Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (407)

plakát

Death Note (2017) 

Adaptace mangy se nekoná, na to je film moc hloupý, včetně Lighta, kterého by zmanipulovalo i pětileté dítě. Žánrově film neví, co vlastně chce být - jestli gore horor nebo love story ze střední (což podtrhuje i ne úplně vhodně zvolený soundtrack), nakonec není ale ani jedno. Pokud člověk ale odhlédne od hromady nelogičností, které se tu objevují, a zapomene na geniální předlohu (ze které tvůrci četli tak maximálně synopsi), tak se dá těch 100 minut i bez větších problémů přežít.

plakát

Areumdawoon naui shinboo (2015) (seriál) 

Další seriál OCN, co mě zaháčkoval už u první epizody. A s každou další jsem to hltala pořád víc a víc. Flashbacky do vztahu těch dvou mě vzaly za srdce víc, než většina romantických kdramat. Navíc ten OST je naprosto dokonalý. Bohužel to netrvalo věčně. V poslední třetině už byl děj moc překombinovaný a už to víc nebylo o těch dvou, ale spíš o každém zvlášť. A pak přišel konec. Ten by byl pro mě naprosto dokonalý, kdyby nebylo poslední scény, díky které ten závěr nechápu. Líbí se mi, když se v seriálech objevuje něco z korejských thrillerových filmů a tady se to celkem i povedlo.

plakát

Bameul geotneun sunbi (2015) (seriál) 

Kvůli Lee Jun Kimu jsem přimhouřila oči a dala tomu 2*. Nechce se mi věřit, že by se jednalo o věrnou adaptaci originální manhwy, jinak ta její popularita nedává úplně smysl. Najdeme tu nelogické události, absenci základní inteligence postav, kdy se nikdo neptá na očividné otázky a patetického hlavního hrdinu, který raději pořád dokola zachraňuje hlavní hrdinku než aby se snažil zachránit všechny ostatní. Měla jsem tu ráda dvě postavy: prince (aspoň ze začátku) a Gwiho, který jako záporák byl super. Navíc Lee Soo Hyuk v těch rozevlátých hanbucích vypadal opravdu dobře a správně "evil":) Celkově ty hanbuky které se tu objevily, byl opravdu pěkné. Dějově to do sedmé epizody bylo fajn, pak tomu došel dech a když je nakonec zachránil Joseon Twilight, tak to už byla konečná.

plakát

Aenggeurimam (2015) (seriál) 

Úplně nechápu tu vlnu nadšení, která se rozpoutala kolem Angry Mom. Je to sice zábavný seriál, ale na to abych ho mohla brát vážně, je to až příliš makjang. Témata šikany a korupce na školách jsou závažná a obzvlášť v Koreji dost aktuální, ale tady bylo všechno tak absurdní a všichni byli navzájem tak propojení, že těžko těm náhodám věřit. Pokud se ale od toho oprostím, tak jsou to solidní 3*. Jsou tu zábavné postavy, děj se nijak netáhne, i když mi to ke konci už přišlo moc dlouhé, a je to správně dramalandově naivní.

plakát

Dolongnyong dosawa geulimja jojagdan (2012) (seriál) 

Varování: tento seriál obsahuje stupidní humor. Žádné hluboké myšlenky a lidská dramata tu nenajdete. I to, co by se mohlo zdát jako potencionální drama se nakonec ukáže jako blbost:D Nicméně pokud jste ochotní na to přistoupit (nebo jste fanouškem SHINee), tak vzhůru do toho. Navíc většina epizod obsahuje dva nesouvisející příběhy, takže se na to dá koukat po 20ti minutách při snídani na rozveselení vstupu do dne. Ve většině epizod se objeví i nějaké to cameo (třeba Taemin z už zmíněných SHINee, nebo třeba LeeTeuk ze Suju či L z Infinite), které potěší:)

plakát

Gajogkkili wae ilae (2014) (seriál) 

Přestože skvosty typu Ulice nedokážu strávit, Korejské rodinné 50+ seriál mě baví. Asi to bude tím, že s předem daným počtem epizod a dějem, který tomuto počtu odpovídá, má člověk pocit kompaktnosti a vývoje postav oproti neustálému opakování toho samého. WHtmF navíc má dobrou rovnováhu mezi dramatem a komedií, které se občas střídají i v rámci jedné epizody. Jako například třeba předposlední epizoda, kdy jsem brečela smíchy při zpěvu Dal Bonga a následně dojetím když... to už byl spoiler. Nemůžu říct, že mi všechny postav byly od začátku sympatické, ale jak jsem je postupně poznávala, tak jsem se naučila mít ráda úplně všechny (i když u některých to byla fuška :D). Nejlepší ze všech je ale každopádně otec rodiny, kterého si jeho potomci absolutně nezasloužili. Doporučuji každému, koho nezastraší těch 53 epizod, má rád trochu dětinský humor a dokáže vstřebat kulturní rozdíly (které mně u korejských rodinných dramat často dělají problémy).

plakát

Neoreul gieokhae (2015) (seriál) 

V mých očích je IRY trochu zvláštní seriál. Hlavní postavy by se daly popsat jako "dva pschychopati, jeden sociopat a jeden stalker" - a já je měla ráda všechny :D Vlastně všechny postavy jsem měla ráda, včetně už tradičně neschopných policistů v čele se synem chiefa. Romantická linka tu nebyla nijak v popředí, spíše jenom tak ze zvyku, což mně vůbec nevadí. Obzvlášť když tím dostalo víc prostoru hledání a vztah obou bratrů. Dalším kladem je absence hluchých epizod - v každé bylo něco zajímavého. Navíc tu byla spousta vtipných momentů a šance, že se na celý seriál podívám znovu je opravdu velká. Jediné, co mi kazí dojem, je konec. Tvůrci očividně nebyli dostatečně odvážní na to, dát sem pořádný konec, který by se nemusel být takový, v jaký někteří diváci doufali, a radši předvedli snahu zavděčit se všem bez toho, aby nabídli nějaké rozuzlení. Já bych radši asi viděla jinou pointu, než jakou jsem chtěla, než žádnou.

plakát

Šingeki no kjodžin (2015) 

Nemyslela jsem si, že AoT je vhodný materiál pro velké plátno: na jednu stranu tu je celkem pomalu se rozjíždějící zápletka, které to trvalo skoro 25 epizod se pořádně ukázat, a na druhou stranu se hraný film neobejde bez hromady triků. Proto moje očekávání nebyla nijak vysoká, ale i tak jsem byla celkem zklamaná. Spousta z anime byla změněna bez toho, aniž by se někdo zamyslel, jestli ty změny dávají v kontextu příběhu smysl. Hodně je to vidět hlavně u postav, kdy se změnila jak jejich motivace tak dost často i povaha. Na druhou stranu o postavách, prostředí, společnosti... se vlastně nedozvíme vůbec nic kromě toho, že je ohrožují titáni. To všechno dohromady bohužel pořádně nefunguje ani jako adaptace ani jako samostatný film. Výhodou je, že AoT má jenom něco přes hodinu a půl a na tu dobu v pohodě zabaví, a ty triky nakonec taky dopadly lépe než jsem čekala. Já si připsala navíc ještě malé bezvýznamné plus za to, že jsem poznala jednu nebo dvě titánské tváře - teď už jen přijít na to, kde jsem je viděla. Teď už si zbývá jen počkat jak dopadne druhý díl a spinoff.

plakát

Joker Game (2015) 

Hodně mě pobavil konec, protože to vypadá že si při natáčení někdo řekl "Ee, fyzikální zákony jsou nuda, rozjedem to..." :D Je to čistá zábava bez ambicí být něčím víc, a já se bavila od začátku až do konce, takže naprostá spokojenost. Škoda jenom, že podplukovník Yuki neměl víc prostoru.

plakát

Sangryusawhe (2015) (seriál) 

U High Society mám hodně smíšené pocity. Na jednu stranu si uvědomuji, že dějově to není nic úžasného a je to hodně předvídatelné. Na druhou stranu jsem se každý týden těšila na další epizody. K tomu očekávání jsem měla dva důvody. Prvním z nich byla dvojice Chang Soo a Ji Yi. Ti dva byly naprosto kouzelní a byla radost je sledovat ať už byl jejich vztah momentálně v jakékoli fázi. Druhým by pak byla postava Joon Ki-ho, který mi na začátku vůbec nebyl sympatický a na konci jsem ho už vyloženě nesnášela. Přestože Sung Joona mám ráda, jeho postavu jsem nemohla vystát, i když to nebylo nejspíš takhle zamýšlené (alespoň ne až do konce). Jeho chování a vztah k ostatním postavám mi umožnil se u těch 16-ti epizod nádherně rozčilovat. Poslední hlavní postavou pak je Yoon Ha v podání Uee. Líbilo se mi, jak se její postava v průběhu vyvíjela. Ostatně to je positivem pro všechny hlavní postavy. Jak už jsem zmínila, dějově nic moc a i když tu byla snaha přinést něco nového, tak se tu všechny zvraty daly odhadnout několik epizod dopředu. Dlouho jsem si říkala, že dám slabě 4*, ale ten konec se mi vůbec nelíbil, přestože přesně nedokážu říct proč.

Ovládací panel
6 bodů