GMVajgl

William Shakespeare řekl: Brevity is soul of wit, což se do češtiny překládá jako "Stručnost je podstatou důvtipu". Jinými slovy: od 3-hodinového filmu nemůžeme čekat nic rozumného. Tenhle film je hlavně o emocích, se kterými pracuje velmi schopně a systematicky, jinak se celá jeho zápletka dá shrnout jako: "Je dobré (ve vlastním zájmu) navazovat a rozvíjet vztahy s lidmi kolem sebe, přistupovat k nim bez předsudků. Ignoranci je třeba se v lepším případě vyhnout, v horším s ní bojovat." Nejspíš každý film potřebuje záporáka a bohužel představitel ignorance je zde univerzální obětní beránek moderní doby - bílý muž. Prosím všechny kritiky "bílého muže", ať se vzdají teplé tekoucí vody, elektřiny, toaletního papíru, psaného písma a svých smartphonů a klidně ať se vrátí na stromy.

Prvních 20 minut je naprosto skvostná sonda do života zaměstnance, kterou lze shrnout jako: "Protagonista je slabý a snaží se utíkat před svými problémy". V další části filmu je protagonista zhypnotizován, načež své problémy přestane řešit vůbec a nějakým způsobem mu vše jde na ruku. Poslední část filmu je zmatený spletenec o krádeži firemních peněz a romance s Jennifer Aniston, která tu je úplně nepodstatná. Mohl to být zajímavý film pro velkou většinu lidské populace, ale ve výsledku je to jen další lživý americký film, který si jen zoufá a mluví o povrchních ne-řešeních (kdyby to nebyla hypnóza, tak by si dal antidepresiva, to vyjde nastejno). Ale asi nikdo nechce vidět film o tom, kde protagonista pracuje sám na sobě a čelí svým problémům.

Tímto můžeme oficiálně prohlásit ženské pokolení za stejný povrchní materialistický nadržený prasata, jako jsme my muži. A není na tom nic špatného. Tohle je každopádně pornografie a já se docela dobře bavil.

Na tenhle film se lidi nedívají kvůli nějakému herci nebo režisérovi, nýbrž kvůli příšerám Raye Harryhausena, který tak vlastně změnil "filmovou hru". Přestože na filmu pracovali stovky lidí, tak je to hlavně jeho film - on strávil stovky hodin na rozhýbání desítek potvor, on vlastně režíroval ty nejikoničtější scény - třeba s Medusou nebo s Krakenem. Ano, vždy je poznat, že jsou to speciální efekty, ale to je dnes poznat i u počítačových efektů z přelomu tisíciletí. Jenže moderní CGI dělají štáby desítek / stovek lidí s počítači - tady to dělal jen jeden člověk s nekonečnou trpělivostí.

Nechápu proč se v USA pořád dokola omílá ten rasismus, protože já jako dítě 90ých let jsem byl odkojený americkými filmy s Willem Smithem, Eddiem Murphym a dalšími černochy, kteří mají své nepopiratelné kvality: charisma, výřečnost, humor, nadhled a prostě něco jiného. Zrovna tento protagonista je pěkný vzor uzemněného, asertivního člověka s no-bullshit přístupem, který dokáže vystoupit ze stáda a zpochybnit autoritu - což je asi nejpůsobivější ve scéně nezvyklého pracovního pohovoru - i když později se to možná až přehání a je vidět, že film tím podstrojuje adolescentnějšímu publiku (možná právě černochům?). Nelíbí se mi politické poselství filmu: že tu je benevolentní vládní organizace, třeba jako FBI, která lidi chrání, ale zároveň je kvůli tomu musí držet v nevědomosti. Líbí se mi triky - zčásti loutkové a CGI. Zejména se povedl Edgar. Film má podle předlohy dost komiksový nádech a má různé nesrovnalosti, ale veskrze je dobře řemeslně zpracovaný - což se už nedá říct o jeho pokračováních.

Takový ten rádoby "artový" film, který diváka táhne všemi stokami a někteří hlasití masochisté jásají.

Keanu Reeves sice nikdy neuměl moc hrát, ale dává svý peníze na charitu, jí sendviče na lavičkách, pouští těhotný paní v metru sednout, takže se jako certifikovaný "nice guy™" stal miláčkem lidu a teď silou svého jména pomáhá prodávat nekvalitní produkty masám - třeba nedodělaný PC hry nebo béčkový akční filmy.

Tenhle film nese hlavně Jim Carrey (viz "Jim Carrey Improvising as Count Olaf" na youtube) a ostatní dospělí herci. Ústřední dvojice (trojice) dětí je proti nim nesympatická a strnulá. Příběh je hloupost. Do očí bije laciné a zastaralé CGI - a to měli rozpočet $140 milionů. Přitom filmy z toho roku: Troja $175 milionů, Harry Potter a vězeň z Azkabanu $130 milionů, Dannyho parťáci 2 $110 milionů, Kill Bill 2 $30 milionů a Incredibles $92 milionů. Kam se ty peníze zakutálely?

Nihilismus je neuznávání / popírání všech hodnot mravních a společenských jako zdraví, síla, majetek, čas, zkušenost a inteligence. Ale je vůbec možné je popřít? Přeživší skokani z mostu, vždy tvrdí, že svého činu litovali hned po skoku. Tady se první protagonista zabije prostě jen tím, že sedí venku v mrazu. Ostatní ho pomalu a vytrvale následují - chtějí se užrat k smrti. Bere se to jako samozřejmost. Pak přijde učitelka ze školky, která jim v tom pomáhá a zároveň se potřebuje s každým z nich vyspat. O důvodu se nemluví. Motivace zůstane nevysvětlena, nepřichází ani žádná pointa či poselství. Tak co je to vlastně za film? Někdo v tom možná uvidí komedii nebo nějaký sociální komentář. Já se přikláním, jak zde stojí v popisu filmu, k Ferreriho kritikům: je to samoúčelná provokace a oslava hnusu, perverze a animalismu.

Tenhle fim se věnuje dvěma trpícím malým dětem v době války. Je velice smutný. Možná je to zpráva japonců sobě, že válka není řešením, že válka jen ublížila jim samotným - jejich dětem.