Ricochet: Odražená střela

Solidně naporcovaný a vyhrocený thriller, který nepřijde s propracovanu psychologií postav, avšak nabízí poměrně efektní podívanou. Policista Denzel Washington versus zabiják John Lithgow. Ten první do své role nedal více než požadoval scénář a druhý se zase proměnil v pěkného bastarda. Není však pořádně komu moc fandit. Najednou tady máme obstojný útěk z vězení, nějakou tu pomstu, policistu, kterému případ přerůstá přes hlavu, akční pasáže, nějaký ten nepravděpodobný nesmysl v ději, a pak slušně vystavěné finále. Režisér Russell Mulcahy k látce přistoupil tak, aby výsledek nenudil. Ve výsledku pak film upoutává na dobře udělané "béčko", které navíc zestárlo. Střet spravedlivého policisty a všechoschopného zabijáka tady byl už nejednou. V jedné scéně to vypadalo na popravu dětí sekerou, ale na to film neměl koule. Mulcahy je znám svojí režijní nevyrovnaností, ale tentokrát poměrně neselhával. Jemně propečený, ale dostatečně nepodlévaný thriller s béčkovými parametry se dá v pohodě vidět, ale jedině se zvukově "kastrolovým" kinodabingem zpočátku devadesátých let s Trávníčkem a Pomejem, je to bizár. Mé hodnocení: 60% (11.05.2013)

Tady John Lithgow ukazuje, proč byl obsazován do rolí záporáků. On totiž nemá chybu, narozdíl od Washingtona, který předvádí křištálově čistý průměr. Zajímavá je ale hudba Alana Silvestriho, která zde trochu připomíná hudbu z predátora, kterou také skládal tento stvůrce. Jinak se jedná o klasický americký akční thriller, kterých tato země vyprodukovala tisíce. (04.06.2006)

Žánr, který mám rád, nemilosrdně zprzněn naivním scénářem plným už opravdu neskousnutelných klišé a rušivě sebestředným výkonem mého jinak oblíbence Washingtona. Slabou náplastí pak už jen zůstává Silvestriho "predátoří" hudba, vzpomínka na White Heat s J.Cagneym (Top of the World!) a patřičně psychopatický výkon J.Lithgowa, proti němuž je Max Cady z Cape Fear vyrovnaným zenbuddhistou, jenž vede nedělní kroužek háčkování dětských čepiček.. (15.02.2010)

Už měl v kapse dvě oscarové nominace za vedlejší role (navíc jednu proměněnou za historické drama Glory), nacpat se před kameru coby hlavní hvězda tak nebyl problém. Denzelu Washingtonovi stačilo v téhle lehce nadprůměrné látce poněkud netradičním způsobem zlikvidovat šíleného zabijáka, dostat ho do vězení a sám stoupat kariérním žebříčkem. Jeho raketový vzestup z cely onen vrahoun sleduje a pomsty se nehodlá vzdát. Jsme na začátku devadesátých let a podle toho to také na plátně vypadá. Občas tvůrcům sice trochu hapruje kamera (snaha o její ozvláštnění ne vždy vychází), a některé akční scény se mohly řešit lépe a přehledněji, rozhodně však nehrozí, že by se divák nudil. Washington představuje v rámci žánru sázku na jistotu a je stejně slušný jako kdykoliv potom, John Lithgow je znovu geniálně flegmatické a chladnokrevné hovado (á la Cliffhanger). Občas je fajn se vrátit o dvě tři dekády zpátky, tenhle lehce nadprůměrný thriller, který trpí mírně nezajímavou a šablonovitou zápletkou, k tomu dokonale poslouží. (27.09.2014)

Dozvuk osmdesátek tady je samozřejmě hodně cítit. Stejně jako fakt že film natočil tvůrce Highlandera a skladatel Predátora. Denzel zde hraje docela frajírka, kterému vše prochází pouze do chvíle kdy z vězení utečeho jeho dávný známý. Bohužel film s blížícím se koncem se stává fraškou, která vyvrcholí hodně trapným finále. Kdysi 70%, dneska 50% (18.04.2008)