Ezis

Příjemný televizní film s přesně vybranými herci. Když jsem četla předlohu a film jsem ještě neznala, Terezku jsem si představovala jako Janu Preissovou! Jen možná Jaroslav Satoranský by se mně víc hodil na přemýšlivého a nadaného učitele než na trhlého, vychytralého myslivce. Bohužel Jiráskova předloha má víc atmosféry, humoru i psychologie. Film se jí dokonale vyrovná, jenže jenom do chvíle, kdy začne samotný záhořanský hon. V té chvíli začne předloha mít mnohem větší grády a gradaci. Netuším, proč se do filmu nedostala vtipná scéna, kdy honci místo jelena jménem "Vrchní" dohoní samotného vrchního! Hlavní hrdina tuší, že kníže má smysl pro spravedlnost, a tak před ním vrchního zesměšňuje a odmaskovává sérií neskutečně vyčůraných, odvážných žertíků. Někdy jsem při čtení měla pocit, že se Jirásek viděl v tichém učiteli a že psal o nějakém kamarádovi, kterého obdivoval pro jeho odvahu. Proto je možná konec filmu takový nejistý a neurčitý - protože knižní předloha v něm zdůrazňuje legraci a odvahu, a to se nehodilo do krámu socialistické cenzuře, která z filmu udělala čistou kritiku feudálního panstva.

Celé je to postavené na klišé o Japoncích, Indech, Italech a jiných národnostech - jenže ono je to tak vtipné! S většinou těchhle národností už jsem měla co do činění a nemůžu si pomoct... ono je to přesné. Seriál si dělá legraci z Indů - a Indové ho milují. Nejlepší jsou ty postavy, jejichž představitelé jsou opravdu té které národnosti. A protože nechybí i určitá hloubka, a scénáristi i herci své postavy zjevně milovali, výsledek je skvělý. Jenom pan učitel učí angličtinu taaaaaaak blbě! Dneska už se učí hlavně praktický jazyk a konverzace, tahle výuka na základě teoretické gramatiky - fonologie, syntaxe a jánevímčeho všeho - se už na jazykových školách dávno nepoužívá. Není divu, že v seriálu studenti pořád propadají :-) Ale rozhodně ho doporučuju. Pro mě je tohle jeden z těch seriálů, co způsobují záchvaty neovladatelného smíchu. A co teprve když zrovna začala pandemie koronaviru a vy se koukáte na díl, ve kterém pan učitel onemocní a každá národnost se ho snaží vyléčit podle svého, takže nakonec v dlouhatánském indickém svetru, s německými léky v sobě, s čínskými jehlami v zádech, s flaškou italské grappy a japonského saké tančí karibskou congu :-) https://www.youtube.com/watch?v=SdY0T83L-iQ

Hoooodně neobvyklý pohádkový příběh, který má mnoho obrovských plusů, ale bohužel i mínusů. Výčet toho, co jsem v něm ocenila, by byl dlouhý jak Lovosice (například méně známé moravské exteriéry, podzimní atmosféru, neobvyklý děj, zajímavé postavy, kostýmy z 80. let 19. století. Sukně s nabranými "honzíky" vzadu se v pohádkách nevidí moc často :-) ). Jenže... JENŽE. Pohádka trpí stejnou nemocí jako většina pohádek po roce 2002: neumí udržet styl a atmosféru. Tím nemyslím to, že kombinuje pohanskou Moranu s katolickým knězem, rabínem, cirkusem, českou hospodou a nově vytvořenými "bratry sudičáky". To je sice trochu zvláštní, ale je to příjemná změna a podařilo se to vše zkombinovat tak, že to nepůsobí rušivě. Horší je toto: Byl by to nádherný příběh o tom, jak slovanské mytické bytosti ovlivňují životy lidí - kdyby se v něm nemluvilo hovorovou češtinou a zlá sudička se nechovala jako houmlesačka. Anebo naopak: byla by to vtipná moderní pohádka - kdyby nevyzněla tak strašně fatalisticky a mytologicky. Výsledek je ten, že jsem se v pohádce nedokázala "ztratit" a nechat se strhnout. - Celkově mně Hodinářův učeň připomíná Dešťovou vílu - obě pohádky mají mytologické prvky, silnou atmosféru a nádherné exteriéry, slušné herce a neobvyklý děj, ale nedrží pohromadě.

Svérázná pohádka, která vám asi prostě buď sedne nebo ne. Mně se docela líbila (a možná, že je ekoteroristická - o scénáristce nic nevím, takže nemohu soudit - ale myslím, že kdo by neznal kontext dnešní doby, že by ji spíš považoval za klasickou pohádku o boji proti chamtivosti. V pohádkách je péče o přírodu znakem kladných hrdinů - viz Pyšná princezna a král zahradník, Popelka a její holubi apod. - a pohádku o říši přírodních bytostí napsala už Božena Němcová, takže tohle není tak úplně mimo linii). Potěšily mě různé drobnosti - třeba komorník Vendelín, který se pořád tak pečlivě rozhoduje, zda svému pánovi odporovat či neodporovat, že to vede až ke komickým situacím; nebo to, jak se slovenské herečky pohybují: představitelka hraběnky Julie něžně a elegantně, představitelka namyšlené statkářky Magdalenky se natřásá a její matka si to správně rázuje. Pohádka to byla docela pomalá, což by ani tak nevadilo, a neměla jasnou dějovou linii, což ji sice činilo příjemně nepředvídatelnou, ale už to trochu vadilo. A z českého znění byl překlad a dabing poznat na sto honů, a to už vadilo opravdu hodně. Navíc jména jsou zbytečně cizí a složitá (Nabbiel, Bendegůz?) a některá jsem z mluveného slova nepochytila ani já, a to jsem jazykářka. Jak se v nich pak mají orientovat děti? - Ale pokud se chcete v zimě potěšit klidnějším filmem a pohledem na horská údolí (a rozumíte slovensky), tak myslím, že slovenské znění mohu doporučit.

Tak poprvé v životě dávám více hvězdiček, než kolik si film podle mě zaslouží. Normálně bych mu dala 3-4 hvězdičky. Ale pokouším se zvednout průměrné hodnocení, které tu má snad až nezaslouženě nízké. Možná proto, že na Štědrý večer člověk čeká něco slavnostnějšího a důstojnějšího. Ale pro všední večer je to film velmi příjemný. Pro mě například kvůli exteriérům a středověkým kostýmům, které jsou tu nádherné. Ale hlavně, téhle pohádce se podařil - na rok 2016 - až skoro zázrak: být klasickou, ale přesto originální pohádkou, mít moudré poselství a předat ho. Přibližně od roku 2000 je spousta pohádek buď trapných, nebo zbytečně drsných, nebo naopak zženštilých. Zato tahle mně přišla taková správně chlapská. Je to klasická cesta chlapce k mužnosti a umění překonat sám sebe. Ale scénárista navíc přidal i cestu zkušeného muže k další moudrosti a celkové poselství - "Nikdy si nemyslete, že už všechno umíte. A lidé jsou nejsilnější, když jsou ochotni se učit od jiných a spolupracovat." Já osobně vždycky ocením, když je v pohádce nějaká zajímavá postava staršího věku a když v ní spolupracují generace (to tedy zní pěkně nepohádkově, když se to napíše takhle...). Protože to v klasických pohádkách často bylo - moudrá stařenka, zkušení rodiče, spravedlivý král. A navíc scénář nutí k zamyšlení - co třeba Damián, co měl tak rád peníze, že dal přednost přeludu peněz před skutečným životem? --- Takže pokud vám nebudou vadit některé prvky, které tu působí rušivě, ale pro mě jsou ještě v rámci snesitelnosti - třeba komický nádech dialogů s černokněžníkem, představitel mladého rytíře, co má občas pohyby jako pražský puberťák, ale jinak je docela sympatický a uvěřitelný, nebo texty Xindla X, co jsou se středověkými kostýmy jako pěst na oko, ale jinak dobré - tak tuhle pohádku rozhodně doporučuji. Pro mě tvoří (spolu s Korunním princem a Princeznou a půlkou království) trojici příjemných pohádek z období 2015-2019, na které se nejspíš ráda podívám i za dvacet let.

První polovina pohádky naprosto nádherná (hudba, kamera, krásné exteriéry). Krásně plyne a má jasné poselství. Ale ve druhé polovině se postavy začnou chovat podivně. Mají asi stejnou logiku jako kroje, které se sice vyskytují na pozadí české vesnice, ale české rozhodně nejsou. (Možná slovenské, ukrajinské nebo rumunské?) A poselství taky veškeré žádné - vypadá to, že poselstvím téhle pohádky snad nakonec bylo to, že je dobré vycházet se zlými a lakomými rodiči...? Škoda. Kdyby byla druhá polovina stejně dobrá jako první, dám téhle pohádce 6 hvězdiček.

Vraždy v Midsomeru po novozélandsku. Detektiv se kamarádí s Maorem. Seriál je trochu konzervativní, dost novozélandsky specifický a hodně dobrý. Jsem milovnicí detektivek a ani jsem nevěřila, že se dneska ještě dá napsat detektivní seriál, u kterého ani zkušený divák netuší, co se stane v příští minutě, a přitom je to totální klasika. Ale Nový Zéland nám dokazuje, že to jde! Tvůrci seriálu udělali dobře, že za rok točí jen čtyři díly - scénáristi si můžou vyhrát s dějem i se vtipnými detaily. První série se nejistě rozjíždí, ale druhá a třetí jsou perfektní.

Podle mě jeden z nejlepších českých seriálů v poslední době. Myteriózní detektivka je dost specifický žánr, který vám nemusí sednout, ale pokud ano - rozhodně doporučuji. Všechno v něm skvěle funguje. Nebála bych se ho prezentovat ani v zahraničí - tím spíš, že se pro něj podařilo najít pěkná, ale neokoukaná pražská zákoutí. Jen jsem se mohla potrhat smíchy, jak si scénárista představuje svobodné zednáře a zaměstnance Akademie věd jako boháče, co bydlí ve vilách a sbírají starožitné zbraně! Já znám jednoho svobodného zednáře a několik zaměstnanců AV ČR, všichni bydlí v malých panelákových bytech a o nějakém sbírání cenných zbraní si mohou nechat tak leda zdát :-D

Šest hvězdiček. Za socialismu se točily nádherné pohádky s velkými hereckými osobnostmi, důstojností, poezií, vtipnými hláškami i poselstvím... ale zase by nemohla vzniknout tahle úžasná bláznivina. Budí dojem, že se současné době nějakým omylem povedlo spokojeně doklopýtat ke kvalitní pohádce, podobně jako princ i přes ztrátu paměti nějakým zázrakem zachrání princeznu a vyhraje turnaj - a přitom za tím musela být obrovská spousta práce a nadšení. Pohádka má pár podivných momentů, ale celkově je to skvělá absurdní pohádková komedie, která převzala motivy z asi deseti jiných příběhů a dodala jim tolik svého svérázu, že z toho vznikla pohádka úplně nová. A navrch přihodila krásné kostýmy, exteriéry a hudbu. Vznikla z toho originální akční pohádka s roztomile nešikovnou, odzbrojující romantikou. - Vsadím se o co chcete, že se na Korunního prince lidi budou koukat i za padesát let :-)

Dva mladí četníci v roce 1919. Nevím, komu a do jaké situace tenhle seriál doporučit. Není to ani pro vychutnání drsných, až hororových vražd, ani pro chvíle, kdy si člověk chce oddychnout u lehké, vtipné detektivky. Totiž.... Je. Je to obojí. Třeba v dílu Staré dluhy se tyto atmosféry střídají až k infarktu. A střídají se také v jednotlivých dílech - podle toho, kdo je zrovna velitelem stanice. To mě trochu mate. A nelíbí se mně, že tvůrci jakoby schválně tlačili na pilu a pokoušeli se oba druhy atmosféry stůj co stůj vytvořit. Pro mě to ale atmosféru nemá - to by to chtělo zajímavější hudbu a jazyk. V prvních dílech se mluví hezky prvorepublikově s různými německými výpůjčkami, ale v pozdějších dílech - kromě starého rakouského četníka - se všichni vyjadřují strašně jednoduše a provozně. Nikdo nehláškuje, nikdo nemá zvláštní způsob vyjadřování, nikdo nemluví nářečím. Páni scénáristi, přečtěte si třeba něco od Karla Poláčka... Kromě toho mně vadí, že za scénářem je poměrně negativní a depresivní přístup ke všemu - vždycky si zvyknete na nějakou sympatickou figurku z města, načež po několika dílech zjistíte, že je to podvodník nebo vrah nebo jánevímkdo. A scénáristé neumí psát ženské role - ty tu jsou dost mělké a většinou negativní. To byly jediné momenty, kdy jsem Četníky z Luhačovic srovnávala s Četnickými humoreskami a s nostalgií vzpomínala na Andělku a Karličku. - Tak to bychom měli negativa. Pozitiv má seriál také hodně - třeba historicky přesné kostýmy, včetně luhačovického kroje! To opravdu není samozřejmost. Secesní klobouk dolů před kostýmní výtvarnicí Sylvou Hanákovou! Kromě toho také nádherné exteriéry, reálie z poválečné doby, které pomáhají ji pochopit, místy velice napínavý či svérázný děj, opravdové Maďary a Židy mluvící maďarsky a jidiš (ne Čechy snažící se tyto jazyky napodobit), neokoukané moravské herce. Třeba Zdeněk Černín v roli lékárníka je přesný. - Celkově je to seriál, který zároveň připomíná spoustu jiných seriálů a zároveň je dost specifický. Nemůžu říct "podívejte se na první dva díly a uvidíte, jestli je to seriál pro vás", protože se pořádně rozjede teprve v díle čtvrtém a tak jako hezky srovná v díle desátém. Takže - podívejte se na prvních dvanáct dílů a uvidíte, jestli je to seriál pro vás :-)