Nodame cantabile

Kdo nemá rád vážnou hudbu a střelené Japonky, ať se radši nedívá, obojího si totiž užije až až. Seriál pojmenovaný podle dětské a ve společnosti ne zrovna tradičně fungující Nody Megumi, se zaměřuje spíše na Chiakiho, který ač talentovaný klavírista (a houslista), touží být dirigentem. Což mu znesnadňuje mnoho vnějších okolností, ale také jeho vnitřní problémy (poměrně vtipné vsuvky se strachem z létání, při kterých i relativně vážně pojatá postava Chiakiho dělá přehnané obličeje) a nerozhodnost. Jeho sousedkou pak je špína a třeštidlo - studentka klavíru Nodame, která vnímá hudbu přesně naopak než Chiaki. Pravidly nesvázaná, s tendencí k improvizaci a na noty nedbající hraje pro radost, zatímco Chiaki, ačkoliv uznává, že osobní náhled na skladbu je důležitý, vyžaduje také přesnost a precizní hru. Jejich dva přístupy se celou dobu srážejí, Chiaki nemůže zpočátku Nodame vystát, ale samozřejmě jak už to tak bývá, protiklady se přitahují a velmi pozvolna se jednostranná láska Nodame mění v oboustrannou. Kromě této dvojice se v Nodame Cantabile objevuje celá řada dalších studentů (vesměs velmi sympatických) setkávajících se v orchestru, který dostane Chiaki příležitost dirigovat. Kromě Nodame vtipnou (ale ne vždy, tahle postava je někdy až moc přepálená) stránku tohoto dorama zajišťuje hlavně slavný dirigent Streseman (nosatý vysolárkovaný Japonec s dlouhovlasou naondulovanou bílou parukou!!), který však nemyslí příliš na hudbu, ale hlavně na ženské a ve škole působí na studenty tak, že na ně vlastně nemá čas a jen jim zadává občas úkoly. Kromě toho, že Nodame Cantabile ukazuje, jaké problémy musí studenti řešit, aby se prosadili, velkou část tvoří samozřejmě všemožné tréninky a vystoupení, takže dlouhé pasáže se prostě jen hraje na klavír nebo v orchestru a řekla bych, že tady herci předvádějí dobrou práci, protože by jim člověk občas i uvěřil, že ty náročné kusy hrají sami. Každopádně tomuto sympatickému dorama se nevyhly některé neduhy – drobné sklouzávání do monotónnosti, některé postavy občas mohou být nesnesitelné (kromě Stresemana občas i Nodame, dále třeba afrotympánista Masumi, nebo jak se to jmenoval). Ještě malé upozornění: koukat na toto dorama bez následujících speciálů nemá moc cenu, respektive spousta věcí se v nich dále rozvíjí a určitě stojí za to podívat se, jak si Chiaki a Nodame vedou v Evropě... (01.08.2009)

Super. Díky hudbě lepší než manga a díky živým hudebníkům a reálným nástrojům zase lepší než anime. Klasickou hudbu zas tak moc nemusím, přesto pro mě byly koncerty orchestrů velkým a napínavým zážitkem. Někomu pravda nemusí sednout poněkud ujetější humor po japonsku, ale jinak nemám co tomuto seriálu vytknout. Juri Ueno coby Nodame nemá chybu. (08.04.2008)

Co mě opravdu iritovalo, byly ty "fackovací" a "teatrální" scény. V anime, manze tam to může fungovat, někdy poměrně dobře, ale tady to pro mě bylo docela utrpení. Ale jinak celkem ucházející. Nejprve jsem viděla anime, pak četla mangu, takže mě nic nepřekvapilo. Nic nového pod sluncem. Ale ta hudba byla ženiální (ostatně kde u "Nodame" není? :-)). Možná že kdybych tohle viděla před anime a mangou, asi bych dala vyšší hodnocení. Edit. květen 2014, viděla jsem to znovu a tak nějak se do toho zamilovala – najednou jsem zjistila, jak pěkná romantika to je, víc jsem ocenila příběh a i všechny ty fackovací scény, co najednou měly funkci. Celkově jsem si to na druhé zhlédnutí neuvěřitelně užila, a proto zvedám hodnocení na 4*. Přeloženo. (10.09.2009)

Docela jsem se bál filmového zpracování, resp. hraného seriálu dle originálu. Ale ono to dopadlo hodně dobře. Herecké obsazení bylo skvělé, zvláště dobře byla zahrána Nodame díky Ueno Juri. Dobrý tah byl i obsadit Strezemanna Takenakou. V seriálu ale opět dominuje klasika, takže si tu můžeme pěkně poslechnout skvělou hudbu od Mozarta, Beethovena, Schuberta, Brahmse, Debussyho atd. čili z tohoto pohledu skvělé. Nemohu se ale ubránit dojmu, že anime bylo lepší, neboť v animé byla mnohem lépe ztvárněn koncert pro piáno č.2 od Rachaminova, což je můj nejoblíbenější kus, takže sem byl malinko zklamán, ještěže to v seriálu žehlily Beethovenově 7. symfonii. Dále je tu výtka k některým funny momentům, které prostě nejdou tak dobře hraně realizovat, např. scény kdy je Nodame „bita“ nepůsobí tak dobře. Každopádně zfilmování se povedlo, musím říct, i když o lepší považuji korejský Beethoven Virus díky perfektnímu Kim Myung-minovi. Tak či tak získává tenhle seriál ode mě krásných 80%. (22.08.2010)

Po dokoukání jsem váhala mezi 3* a 4*, ale pak mi došlo, že velká část toho příjemného pocitu, který jsem měla, byla dána hudbou. A přestože oceňuji to dokonalé skloubení klasické hudby a absurdního humoru, nemůžu si pomoct, ale přijde mi to jako klamání tělem. Bonusové body sklízí i hlavní dvojice, která byla až nečekaně sympatická. A nejen hlavní dvojice. Vlastně všechny ty postavy jsem tam měla ráda. A Strasemann mě bavil pokaždé, když se objevil. Na druhou stranu ale mi to příběhově zas taková sláva nepřijde a aby to celé utáhl humor, na to mě tam až příliš iritovalo to jejich věčné vzájemné mlácení. Sice na tom je vidět, že to není bráno vážně, ale i tak mi dělá problém to skousnout. Anime jsem před nějakou dobou po pár dílech vzdala, ale po hrané verzi se asi odhodlám a dám tomu druhou šanci. (16.04.2013)