GigaPudding

Tenhle film mě dost překvapil a nutno hned na začátek říct, že ne úplně jen v dobrém smyslu. Rozjezd je dost takový vlažný a sympatie k hlavní postavě i její herečce nepřišly okamžitě, ale od toho jejího přestěhování k Balsanovi už to bylo fajn a Audrey to zahrála pěkně a vůbec celé obsazení bylo docela dost sympatické. Problém je ale v tom, že když vynechám ten fakt, že je to natočené takovým docela obyčejným způsobem jako spousta televizních inscenací nebo prostě jako normální historické a životopisné filmy, tak hlavně se to sice jmenuje Coco Chanel a hlavní postavou opravdu je ta slavná "Coco", ale děj filmu se zaměřuje úplně na něco jiného než čím významným Coco přispěla a čím se proslavila. Téměř výhradně diváci sledují milostné avantýry Coco Chanel a příběh je to prakticky jak od Danielle Steelové s romantickým trojúhelníkem a s hlavní hrdinkou co furt neví jestli chce toho nebo toho nebo jestli chce někde romanticky lítat nebo být "jen" spokojená a zajištěná a taky se chce nějak seberealizovat a prosadit a být děsně nezávislá a podobně, takže stačilo by ji pojmenovat třeba Žofka místo Coco Chanel a nikdo by nic nepoznal :). To mě na filmu překvapilo asi nejvíc, že její návrhářská kariéra a přínos módě je úplně na vedlejší odstavné koleji a přitom z modelů Coco Chanel vzniklo celé moderní odívání. Jako z počátečních rozpaků je to docela fajn film a i s pěknou výpravou a sympatickými herci a celý děj je takový příjemný, jenže zaprvé je to dost obyčejné a za druhé, a to ten film podle mě sráží hodně protože to zabíjí všechna očekávání, to prostě je Coco Chanel, ale přitom to vůbec není Coco Chanel :). Člověk se vůbec nedostane k tomu čím byla doopravdy slavná a na pohled do jejího soukromí a jejímu životu před vstupem do světa módy je to zase prostě tak nějak povrchní a člověk ji z tohohle filmu ani moc nepozná. Osobnost Coco Chanel je tu prostě jen taková náznaková a mohlo se to dotáhnout do nějaké osobnější roviny, protože takhle se na to jen fajn kouká, ale je to jen obyčejné na trojku. Ale aspoň že něco málo z těch kostýmů se ukázalo a výprava byla moc pěkná :).

Tak tímhle to teda Takaši Miike úplně rozsekal :). Nemilosrdný střelec je jeden velký filmový vtip už od samotného názvu filmu až po závěrečné titulky. Vzhledem k tomu kolik slavných westernů bylo podle Kurosawových samurajských filmů, které se zas pro změnu sem tam inspirovaly Shakespearovými hrami, tak se Takaši Miike rozhodl, že to všechno spojí do jednoho monstercelku, špagety vymění za sukijaki a do toho ještě nechá drsňácké hlášky pronášet japonské herce anglicky s výrazným přízvukem ještě dvakrát podtrhujícím úplně absurdní, ale přitom úplně klasickou westernovou zápletku. Film odkazuje na úplně všechno a ještě si z toho dělá srandu už jen tím, že se sám prezentuje jako remake remaku filmů vycházejících ještě navíc i z literárních předloh. Tak tu máme pistolníky co tasí rychleji než do sebe sumista nasouká misku sukijaki, cigára, alkohol, dva znepřátelené klany samurajopistolníků, nějaké to velké odhalení a absurdně přestřelené (doslova) akční scény a i ty neakční vzhledem k tak silně stylizovaným a parodizujícím charakterům. Navíc to všechno má velmi výraznou vizuální stránku s extravagantně přestylizovanými kostýmy a celou výpravou, která ale přitom pořád vypadá dostatečně westernově. Celá zápletka je poskládaná z nejrůznějších westernových a potažmo samurajských klasik, že celý film není o příběhu ale funguje jen jako ten velký filmový vtip a takový zákusek pro diváka, což ostatně musí dojít i té největší troubě po druhém příchodu postavy quentina tarantina na scénu. Takaši Miike prostě vzal to všechno co takhle kolovalo světem westernu a vrátil to zpátky do japonska odkud se značná část tohohle žánru inspirovala aby se tomu s diváky společně pořádně zasmáli :). Jen nevím co bylo v těch dvaceti vystřižených minutách, které se do verze co tu vyšla nedostaly a taky nevím jestli to náhodou někteří neberou jako úplně vážný western když tu vidím některé komentáře. :)

Tenhle film prostě neví čím chce být. Spojení čínských mýtů a legend s těmi finskými se na první pohled zdá být trošku přestřelené, ale v tomhle filmu to není naroubované jedno na druhé nějak hloupě okatým způsobem, který by to rušil, a funguje to poměrně slušně. Dokonce i nějakou tu atmosféru to má a některé záběry opravdu pěkné s pěkně zpracovaným mystickým nádechem. Problém ale vidím v tom, že na jednu stranu chce být film nějakou novou podobou starých bájí, na druhou stranu chce být nějakým milostným poselstvím o osudu atd. a dokonce ještě na třetí stranu chce do toho vnést typicky čínské souboje a kungfu choreografii, ale ani jedno z toho prostě není pořádně dotažené do konce a film pak působí jako takový slepenec, který sice má nějakou myšlenku, jenže ta myšlenka je divákovi zřejmá hned, tedy přinejmenším z větší části, tak co teda s ní? A režisér si řekl, že s ní nic, takže to pak nakonec působí jako spousta úplné vaty a nevyužitého potenciálu. Ústřední myšlenka filmu je zajímavá a poměrně ještě působivě zpracovaná, souboje mají zajímavou choreografii, ale jsou tam tak nějak uměle naroubované a snímek by se bez nich vcelku dobře obešel a nakonec závěrečné vyznění tam prostě není kvůli tomu, že divák z větší části jako ví co mu chce film předat a závěr to jen maličko dokreslí (z mého pohledu jen o detail teda) a co dál? Proč to mělo tím pádem 100 minut? Jade Warrior mě velmi zklamal a nebylo to tím, že to není čistě kungfu, nebo že bych nebyla unešená ze spojování čínských a finských legend (o těch finských ani nic nevím, takže tohle na mě působilo ještě jako z toho nápaditějšího na filmu), ale prostě z toho příšerně nevyužitého potenciálu, který takový námět má a zvlášť, když bylo vidět, že režisér není úplnej lojza a atmosféru a technickou stránku umí zvládnout opravdu slušně. Nejdřív jsem chtěla být nejhodnější jako vždycky a dát tomu aspoň tu trojku, jenže zklamání bylo velké a taky se mi u filmu ještě nestalo, že by mi nevadilo to na chvíli stopnout a zkoumat jízdní řády :). A k hercům taky že prostě nemají moc co hrát, tak jako nedá se říct, že by byli špatní, ale nedá se ani říct, že by někdo něčím vynikal a to platí i pro samotné postavy, které ti herci hrají.

Tak se mi zdá, že i když je to jakože fiktivní dokument, tak jeho autoři snad ani nikdy normální dokument neviděli, natožpak aby ještě věděli jak se něco takového točí. Námět samotný, jakože jakási dvojka chce dvanáct let po vyhlazení lidstva morem natočit dokument s některými z těch dvou set lidí žijících v san franciscu, je zajímavý a určitě by se z toho dalo vytěžit hodně, jenže prostě je to nuda. Většina těch lidí žvaní blbiny a všechno je jen taková vata okolo a nikde se doopravdy jako neprobírá jak by něco takového opravdu mohlo vypadat dvanáct let poté. Pár rozhovorů je zajímavých, jenže i v té hodině a čtvrt je jich tak málo, že prostě člověka to tak možná uspí. Všechny "problémy" zobrazené v tomhle fiktivním dokumentu jsou většinou úplné banality a jejich "řešení" je občas těžce mimózní, nemluvě o tom faktu, že všechny výdobytky civilizace jsou prakticky nedotčené, protože lidstvo vyhladila nákaza a ne něco destruktivního i pro okolí, takže občas je to bědování některých zpovídaných trošku podivné. Co zaujme je ta zrzavá holka, co tam je asi dvakrát :), ženská co chce otěhotnět, ale chce si hrát na svobodnou matku na planetě s asi maximálně milionem obyvatel a dealer všeho možného :). Co určitě nezaujme je ten blonďatej protivnej jarda, co přehrává jak může a ty jeho moudra jsou úplně z jiné dimenze trapošiny. Přehrává navíc kdekdo a na dialozích je znát že jsou improvizované, jen prostě někteří to neumí. Ale co je největší problém je absolutně žádný spojující koncept. Rozhovory jsou tam jen tak naházené, přeskakuje se v řešených událostech, není to nijak strukturované a vlastně to ani žádná témata doopravdy neřeší a nepozoruje to nic konkrétního a hlavně na to úplně přesně platí závěrečná slova autora, že když chtěl vyvodit z tohoto videa nějaký závěr, tak ho nic nenapadlo. A mě by z něčeho takového taky žádný závěr nenapadl. :)

Je to sice "jen" videoklip k celému albu Daft Punku a odvíjí se to čistě jen od toho, jestli ten který divák má rád Daft Punk nebo ne, každopádně já, která mám ráda Daft Punk :), jsem se bavila moc, protože nezáleží na tom příběhu o ufounské kapele, kterou unese zloun ze Země, aby z nich udělal popové hvězdy v New Yorku, ale jde o tu pěknou souhru animé obrazu v takovém tom typickém manga stylu se všemi těmi klasickými rysy ostrých i kulaťoučkých obličejů a hlavně jednoduchých linek s monochromními barvami a hudbou Daft Punku, která se projevuje občas třeba jen v úplných detailech v obraze, ale pořád velmi pěkně ladí jak řazení scén s hudbou, tak i beaty s různým třeba blikáním nebo pohyby končetin a někdy je to až překvapivě nápadité a detailní vzhledem k tomu jaký jednoduchý styl mangy tu je :). Takže kdo má rád Daft Punk se bude určitě bavit a možná i víc než pouštět si to album jen tak bez obrazu, ikdyž i to samotný je super :). A Daft Punk samotní tam jsou taky :).

První stylovka jsou úvodní titulky a úvodní scéna filmu o tlusté Pandě jménem Po, který pracuje v nudlové restauraci. Vůbec by mi nevadilo kdyby takhle vypadal celý film, protože by to bylo úplně mocným způsobem super :), ale i když film nakonec je film s 3d počítačově animovanými postavičkami, tak pořád je to velká stylovka s exotickým zasazením a pěkně stylizovanými postavami. Všechno je podle kungfu klasik, jen je to bohužel maličko přizpůsobené západnímu publiku, což je škoda, protože kdyby tohle natočili v číně, tak by to byla ještě ultimátnější pecka :). Každopádně ale krom toho, že postavičky jsou krásně vizuálně stylizované, tak mají úplně vynikající dabing, který krásně sedí k jejich charakteru i vizuálnímu zpracování, jen je škoda, že už nemohli přizvat k nějaké postavičce Maka, protože ten by tomu dodal úplnou korunu, ale aspoň že James Hong tam je :). Taky je trochu škoda Jackieho Chana, který ve filmu moc slyšet není, ale zase je fakt, že by tam jako jediný měl velmi silný přízvuk, tak by to vypadalo divně, že Jeřáb, Kudlanka, Tygřice i Zmije mluví perfektní americkou angličtinou zatímco opičák má tak výrazný čínský přízvuk :). Exotické kulisy, postavičky, barevná stylizace, hudba a příběh to ale v rámci možností využívá naplno, i když prostě pořád je škoda že ne úplně tak jak by to s něčím takovým šlo, protože to nedělali číňani, ale mezi ostatními animovanými filmy pro děti tenhle vyniká asi ze všech nejvíc už jen tím jak netradiční je takovéhle téma pro dnešní západní dětské filmy. Animace postaviček je výborná a bojové scény úplně pecka i s vtipnými zpomalovačkami. Vtipy vůbec tu jsou velmi příjemné a ikdyž se neobjeví žádný jako úplně originální, tak všechny jsou využité pěkně, nic nepůsobí křečovitě a pobaví to jak děti tak i dospělé, takže zábava :). Nakonec to naučné poselství pro děti tu je taky, ale stejně jako všechno je do filmu vložené nenásilně a celý film tak jako celek působí velmi vyrovnaně a vypilovaně. Prostě příběh ve stylu klasických kungfu filmů s kungfu mistry, kungfu zlouny, kungfu žáky a hlavně s kungfu Pandou! :)

Ha :) tak Jean-Pierre Jeunet když má točit "obyčejné" lidi v "obyčejné" Paříži, tak s každým dalším filmem je to víc a víc na hlavu a zatím největší zásek se mu podařil právě tadyhle s příběhem smolaře Bazila, který se poflakuje ve videopujčovně, dokud z něj ale nešťastná náhoda neudělá bezďáka. Od začátku tam sype jeden fórek za druhým a všechny úplně střelené, protože Bazil sám je hrozně komická postava v úplně absurdních situacích, které ale řeší úplně nečekaně vtipně, jako třeba když si potřebuje přivydělat pár drobáků v metru. Jenže Bazil na to není nakonec sám, protože se seznámí s celou partou takových podobných vtipných existencí a s nimi jednoho dne začnou realizovat Bazilův plán jak se pomstít zlotřilým společnostem, které Bazila dohnaly do sirotčince a vůbec jejich vinou se celý tenhle kolotoč odstartoval. V tomhle filmu jsou ty nejulítlejší Jeunetovy vtipy vůbec a hlavně celé je to v pro Jeuneta úplně novém stylu špionážní komedie s Bazilem a jeho partou, která vymýšlí takový triky, že to by člověk fakt nečekal :). K tomu jsou vybraní správní herci a hlavně jejich postavy a vtipy jsou výborně napsané a navíc takovou směsku cirkusáků ve stylu "Hodněkrát jsem seděl v base, tak mi říkají Basák" člověk jinde neuvidí. K tomu všemu ještě taková ta tradiční hudba a Jeunetovské obrazové filtry s výraznou žlutou, hnědou a zelenou, že všechno vypadá hrozně jetě až by to mohlo fungovat jako prequel k Delikatesám. Tenhle film má prostě všechno včetně úplně geniálního plánu v pravém špionském stylu a dokonce to má i takový maličko prvoplánový ale zas ne úplně násilně nastrčený přesah, ve kterém závěr působí jako silná rozsekávka, ale zároveň to prostě mělo předpoklady k tomu, abych u toho brečela smíchy, což se nestalo a smála jsem se jen normálně, takže tomu pro jistotu zatím dám jen čtyřku. :) Každopádně je to super. :)

S Rampo Noir je to takové rozporuplné, úvod byl pro mě absolutně nepochopitelný a nečetla jsem nic od Edogawa Rampoa, takže bych vážně neřekla, že ta asi desetiminutová úplně hluchá videoartová pasáž na úvod filmu byla jakože první povídka z celkových čtyř, které si pro nás diváky jednotliví režiséři nachystali. Ono to ani moc vizuálních indicií jak ty první obrazy rozluštit ani nedává, takže je to tak trochu záležitost nejspíš jen těch, co od autora literárních předloh pro tento film něco četli, protože jinak je to jen prolínání dvou bizarních scén nedávajících smysl. Druhá povídka, kterou jsem do přečtení tadyhle komentářů považovala za první :), ovšem přináší úplně něco odlišného a diváka hned trkne proč si autor těch povídek vybral pseudonym Edogawa Rampo :). Detektivní příběh podivných úmrtí žen zdánlivě bez motivu, beze stop a s téměř žádnou spojitostí mezi zavražděnými je natočený pomalu, ale velmi atmosféricky, protože celou scenérií, kulisami a kamerou vytváří působivý celek se zvláštními úhly kamer a hlavně záběry se zrcadly poskládanými tak umě, že obraz je nejen velmi zajímavý na pohled, ale dotváří významným dílem atmosféru tohoto mysteriózního pátrání soukromého detektiva Akečiho zahraného překvapivě civilním způsobem Tadanobu Asanem. Z celého filmu je to asi nejvyváženější a nejlíp natočená povídka. Následující povídka o housence je velmi perverzním způsobem nechutná podoba úchylek, ale zároveň lásky, což je takový spojující motiv všech povídek ve filmu, perverzní úchylky a láska. Housenka je prostě zvrhlá a zvrácená, ale pomalu až takovým tím smutným způsobem, kdy je těm hlavním postavám člověku líto, že se z nich tohle stalo, protože jsou prostě chycení do takové sebezničující spirály, ze které se kvůli jednomu špatnému rozhodnutí už nikdy nedostanou a litujou toho, ale zároveň je jim snad chvílemi i takhle dobře. O housence je to prostě takovým zvráceně bizarním způsobem smutné a těžko stravitelné a z celého souboru povídek je tohle asi ta nejrozporuplnější, protože prostě nevím jestli je dobrá svou bizarností, nebo prostě předznamenává nudu, která má přijít, ale přinejmenším je zajímavá. A nakonec poslední povídka o dalších zvrhlostech v komediálním duchu se svou vizuální stylizací na začátku snaží vypadat pomalu jako nějaká hambatá komedie :), ale příběh se odehrává hlavně z pohledu úchyla, hlavního "hrdiny" téhle povídky, a jeho duševní choroby a nutkání s ní něco dělat, což vede k na hlavu postavenému ději, který ale mě osobně poměrně nudil až na asi dvě chvíle, kdy jsem si řekla, že cyničtější vtip už asi ve filmu být nemůže :). Každopádně mě tahle poslední povídka nebrala, ikdyž samozřejmě byla zvrhlá, byla bizarní, ale prostě ne zábavným způsobem a film poslala někam, kde se nakonec musíme rozhodovat mezi trojkou a čtyřkou a vypadá to silně ve prospěch trojky, kterou tomu nakonec dáme, protože mi to vážně nepřišlo až tak úžasné jako to tu popisuje flipnic :). Pokud ale někdo jede čistě jen po perverzních zvrhlostech, tak určitě housenky a brouci se budou líbit :).

Komiksové předlohy se drží skoro slovo od slova a moc by ani nevadilo, že je to prostě levný, tak člověk nemůže vidět všechen ten binec z komiksu, jenže prostě to až na úvodní scénu úplně postrádá ten původní vtip. Úvodní scéna navíc, i když obsahuje klasický vtip z toho komiksu, tak prostě doplácí na to co se pak opakuje v celým filmu, špatné "herecké" výkony. Beru že je to amatérský film, jenže když dělají komedii, tak ať to aspoň nerecitujou jak ponocní co jsou navíc ještě odpoledne za trest po škole :).

No teda hodně mě dostalo, jak je obsah tohoto filmu spoilerovací, protože film velmi zručným způsobem maskuje, že se jedná o nějaké časocestování, takže kdyby to v obsahu nebylo napsáno, tak by to po té půlhodině bylo pro diváka stejně překvapivé jako pro hlavního hrdinu, který je tu velmi sympaticky zahraný Adrienem Brodym. Celá atmosféra první "normální" půlhodiny je hodně taková zoufalá a bezvýchodně šílená mezi stěnami blázince, což se nakonec teda očekávaně změní v příběh o pohledech do budoucnosti. Není to pětkový film, je to prostě jen sympatický a příjemně zpracovaný fantastický příběh, ale pětku to dostane z následujících důvodů :). Zaprvé Adrien Brody tu zahrál skvěle a je to sympaťák, za druhé Keira Knightley zpočátku vypadala hrozně protivně, ale pak ukázala že umí zahrát :). Vůbec celé obsazení filmu bylo super a pěkně to zapadalo do příběhu, který se může nakonec zdát maličko nelogický, když by se v tom člověk rýpal co nejhnidopišštěji :) ale to vůbec nevadí, protože celkové vyznění příběhu je velmi působivé a mě osobně se líbilo moc, protože svým úderným způsobem dokázal film představit jasnou myšlenku, kterou si člověk uvědomí o to víc v reflexi k celému předcházejícímu ději. Prostě bylo to moc příjemné, lehce dojemné, napínavé a nakonec i chytře působivé svým závěrečným vyzněním, takže i když to by to normálně asi nebyla pětka ale maximálně čtyřka, tak pětku dáme stejně, protože stejně jako třeba u Proroctví (žádná spojitost mezi žánry a příběhem, ale mám namysli působivost myšlenky filmu) mi přišlo poselství tohoto snímku velmi sympatické a blízké, takže tak :).