chezush

Jacka Blacka můžu a tyhle krátké parodie mi nevadí vůbec, jen už jsem od něho viděla i lepší kousky.

Jak těžké je se loučit s Tedem, se kterým mám podobnou povahu. S Marshallem a Lily, s tím nejúžasnějším párem. S Barneym, který můj život udělal o něco legendárnější. A s Robin, hrdou Kanaďankou se zálibou ve zbraních. I přes klesající úrovně sérií a pár úletů, bude navždy tento seriál mou ♥ se kterou jsem strávila 9 let. Vážně se mi bude stýskat. SPOILER! A nakonec to nikdy nebylo o matce, ani o žlutém deštníku. Vždycky to bylo o modrém rohu.

Vážně bych si přála tento snímek ocenit, ale bohužel.. snad jednou.

Chápu, proč někteří lidé tento film neocení a nebudou ho mít v lásce. Tak jako chápu, proč ho někteří budou milovat. Je to těžko stravitelný a náročný film, po kterém si plno lidí řekne ''to byla ale nudná sračka...'' A já jim to nemůžu mít za zlé, protože jestliže někdo nemá rád pomalé tempo, minimum dialogů a přemýšlení nad symbolikou a významy, nikdy tento snímek neocení. Refn se drží svého osobitého, elegantního a násilného art stylu, jen s více pomalejším tempem. Vizuální zážitek také umocňuje střídaní barev s hudbou, nejčastěji červené a modré, díky kterým je vytvořena skličující nálada a atmosféra, zatímco násilné scény jsou většinou ''bezbarvě'' bílé. Je to hodně kontroverzní snímek... ale takové já miluji. Jen těžko říct, jací lidé si v tom najdou zalíbení, protože jestliže čekáte pecku ve stylu Drive, budete nejspíše patřit k těm lidem, kteří závěr okomentují se slovy ''to byla ale nudná sračka...'' Já si z kina odnesla neuvěřitelně zvláštní a silný zážitek.

Tak trochu depresivní, ale to vůbec nevadí. Mě Oliverův svět bavil. Skvěle se vypořádal se svou ambicí nebýt romantickým slaďákem. Ještě musím také pochválit herecké výkony a hudbu, která mě naprosto uchvátila a vtáhla do děje. Takové to.. pohlazení po duši.

Popravdě si vůbec nejsem jistá tím hodnocením. Je to spíše mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale postupem času se Jug Face vytratil z paměti, takže se nakonec přikláním k těm třem. Je to zvláštní, hodně zvláštní film, který se ani tak moc nezaměřuje na hororové prvky, jako spíše na společnost a myšlenky malé komunity daleko od civilizace a jejich prapodivných rituálů. Taková směsice jak strachu z nadpřirozena, tak strachu z chování lidí v komunitě. Po technické stránce nemám skoro co vytknout, vizuál a kamera líbivá, až na zpracování efektů některých věcí nadpřirozena. Nejspíše se na tenhle horor zapomene a většině lidí se nebude líbit, ale mě potěšil.

No, popravdě jsem tomu moc velké naděje nedávala, protože poslední dobou jsem narazila jen na pár dobrých komedií. Ale tenhle film mile překvapil. Je to milé a vtipné. Na zpříjemnění pochmurného dne ideální, možná stopáž filmu mohla být o něco kratší, ale i přesto jsou to 4*.

Komedie? Já se teda ani jednou nezasmála, spíš mi bylo trapně za ty herce.. parodie mi nevadí, ale tahle parodie na horory se nedala ani dokoukat. Ztráta času.

Film má zajímavou myšlenku a dobrý námět, ale mohl být natočen mnohem lepším způsobem, takže ve finále je výsledek zklamáním. Možná za to může ten mizerný výkon herců, nebo scénář, nevím. Film se snaží být chytrý, ale prostě není a příběh nemá začátek ani konec. Když to všechno shrnu, tak je to průměrný film, který stačí vidět jen jednou.

Mé první seznámení s Malickem za slabší tři hvězdy, neproběhlo úplně podle mých představ. Jsem milovníkem poezie a ne vždy potřebuji od filmu příběh. Tvoření příběhu pomocí obrazů, věcí, hudby a postav se režisérovi podařilo převést na plátno, ale.. co to náboženství? Neříkám, že je na náboženství něco špatného, patří to k lidem, k životu.. ale snažit se vyjádřit city pomocí náboženství a celkově ho prosazovat pomocí filmu je něco, co nikdy nepochopím.