Ezis

Jak mám pro indické filmy slabost a pochopení, tak tenhle jsem ani nedokoukala. Je to "starý Bollywood" před přelomem v polovině 90. let, kdy se dějem a chováním postav stal trochu srozumitelnějším evropskému publiku. Tohle jsou jakoby ještě 80. léta, totálně indická a naprosto nepochopitelná, dokonce i pro mě. Už si ani nepamatuju, kolikrát tam někdo vyhrožoval, že se zabije. Měla jsem pocit, že všechny postavy patří do blázince. Intenzivní emoce se dají dělat dobře a špatně. Tohle byl jednoznačně ten druhý případ.

"Tak já se ve státním zájmu obětuju a jeden valčík si s Váma zatančím." Tahle hláška by se mohla říkat na plesech :-D Těžká romantika, ale postavy se drží v rámci realismu a neberou se úplně vážně. A film si drží jednotný styl, žádné nečekané trapnosti nebo výkyvy ve kvalitě. To je skvělá kombinace, která se málokdy povede. Potěšilo mě, jak se scénář vyrovnal s tématem žen v politice - napůl vážně, napůl s humorným nadhledem. Jinak - pohoda, krásná Praha a zase pohoda. Do náročného roku 2022, který ještě začínal lockdowny, úplně ideální. A v podstatě lepší Disney než ty blbosti, co poslední dobou Disney produkuje. Jestli potřebujete milé uvolnění po náročném dni nebo krásné záběry na noční Prahu, doporučuju všema deseti. Jestli hledáte cokoliv jiného, tak radši ne :-) Za mě nejlepší česká romantická komedie.

Škoda té hudby, která v prvních dvou dílech dělala skvělou melancholickou atmosféru, ale ve třetím díle byla už spíš mrtvá. A škoda té vizuální stránky, protože ostatní Strachovy filmy a seriály, které jsem viděla, vždycky excelovaly v atmosféře a natáčení zajímavých budov. Panu režisérovi do hlavy nevidím, ale tipla bych, že mu víc sednou věci, na kterých se může vyblbnout. Jako Strachův miniseriál spíš horší, ale jako běžný televizní krimiseriál slušný nadprůměr. Zaujal mě ten zvláštní nepoměr mezi tím, jak scénář vybízí diváka, aby přemýšlel (a to nejen o případu, ale také třeba nad tím, jak se postavy asi cítily, když se mimo kameru dělo to a to), ale zároveň policajti v některých chvílích vůbec nepřemýšlejí a není to nijak okomentováno. Hodně se mně líbil důraz na mravenčí policejní práci, kterou jsem sama poznala z pozice policejní tlumočnice. Ale ti policajti, se kterými jsem pracovala, fakt nebyli tak blbí jako "Dvojčata".

Jak znám indiány, tak si ty bláznivé scény s válečným malováním v podobě fotbalového dresu a značky "Netroubit" neskutečně užívali :-D Je dokonce možné, že si je sami vymysleli. Většina z nich je podle vzhledu odněkud z jihu, nejspíš jsou to Navahové. ---- Teda jak Terence Hill jezdí tryskem na koni a bleskově střílí od pasu, klobouk dolů... A na ty dlouhé pohledy do krajiny a klasické westernové oční souboje se taky perfektně hodí. ---- Nechápu ty komentáře tady, že film není ani moc vtipný. Vždyť je vtipy úplně nabitý. Nebo ve filmech běžně vídáte, jak pistolník dává umělé dýchání koni a soutěží se svištěm ve žvýkání fazolí? ---- Není to ani tak film jako komiks. Působí trochu kostrbatě a scény na sebe tak zvláštně navazují a nenavazují, jako by každá scéna byla čtyři políčka komiksu. A film je to takový nepopsatelný, něco mezi komiksem, komedií, westernem, romantikou a ekologií. Už jenom to, že vypravěče dělá kůň... Prostě pohodová, svérázná komedie, která vám buď sedne, nebo ne.

"A je vypráno." "Tak druhou ponožku už radši neper." Pochvala za dramatickou hudbu, která propojuje scény a nechává doznít atmosféru. To dřív v pohádkách bývalo (Princ Bajaja, Třetí princ, Královský slib), ale pak se to z nich nějak vytratilo, což je škoda. Zpívané písně jsou někdy skvělé, jindy spíš primitivní. Totéž platí o hláškách - některé jsou geniální a mají na to, aby vešly do dějin, jiné jsou dost hloupé. Ale velká pochvala za kostýmy. Oceňuji, že nejsou přezdobené a hercům opravdu sluší. ---- Pohádku můžu doporučit, pokud hledáte něco pohodového spíš pro dospělé. Děti by si ji také mohly užít, jen nepochopí některé narážky. Ale zato by jim příběh mohl srozumitelně vysvětlit některé problémy, kterým čelí dospělí. Děj se mně líbil, ale zároveň souhlasím s výtkami jiných uživatelů. Trochu roztříštěné, ne tak ostrovtipné jako jednička, trochu míň satiry a víc podbízení divákům, atd. ----- Věkový rozdíl mezi Vetchým a Kubařovou mně nevadil, protože nebyl až tak nápadný. Vetchý fakt nevypadá na šedesát. Až na to budou koukat za čtyřicet let lidi, co už nebudou mít v hlavě, že každý je z jiné generace, tak jim podle mě bude připadat, že mezi nimi je tak 10-15 let, ne 25. --- Co ovšem zaslouží vyzdvihnout: Bambitky působí poměrně jednotně, netrpí takovou nemocí jako některé jiné nové pohádky, že začnou v nějakém stylu, v nějaké atmosféře - a to se najednou změní a působí to jako pěst na oko. Jako trapné šišlající čarodějnice v jinak vážném až hororovém Princi Mamánkovi nebo vyzývavé orientální roztleskávačky v jinak decentním Korunním princi. Co si vzpomínám, tak udržet styl, to se v poslední době podařilo jen Pravému rytíři a Princezně a půl království.... Bambitky prostě mají svůj svérázný styl a ten si udržují.

V kině se smáli jenom dospělí, děti mně přišly spíš vykulené. Pár lidí odešlo. U nás v tišnovském kině to dávali jen dvakrát, na rozdíl od Bambitky, kterou dávali nejmíň pětkrát. To o něčem vypovídá. Obrovská chyba, že se to neprezentuje rovnou jako fantasy, horor nebo pohádka pro dospělé. V takovém žánru by Princ Mamánek měl slušnou šanci na úspěch. Herce má výborné a skvěle vybrané, scény a kostýmy pěkné, hudbu nádhernou, příběh chvílemi špatně pochopitelný, ale hodně zajímavý. Ocenila jsem hezká česká jména Radomil a Ludmila a klasickou hudbu. Jenže prostě ten kontrast mezi jednoduchým, odlehčeným humorem a hororovými scénami člověk nečeká a špatně si na něj zvyká. Nemluvě o středověké venkovské hospodě, kde se mluví se strašným pražským přízvukem. Možná v roce 2015 by to byl pozitivní zjev, ale dneska je těch zlých snů a nočních můr kolem až dost. Budař měl počítat s tím, že spousta lidí půjde do kina na pohádku proto, aby si od nich odpočinula. A netvářit se v traileru, že se jedná o komedii.

Zajímavá drobnost: Ve filmu není ani jedna smutná píseň, jak je v indických romantických filmech běžné. Jedna tam je, ale hraje jen na pozadí, zatímco hrdinové chodí mezi osvětlovači, designéry, hudebníky a cateringem a snaží se pracovat. Nenápadný, ale výmluvný prostředek, jak naznačit, že hrdinové jsou extrémně vytížení podnikatelé :-)

První čtvrthodina v podstatě PERFEKTNÍ. Už dávno se mi nestalo, abych se při novodobé pohádce začala připitoměle, blaženě a pohádkově usmívat, jako u pohádkové klasiky ze 60. a 70. let. Za to určitě může i krásná a dobře použitá pohádková hudba, kterou musím vyzdvihnout a pochválit. Později se ale děj příliš zamotá. Pohádka působí dojmem, jako by měla tři hodiny, protože se v ní hodně jedná a hodně mluví a je v ní příliš málo scén, do kterých by se člověk ponořil a užil si atmosféru. Princ měl být důstojný a zodpovědný, ale na jeho pohybech a způsobu vyjadřování to bohužel nebylo poznat. Jinak ale na 21. století pohádka výborná. U scénáristy Hudského oceňuji hlavní mužské postavy: jsou to normální chlapi se smyslem pro zodpovědnost, co se učí bojovat, žít a milovat. Je to vlastně klasická "cesta hrdiny", která v českých filmech poslední dobou dost chyběla. Pro mě jsou pohádky režiséra Janáka a scénáristy Hudského potenciálním začátkem nového a dobrého pohádkového směru. Jsou to takové zvláštní směsice méně, více a úžasně povedených věcí, které na rozdíl od většiny současných pohádek působí celkem jednotným dojmem. Těch více a úžasně povedených věcí kdyby se někdo chytil a ještě je trochu někam posunul... tak vznkiknou pohádky naprosto nádherné :-)

Deset hvězdiček scénáristovi za portrét dvou matek. Ambiciózní matky, které nestačí, že její syn je zdravý, slušný, inteligentní pracující člověk - a skvělé matky, která svého autistického syna bere takového, jaký je. Mimochodem: Jak autistického kluka NEdostanete do pohody? Zeptáte se ho, jak se má. Na to lidi s autismem hrozně neradi odpovídají. A autistický kluk by asi jen tak nenechal cizího chlapa, aby mu něco namontoval do pokoje. To je zásah do zaběhaného systému, ze kterého by člověk s autismem fakt nebyl nadšený. Jo, to si lidi tak rádi představujou, že udělají čárymáry a svým úžasným nápadem hned někomu pomůžou. Je to taková pohádka. Ale ocenila jsem, že jinak postava autistického dítěte byla docela realistická - nebyl to ani blbeček, ani Einstein, kluk byl sympatický.

... aneb Jak zabít dobrý scénář. Michaela Černá je skvělá scénáristka. Spolu s Petrem Hudským je jediným scénáristou po roce 2000, který píše opravdu dobré klasické pohádky. Skvěle kombinují klasické pohádkové motivy a vytvářejí z nich pohádky nové a zajímavé. Tahle pohádka mohla být dobrá, jenže režisér ji dost zabil. Ale když se moc nekoukáte na hlavního hrdinu a nevadí vám Sandra Nováková, tak si ten dobrodružný příběh docela užijete.