GMVajgl

Asi jsem neviděl film, který by více šil do komunistů, než tento a navíc jen tak jakoby mimoděk s tak laskavým humorem. Navíc roztomilé triky a top obsazení. Naprosto nadčasové a aktuální i dnes.

Jeden z posledních cisgender bílých stand-up komiků, co se ještě nenechali zrušit a pořád si říkají, co chtějí.

Vidět Bláznivou Střelu 33 a 1/3 a až potom tenhle film je jako vidět Scary Movie a až potom Vřískot nebo vidět Žhavé Výstřely a až potom Top Gun. Je to dobrý silný poctivý příběh, ale neustále se mi připomíná Frank Drebin jako Nick Sekáč Magor, Rocko Dylan, jeho blonďatá manželka-sexbomba a matka, která nejde pro ránu daleko.

Vtipně a chytře napsaný seriál, který je někdy tak výstižný, až běhá mráz po zádech, ale někdy zas jako by ztrácel dech a vatovatěl. Humor je převážně založen na nezdravých vztazích protagonistů - v hlavní roli narcismus a alkoholismus.

Hned na začátku filmu se dozvídáme od náhodného pána na večírku, že je režisér a film pro něj znamená hlavně emoce. Takže budiž, emoce nás provází celým filmem, ale jsou to často dost zmatené a zoufalé emoce. Bohužel moc artu a málo příběhu.

Z toho filmu něco vyzařuje. Možná je to tím, že se Clint v roce 1984 rozvedl s Maggie a tady v roce 1985 po něm pálí mladá sexy Megan i starší Carrie. Možná by režisér neměl být zároveň herec v hlavní roli, protože ze sebe udělá někoho ve stylu Mary Sue. V rozumném příběhu řídícím se nějakými zákonistostmi by to hlavní hrdina nemohl přežít. Schylovalo se ke střetnutí. Jenže na konci si elitní skupina pistolníků, obrazně řečeno, sundá před Clintem kalhoty a předkloní se. Ale možná, že Clinta nějaký divákovy námitky nezajímaj. Ten už dávno odjíždí směr zapadající slunce.

Bo Burnham je kreativní génius. Píše a zpívá písničky, což je sice věc stará, ale dělá to vesměs originálně a neotřele. Je to zřejmě velmi citlivý člověk. Bohužel se ve svých textech dotýká i politiky. Je to zřejmě extrémní levičák: Sype si popel na hlavu za rasismus (white guilt), nadává na kapitalismus (private property is theft), mluví o třídním boji (class conflict), dělí svět na ty zlé a na ty utlačované (world is built on blood). Sám sebe usvědčuje z pokrytectví, když kritizuje lidi, kteří se vyjadřují k veřejným věcem. Je to trochu narcis, trochu klaun. Jeho tvorba je někdy intimní, někdy manická, někdy depresivní, někdy trochu víc gay, než bych chtěl. Někdy nastavuje zrcadlo společnosti, někdy sám sobě a vrhá se po hlavě do neznámého. Jeho tvorba je někdy brilantní a někdy nesnesitelná.

Extrémně neznámý a zapadlý film, na který upozornil Jordan Peterson a lze ho najít na youtube. Ukazuje, že totalitní režim je nakonec v nás v lidech, a i když zemi nevládne přímo žádný diktátor, tak si lidé nějakého najdou - ať už v bohu, v konzumu nebo jinde. Pořád se snažíme upadnout do nějaké kolektivní hypnózy. A v takové společnosti přežijí jen opatrní / mlčenliví nebo blázni. Čestní upřímní lidé, kteří chtějí jít vlastní cestou a myslet sami za sebe, jsou smeteni. Tenhle film je hrdou kritikou argentinské - a nejen argentinské - politiky plné vojenských pučů a zdánlivé "demokracie".

Je to takovej bulvár, pohled pod pokličku, pohled do soukromí génia - a to není nikdy lichotivý. Připomnělo mi to film "Behind the Candelabra" s Michaelem Douglasem - a tenhle film se zabýval tím samým - byl divnej, byl to gay, udělal spoustu špatných rozhodnutí, lidi kolem něj trpěli. Ale já pak měl špatnej pocit, vlastně jsem se ani na takovej film nechtěl dívat. Lepší připomenutí by bylo pustit si video "Live Aid- Queen- Full Set HQ" na youtube.

Další z filmů stvořených z hollywoodské zbabělosti, kdy se scénáristi vyhýbají každému zajímavému/ožehavému tématu současnosti i minulosti, a radši se točí filmy o superhrdinech, remaky remaků a tyhle rádoby dokumenty - jejich hlavním problémem je, že se někdy jejich děj neodehrál zas tak dávno, a často dává větší smysl si radši pustit - v tomhle případě souboj Borg/McEnroe na youtube. V tomhle filmu je tenisová část tak špatně sestříhaná, že se na to nedá dívat. Další problém je někdy úchylná snaha o podobnost herce s historickou postavou. Nakolik pak jde o herectví? V Bohemian Rhapsody se to možná povedlo, ale tady jen způlky - Borg jakoby sám sobě z oka vypadl, ale Šia Lebuf ani ve snu nevypadá jako McEnroe - spíš jako blbeček s kotletama.