezve na svou neexistující svatbu s ní. Proto když se Madhuri na samém konci filmu rozhodla, že Aamir je pro ni přece jen ten pravý, jen jsem nechápavě kroutila hlavou. Za tímto vývojem událostí stojí velice indické myšlení, navíc indické myšlení konce 80. let, které je mně a nejspíš většině Evropanů cizí. První část bych ohodnotila třemi hvězdičkami, druhou část jako „odpad“, takže výsledek: *. Bollywood umí mnohem propracovanější děje, zajímavější závěry i lepší kostýmy a hudbu.

"Life is hard, then you die". Na rozdíl od většiny komentátorů jsem tenhle seriál viděla poprvé až teď (v roce 2012), a byl to první seriál, který jsem sledovala jenom v angličtině. Zato už asi pátý britský seriál, u kterého jsem si nejdřív říkala "Tohle nebude nic pro mě", načež si mě úplně získal. Pro angličtinářku ve mně to byla přímo lahůdka - srážky britské a americké angličtiny, šéfovo neustálé "the bloody Yank" :-) Setkávání s různými londýnskými slangy, pečlivá výslovnost Makepeacové, protahovaná newyorština Dempseyho, krásná velšská melodie jejich šéfa. A sympaťák Tony Osoba alias Chas, nádherným hlubokým hlasem oslovující svého šéfa "gov". Zápletky jsou klasické detektivní krimi, ale vyprávěné a natočené pěkně, kvalitně - pokud spadnou do klišé, tak vždycky asi jen na dvě vteřiny. Závěr: na první pohled obyčejné krimi, ale všechny jeho elementy jsou kvalitní a výborně se doplňují. Plus samozřejmě úžasná chemie mezi hlavními postavami, pěkná původní hudba, hračičkování s angličtinou a střety amerického uvažování s britským. Takže je to skvělý příklad toho, jak může krimi vypadat, když se opravdu povede. ---- P.S. Teď jsem zhlédla jeden díl se slovenským dabingem a pochopila, proč tu seriál má nižší hodnocení. Překlad i dabing byly dobré, ale přesto - vtip, šmrnc, hloubka postav, jiskření a chemie - všechno bylo pryč. --- P.P.S. A teď jsem viděla jeden díl česky a hlasy mně přišly podobnější původním, ale překlad, ten překlad! nejen že překladatelka neznala některé fráze a přeložila je poněkud pofidérně, ale dokonce si pletla základní významy slov.

První polovina pohádky naprosto nádherná (hudba, kamera, krásné exteriéry). Krásně plyne a má jasné poselství. Ale ve druhé polovině se postavy začnou chovat podivně. Mají asi stejnou logiku jako kroje, které se sice vyskytují na pozadí české vesnice, ale české rozhodně nejsou. (Možná slovenské, ukrajinské nebo rumunské?) A poselství taky veškeré žádné - vypadá to, že poselstvím téhle pohádky snad nakonec bylo to, že je dobré vycházet se zlými a lakomými rodiči...? Škoda. Kdyby byla druhá polovina stejně dobrá jako první, dám téhle pohádce 6 hvězdiček.

Škoda té hudby, která v prvních dvou dílech dělala skvělou melancholickou atmosféru, ale ve třetím díle byla už spíš mrtvá. A škoda té vizuální stránky, protože ostatní Strachovy filmy a seriály, které jsem viděla, vždycky excelovaly v atmosféře a natáčení zajímavých budov. Panu režisérovi do hlavy nevidím, ale tipla bych, že mu víc sednou věci, na kterých se může vyblbnout. Jako Strachův miniseriál spíš horší, ale jako běžný televizní krimiseriál slušný nadprůměr. Zaujal mě ten zvláštní nepoměr mezi tím, jak scénář vybízí diváka, aby přemýšlel (a to nejen o případu, ale také třeba nad tím, jak se postavy asi cítily, když se mimo kameru dělo to a to), ale zároveň policajti v některých chvílích vůbec nepřemýšlejí a není to nijak okomentováno. Hodně se mně líbil důraz na mravenčí policejní práci, kterou jsem sama poznala z pozice policejní tlumočnice. Ale ti policajti, se kterými jsem pracovala, fakt nebyli tak blbí jako "Dvojčata".