bedsore

Ken Carter aka The Mad Canadian provádí od svého mládí bláznivé a nebezpečné skoky jak na motorce tak i v autě. Ani spoustu zranění ho neodrazuje od jeho snu skočit co nejdál. Dál než kdokoli před ním. Chce přeskočit řeku Saint Lawrence, která dělí Kanadu od Spojených Států a překonat tak vzdálenost větší než jedna míle. K tomu mu dopomáhej Bůh a auto s raketovým pohonem. Momentálně je dokument dostupný na youtube

Filmovější už to snad být nemohlo. Co záběr to lahůdka. Je to komplexní dílo, takže krom ježdění je zde dám prostor i samotnému cestování a věcí okolo. Namícháno je to ale vskutku vyváženě, filmově zachyceno dokonale a do mé chuti se to trefilo naprosto přesně.

Nejsem žádnej odborník na Hitchcocka (dosud jsem zavadil jen o Vertigo a Ptáky), ale pochopení tohle u mě úplně nenašlo. Snad kromě postavy inspektora, která mi trochu připomínala poručíka Columba a vdechla filmu trochu humoru, bylo jednání ostatních postav dosti zkratkovité, nepřesvědčivé až naivní. Asi se budu muset vydat trochu víc proti proudu času, abych poznal, kdo že to ten Hitchcock vlastně byl ;-).

Z nostalgie se tomu dá leccos odpustit, ale už to nefunguje tak jako dřív. Teda asi :-). Od doby VHS uplynulo hodně času a vzpomínky jsou hodně mlhavé. Nicméně kvalita levného DVD mi dala v lecčems připomenout. Nebýt zpraseného obrazu ve formátu 4:3 když originál má 2,35:1, tak mohl být filmový zážitek o fous lepší. Ale přece jen se najdou kvalitnější filmové akce devadesátých let. Ovšem hlavní záporák byl dobrej řízek :-).

Ten závěr tomu teda nasadil korunu. Scenáristům asi došlo hulení a za rejžu v ten moment pravděpodobně zaskakoval asistent. To jako vážně?? Asi by nedalo moc práce vymyslet nejméně tři alternativní konce, který by takhle nezařízly celej film. Asi si budeme muset počkat na Director's Cut, ale to už stejně ničemu nepomůže.

Pár slov k formě: možná až příliš dlouhé, nepříliš záživné (ale záleží na tématu), ke konci až trochu otravné. Nicméně tato témata mě oslovují a myslím, že mám dostatečně otevřenou mysl, abych jinému pohledu na věc dal prostor a ne nemilosrdně odsuzoval. Záleží na každém z nás co si z toho odneseme. Třeba nejsem odborník na "free energy" zdroje, takže nedokážu z fleku posoudit relevanci oněch údajů, ale dává mi to důvod ptát se "proč", "jak", atp. a hledat odpovědi. Myslím, že to by měl být, a v tomto případě i je, smysl tohoto a podobných filmů.

Být to prosto těch Mr. Beanovských chujovin, dosáhlo by to na hvězdy dvě.

Poselství zřejmě zvítězilo nad formou a zpracováním. Ovšem poslední dvě zmiňované věci mě nezaujaly ani za mák, postupem času mě začaly až iritovat. Po necelý hodině sem to vzdal a vypnul. Možná pod taktovkou jiného režiséra se z toho dalo vytřískat víc, tedy, v mém případě alespoň něco.

Kdyby mi bylo patnáct, tak bych to možná viděl jinak.

Asi jako když se k vám v hospodě donese konverzace od vedlejšího stolu. Takový tlachání, který moc nevnímáte. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Tak jsem k tomu přistoupil, a toho se mi taky dostalo. Nic víc, nic míň.