Ulice

Na začátak jednu pikantnost. Seriál je mezi prvními 200 NEJHORŠÍMI seriály a, teď se podržte, současně je také mezi prvními 200 NEJOBLÍBENĚJŠÍMI. Což je děsně vtipné a ještě více fajn. Ne, dělám si srandu. Fajn to není a vtipné už vůbec ne. Za sebe se musím upřímně přiznat. Ano pane, hřešil jsem. Provinil jsem se těžkým zločinem několik dílů jsem viděl....celých! Nejsmutnější na tom všem je, že se mi nelíbily, ale už ten fakt, že jsem je vůbec viděl....celé, naznačuje, že tento seriál v mých očím řadím mnohem výš než třeba takovou laskominku jako je Ordinace v růžovoučké zahradě. Chtělo by se skoro až říct, že musí být obrovský kumšt natočit více než 2000 dílů a neopakovat se. Bohužel se to říct nedá. I to málo co jsem viděl se opakovalo až fuj. Takže takový odpádek z kategorie méně odpadových. (28.12.2011)

Tak tohle je opravdu nehorázné, natahované peklo. Nezáživné díly, nezáživní herci, které podle mě tvůrci seriálu sbírají z ulice. Je to tak nepopsatelná nuda, kdy snad nefunguje ani scénář, lidé (asi herci) mluví, chodí po ulici jako by to nebyl ani seriál. Takže hodnocení je jasné, tudíž 0% = odpad! (27.11.2012)

Hůř by to natočit nešlo, ani kdyby to byl záměr. Ulice dodává pojmu odpad zcela nový rozměr. Tohle je totiž absolutní odpad a ještě k tomu šílěně nudný. Je to Odpad na druhou. Orgie nudy. Přijde mi uhozené sledovat seriál ve kterém se nic, ale opravdu NIC neděje. Vy z vás, kteří se libujete v nudě, doporučuji se raději hodinu koukat z okna, nebo do akvárka. To co tam uvidíte bude určitě hodnotnější, než tato nekonečná stoka, vlajková loď TV NOVA. Ulice je jakýmsi ztělesněním toho, čemu říkám pasivní "zábava." Člověk se může buď zabavit nějak smysluplně, číst si, učit se slovíčka, sportovat, sledovat kavlitní filmy, relaxovat při hudbě a nebo totálně rezignovat a nechat se bavit čímkoliv co nám televize nabídne, ať je to třeba sebedebilnější. Nejdříve se to divákovi zdá blbé, ale po pár dílech člověk otupí a pak už tu demenci ani nevnímá.To už ale není jen rezignace na zábavu, ale i rezignace na život. Jaký smysl potom má žít? Nechci se nikoho dotknout, ale pro mě už není velký rozdíl mezi tím sledovat Ulici a ležet v rakvi. A to nemyslím ironicky. Jsem-li někdy okolnostmi nucen sledovat tuhle žumpu české kultury, přepadá mě úzkost. Vidím totiž jak rychle čas letí a jak já jím mrhám sledováním zbytečností, které mě nijak neobohatí. Den má 24 hodin. Z toho dejme tomu 10 hodin spím a tak 10 hodin (včetně dojíždění) jsem v práci. Zbývají 4 hodiny. A obětovat, byť jen deset minut z tohoto drahocenného času, Ulici, není nic jiného než sprosté plýtvání. To už mi opravdu přijde lepší se ožírat, to se pak alespoň něco děje. (20.07.2009)

"Buď má lehkou mozkovou dysfunkci nebo je úplně pitomá." Aniž bych cítil potřebu někoho urazit, tak uvedené tvrzení přesně sedí na definici pravidelného diváka Ulice. Já jsem tedy odvážně viděl pouze první díl, ale těch dalších přibližně 2.894 nedobrovolně zhlédnutých upoutávek na nekonečné pokračování mne v té úvodní definici naprosto utvrzuje. (25.09.2016)

Jestliže Ulice něčemu prospěla, tak hlavně obrovskému nárůstu popularity paní Hany Maciuchové. Která si to jistě zaslouží a sama byla jistě překvapená, k čemu účast v dlouhodobě pochybném projektu může vést. Přiznávám, cca prvního půlroku jsem příležitostně Ulici viděl, ovšem to tam ještě hráli herci. A vybavuju si díl, kdy Tereza Brodská chtěla péct krůtu na Den díkůvzdání. Tenkrát jsem se vážně bavil, jenže to už je nějakých pět šest let zpátky. (24.08.2012)