Una111

Film mne mile překvapil, už dlouho jsem neviděla tak krásný western. Nechci a nebudu řešit jeho délku, zdlouhavost nebo přemíru holywoodskosti, mně cele zaujal a ani chvilku jsem se nenudila! A navíc si odnáším cenný zápis do seznamu literatury, na kterou si brousím zuby: Jack Schaefer: Jezdec z neznáma! Jestli je předloha opravdu lepší než film, což zhusta bývá, mám se na co těšit!

Po dnešním "výkonu" - hostem byl Jiří Brady a Daniel Hofman - u mne celá tato show klesla až někam do sklepa. Laciná, ubohá komedie. Hodnotím slovy anglického politika: "Vzpoura méněcenných"!

Příjemné překvapení: Bujné, vtipné, dovádivé, ba i rozpustilé, a přesto vkusné a slušné!

KDO BUDE POSLEDNÍ V SALOONU, PLATÍ! - Western, jak se sluší a patří, bylo tam všechno, co tam být má. Moc krásně to vyjmenoval v komentáři Lima, nemám co dodat. Dobře jsem se bavila, a to je i pro tenhle žánr ta nejlepší vizitka. PS. A těch mrtvejch - chtělo to dělat si zářezy na pažbu. :))

Autor má kočku. (Vlastně hned čtyři.) Já mám kočku. Taky máte kočku? Ne??? Ale to je vážně škoda, protože kočka je... No, posuďte sami!

Zajímavé srovnání: Skazka o rybake i rybke byla natočena ve stejném roce jako slavný americký muzikál Sněhurka a sedm trpaslíků a z tohoto srovnání vůbec nevychází špatně, spíše naopak! Zde není ani stopy po kýčovitosti, po snaze se zalíbit, nic levného! Jen věrnost předloze, půvabná animace a pohádková atmosféra od začátku až do konce! Film je možno shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=sB43IXFaSlI

Píšu tenhle komentář ještě s mokrýma očima... Rachel, Benno, Peter, Suzanne... Čtyři z 30 tisíc zachráněných židovských dětí, které se ukrývaly ve francouzských rodinách. Vzpomínají dnes už jako staří lidé, a přesto jsou jejich vzpomínky stále živé, stále bolí. - - - Skláním se před statečností těch obyčejných Francouzů, kteří riskovali své životy, a smutek mne zaplavuje. Představuji si svoje děti nebo svoje vnoučata vytržená z naší rodiny, jak jedou vstříc své "budoucnosti" v Osvětimi, jak píší podobné řádky jako desetiletý Marcel Rosenbaum: "Moje drahá rodino, jsme ve vlaku a šťastni, že tu nemusíte být s námi..." Jiná holčička, devítiletá Jeannette Gryf, píše z transportu do Osvětimi: "Drahá tetičko, řekni tatínkovi, že je nám strašně smutno a že nevíme, jestli se ještě setkáme. Prosím, předej mu tento vzkaz: Ahoj, tatínku, chtěla bych ti znovu a znovu říkat ,ahoj', navždy a pořád dokola. Všichni tě zdravíme a děkujeme. Děkujeme za všechno... " Rachel, Benno, Peter a Suzanne sice přežili, zranění ze ztráty rodiny, z uloupeného dětství si však nesly po celý svůj život a ponesou si je až do smrti. Sedmdesátiletá paní Suzanne říká: " Vím, že se to nikdy nestane, ale stále čekám u okna v naději, že zahlédnu své rodiče. Objeví se a budou tu pro mě..."

Skrytým pramenem je pro mne hluboká křesťanská víra, která inspirovala nádherné dílo mistra Pavla i díla dalších umělců k oslavě Boha. Tato díla přetrvala věky a i dnes před nimi stojíme v němém úžasu! Ale v Bahnově filmu je tento pramen tak dokonale skrytý, že ho člověk musí doslova dolovat jako Aquaviva zlato z roztaveného olova... Co také jiného čekat od filmu z let normalizace? Nechci tvůrcům filmu křivdit, místy se zdá, jako by už už chtěli sdělit něco hlubšího, ale pak... Vše zase vyzní do prázdna. Např. v závěru filmu, když mistr Pavel brání sochu Madony s Ježíškem, je vzápětí naznačeno, že vlastně brání jen svoje dílo, to, co po něm zůstane. Co se týče mistra Pavla z Levoče, ten je tak trochu zneužit, v lepším případě využit k popularizaci filmového příběhu, až příliš plného renesanční rozpustilosti a nevázanosti. Za pěknou výpravu a zdařilé herecké výkony a pro mou lásku k Levoči, k tomu čarovnému městu, které se člověku navždy nesmazatelně vtiskne do duše, doplňuji na 4 *.

Oči Bette Davisové - kapitola sama pro sebe! Jinak jsem asi očekávala více napětí! Jako thriller bych film ale neoznačila. (Nebo že bych byla už tak otrlá?)

Honajz napsal všechno, co bych byla bývala... Naprostý souhlas!