GigaPudding

Detektivní příběh frajírkovského soukromého očka Harryho Angela začíná jako každá normální detektivka a Harryho si najme tajemný boháč Louis Cyphre s úkolem najít zmizelého slavného zpěváka Johnyho Favoritea, se kterým Louis Cyphre uzavřel smlouvu a má strach, že by ji Johny chtěl nedodržet. Harry tedy začne pátrat po stopách, jenže hned od začátku se jeho pátrání začíná komplikovat, aby nakonec pomalu zjistil, že se tentokrát dostal někam, kam by se asi nikdo dostat nechtěl. Angel Heart buduje atmosféru pomalu od klasické detektivky až temně mrazivému thrilleru, který i s poměrně komorním obsazením bez zbytečných postav nebo nějakých nepodstatných štěků zapůsobí silně a napětí filmu se stupňuje čím víc se blíží konec, který je docela nepředvídatelný a hlavně strašidelný :).Atmosféře v některých záhadných nebo okultních scénách pomáhá hlavně nasvícení a kamera, která dokáže z obyčejného výstupu do schodů udělat skoro až surreálný obraz a to zvlášť ve spojení s námětem celého filmu. Kromě tak trochu exotického a málo zpracovávaného tématu voodoo to tu ale především táhnou herci a to hlavně Mickey Rourke ještě s vlastníma zubama zahrál frajírkovského detektiva, co není žádný superhrdina a spíš prohání holky než aby si hrál na nějakýho Colomba. Robert De Niro předvedl docela slušný výkon v roli, která pro jeho tvorbu zrovna typická není a pak samozřejmě Lisa Bonet v docela zvláštní roli. Takže se nám to líbilo moc. :)

Boys are back in town po dvaceti letech a Sly ví co točí, pro koho to točí a co má finální produkt obsahovat. Sám se ve filmu ohlíží za tím co celou dobu dělal a jestli to pro někoho v jeho věku ještě pořád je, ale ani ve scénách tematicky odpovídající téhle otázce ("Rodinný život" Jasona Stathama, vzpomínání na staré časy atd.) nezpomaluje ani trošku, protože i tyhle scény obsahují skoro ve všech případech velký nadhled a vkusný vtipný humor a postavy sypou přesně ty hlášky jako kdysi a nepůsobí to trapně a za všechny asi mluví z traileru známá scéna v kostele, která je i ve své krátkosti nacpaná samýma hláškama :). Ale protože jsou expendables hlavně akční film, tak by se asi neslušelo, kdyby se řešily jen civilní problémy žoldáků v důchodu, takže je potřeba, aby to Sly & co. alespoň v jedné scéně rozstříleli všechno na kusy a do toho ještě někoho pořádně zmlátili. Všechno se hodně rychle střihá, ale i v tom všem rychlém střihu je akce přehledná a hlavně dynamická. Co je ale na akčních scénách asi to nejlepší je sehraná choreografie veškeré střelby, úderů a spolupráce jednotlivých členů týmu až do takové míry, že se objeví pár vypečených frajeřinek (samozřejmě i zakončených hláškama). Hoši to nakonec zakončí ve velkým stylu a slíbí pokračování, což je dobře, protože tohle Sly zvládl velmi zábavně a příjemně a sice jsem si nebyla jistá jestli mám dát pětku, ale pro ji pro jistotu ji tam nechám přinejmenším do té doby než se kouknem na A-Team a porovnáme. :)

Hned od začátku se s tím městečko prokletých nemaže a bez nějakých průtahů se vytáhne se záhadným spánkem všech kdo vstoupí za hranice městečka a s úplně minimálními prostředky a jen náznaky vytvoří hustou napínavou atmosféru. Nezpomaluje ani po narození superinteligentních dětí, jejichž činnost není ve filmu ani trošku přiblblá s nějakými veselými grimasami ve stylu Bély Lugosiho nebo podobných. Problém s dětmi se neřeší nějak zbytečně nebo v klídku, aby v tom byl nějaký dojem časové tísně narozdíl od třeba války světů, takže film plyne docela svižně až k závěrečným minutám, které to ale překvapivě docela sráží, protože tvůrci nevyužili nějakou motivaci dětí nebo nepodali žádné vysvětlení nebo alespoň náznak a chování hlavního hrdiny v reakci na čím dál vypjatější situaci s dětmi je ve výsledku takové podivné a nepochopitelné a samotný konec pak není úplně jednoznačný, protože díky tomuhle není dostatečně jasné, která ze dvou stran "konfliktu" byla ta "zlá".

Zakázané království je asi jako další z návratů do osmdesátých let, které se v poslední době objevujou tak často. Tentokrát se tvůrci vrátili ke starým kungfu filmům, seriálům a pohádkám asi jako nakombinování Labyrintu, Opičího krále a Karate Kida :). Hlavní hrdina Jason vypadá přiměřeně jako ťulda a dostane se do pohádkového světa čínských legend, kde narazí na spoustu postav z čínských pověstí a samozřejmě dostane taky velký úkol pro hrdinu, na který bude muset trénovat atd., takže normálka, ale co určitě Jason nečekal je bitka Jeta Li a Jackieho Chana, která má z celého filmu nejlepší choreografii. Ostatní bitky jsou trošku obyčejnější a film po první třetině ztrácí tempo a vzchopí se až zas ke konci, ale protože je to v přitažlivých kulisách čínských legend a pohádek a je tam opičí král a na konci je to přesně v karate kidovském stylu, tak si to zaslouží aspoň tu čtyřku :). A navíc tam je i pár vtipných vtipů jako třeba začátek Jasonova tréninku.

Sedmnáctiletá Bliss je taková trochu neprůbojná a pořád ji máma nutí chodit na soutěže krásy, co ji vůbec nebaví, až jednoho dne narazí na jakýsi podivný sport na kolečkových bruslích pro holky a rozhodne se přidat, což je námět na teenage komedii docela obyčejný, ale Drew Barrymore tenhle svůj první film natočila tak super, že dáme pětku, protože pokud jde o vtipy tak je to vkusné a ne přiblblé jako u ostatních teenage komedií. Pokud jde o tu sportovní stránku, tak je to napínavé a vtáhne to diváka do děje, že pomalu začne fandit, i když ten samotný kolečkobruslařský sport je silně bizarní. Pokud jde o tu rodinnou a vztahovou část, tak tam je to chvílemi opravdu dojemné a když vytáhnou důležitost rodiny, tak to tam není nijak násilně nastrčené. Pokud jde o obsazení, tak všechny hlavní postavy a zvlášť bruslařský tým jsou velmi sympatičtí a je vidět, že si natáčení opravdu užili a to především Drew Barrymore se svou střelenou a sjetou bitkařkou. No a pokud jde o Ellen Page tak ta byla super :), takže jako připomenutí oldschoolových filmů podobného sportovního nebo tanečního zaměření je to udělané parádně a jako režisérský debut Drew Barrymore je to až překvapivě dobré. :) Akorát ten její kluk bylo takový ucho, že jsem si říkala jak se s ním vůbec mohla dát do kupy, když i "Ptakopysk" byl sympatičtější. :)

Chicago není úplně nějaký nejvíc super muzikál, ale všechno v něm pěkně funguje a hlavně má moc pěknou vizuální stránku. Catherine Zeta-Jones a Renée Zellweger hrajou postavy, které jsou si svou touhou po slávě na předních stránkách novin a kabaretních pódiích tak podobné až jedna druhou nesnáší a obě taky skončí hned v base, kde zazní pár výborných songů, hlavně ten kdy se vězeňkyně baví o tom jaktože skončily v base a taky první nástup hlavní dozorkyně. Richard Gere zase hraje právníka, co nikdy neprohrál u soudu a taky si to dokáže zařídit, aby nikdy neprohrál a s ním přichází spousta vtipných scén točících se okolo tisku, soudů, obhajoby, slávy a podobných. Celá vizualizace Chicaga je super hlavně v tom, že všechny písničky jsou udělané jako na jevišti a tomu pomáhají i kulisy z nezpívaných scén, takže to tomu celému dodává takový příjemný divadelní vzhled a k tomu je tu navíc ještě pěkná výprava se spoustou různých třpytivých kabaretních kostýmů. Takže to není sice druhá My Fair Lady, navíc s úplně odlišným a komediálně cynickým námětem, ale je to super muzikál co stojí za to kouknout i pro ty co nemají rádi muzikály už jen kvůli té obrazové stránce :).

Muzikál kde si každý song člověk zamiluje a hlavně je tam Audrey Hepburn se svými úžasnými kostýmy přeměňující se z obyčejné květinářky Lízy Doolittleové, která zrovna nemluví jako dvakrát dobře vychovaná slečna, ve velkou krásnou dámu, která okouzlí i šlechtu. Skoro tři hodiny uběhnou jak nic se všemi těmi krásnými písničkami a vtipnými dialogy a scénami mezi nimi, kde krom krásné Audrey a jejích kostýmů ať už těch prvních květinářských, přes ten úžasný dostihový až po ten plesový a ten růžový exceluje hlavně Rex Harrison a jeho profesor Henry Higgins, který v každém dialogu vymýšlí tak květnaté urážky s úsměvem na rtech, že jinde člověk něco takového neuslyší a navíc v tak krásné angličtině :). K tomu nějaké ty vtipné gentlemanské scény s plukovníkem Pickeringem, scény fonetického výcviku, který musí Líza absolvovat včetně mluvení s pusou plnou kuliček, scény s nejoriginálnějším moralistou v anglii a hlavně scéna na plese, kde se ukáže jak moc se celý ten předchozí trénink vyplatil. Viděly jsme to už asi milionkrát, ale pořád je to prostě nejlepší a nejkrásnější muzikál na světě bez jediného slabého místa, takže jestli snad na světě existuje někdo kdo to ještě neviděl, tak by měl hejbnout tím svým zadkem jak kůň Dover, a rychle na to kouknout :).

V tomhletom Balagueró začíná docela obyčejně, až na úvodní titulky plné vřískavých krvavých prostřihů, s rodinkou, která se přistěhovala z ameriky do španělska do domku u lesa a ještě ani nejsou pořádně vybalení a dceři už se tam nelíbí a chce zpátky do ameriky, synkovi se zdá, že je ten dům ve tmě nějakej divnej a žere mu pastelky, taťkovi se vrací záchvaty způsobené nějakou neobvyklou nemocí a mamka se snaží udržovat domácnost v chodu i když stráví spoustu času v práci, takže skoro jak z nějakého normálního rodinného dramatu. Dům ale doopravdy je nějaký divný a brzo se začnou objevovat podivné stíny a vypadávající světla a modřiny na těle toho mrňavého kluka. Atmosféra v domě je zajímavě napínavá i když se nic velmi dramatického nestane, protože ty dramatičtější chvíle přichází až s odhalením o co v tom domě jde. Hlavní hrůzy v tomto filmu jsou trochu něco jiného než je u Balaguera zvykem, ale poradil si s tím docela slušně i když občas příběh popostrkuje takovými docela okatě křečovitými berličkami, což si ale vynahrazuje tím, že závěr filmu, kam se přes tyhle berličky dostane, je velmi působivý a pěkně využívá ten strach ze tmy, o kterém vlastně celý film je. Úplný závěr filmu dost zvedá hodnocení ale ještě je tu takový malý detail v podobě takové hnusné staré fotografie, kterou taťka s velkou slávou objeví a v úplné euforii ji chce pověsit na zeď. Ta fotka krom toho že vypadá nepříjemně, tak v jednom krátkém záběru taky ukáže, co ta fotka doopravdy představuje a není to nic pěkného. :)

Že muzikál The Rocky Horror Picture Show bude vtipná a hlavně ujetá zábava postavená na všech možných popkulturních odkazech je znát hned od první scény a upomínky na slavný obraz amerického malíře Granta Wooda a hned potom přijde první zábavná písnička, která je ale jen rozjezd, pro ještě lepší a lepší songy až k samotnému finále, kde je to úplně nejmocnější :). Mladý párek Susan Sarandonová a Barry Bostwick si jedou v klidu za návštěvou starého známého a čirou náhodou jim praskne pneumatika poblíž strašidelného transylvánského hradu nečekaně postaveného někde uprostřed amerického zapadáku a když se vydají dovnitř, tak zjistí že pán domu Dr. Frank N. Furter pořádá párty. Bizarní párty propletená z odkazů na úplně cokoli a zejména béčkovou science fiction a hororovou produkci z 50. let a další nejen filmové události je sice velmi zábavná na koukání a hlavně poslech, ale to co dělá z Rocky Horror Picture Show tak super muzikál je Dr. Frank N. Furter v podání Tima Curryho. Člověk se může jen divit jak je možné, že pokud jde o filmy, tak dostává vždycky jen takové malé role, protože to co předvedl tady je něco co by nikdo nezvládl a už vůbec ne Mick Jagger, který prý o tu roli taky stál. Tim se sice drží hlasově jen v té pompézní glamové poloze a ostatní hlasové výrazy si nechává pro svoje normální hudební alba, ale přesně tohle je v tomto filmu potřeba. Svou glamovou extravagancí Dr. Frank N. Furter zastiňuje všechny ostatní pěvecké i herecké výkony ve filmu, pokud teda jde o jednotlivce, a pokud jde o celek tak celá ta střelená parta okolo něj a vyplašený mladý párek, co se na párty dostal náhodou, a do toho ještě nově stvořený Rocky doplňují výkon Tima Curryho a dělají z filmu úplně jedinečný zážitek, který je tak vynikající už jen těmi songy a Timem Currym, ale hlavně čím víc toho člověk ví z všech možných oblastí lidské kultury, ať už jde o výtvarné umění, literaturu nebo film, tím je ten film lepší. Je v tom spousta humoru, extravagance, úžasného zpěvu a taky maličká troška erotiky, ale vzhledem k tomu o čem to je se není moc čemu divit. Pódiové vystoupení ke konci filmu pak předvádí vrchol celému tomu bizarnímu příběhu o Dr. Frank N. Furterovi tak parádně zahraného a zazpívaného Timem Currym (Prostě je tak dobrej, že se to nedá neopakovat pořád dokola :)), na který člověk nezapomene ať už kvůli tomu Timovi, nebo kvůli Little Nell nebo kvůli Meat Loafovi, nebo kvůli Susan Sarandon, Rockymu nebo slizounovi Riff Raffovi a všem jejich songům. Jediná škoda, krom toho že Tim Curry nedostává žádné pořádné filmové role a věnuje se spíš jevištním vystoupením, je to, že jsem tohle nemohla vidět v divadle tehdy když tenhle muzikál hráli ve skoro stejném obsazení včetně Tima Curryho jako ve filmové podobě The Rocky Horror Picture Show. :) A za co si to pětku zaslouží především je poselství, které nám Dr. Frank N. Furter přinesl, a tím je to, že člověk by se měl snažit být upřímný sám k sobě a nikdy by se za to neměl stydět sám před sebou a neupírat sám sobě svou vlastní osobnost a hlavně by si měl pořádně užívat :).

S každým dalším podíváním se mi Interview s upírem zdá lepší než předtím :). Krásná výprava hned od první scény, která je jak z nějakého historického romantického dramatu než se v okamžiku přesune do hororové roviny, kde se začne hned předvádět Tom Cruise jako snobsky bohémský upír Lestat a je na něm znát, že si hraní téhle postavy očividně užil. Louis Brada Pitta má být takovým "rozervaným" romantickým hrdinou, který brzo zjistil, že ten věčný život, který chtěl na začátku není zrovna zábava pro něho, ale zároveň nemůže odolat si tuto upírskou existenci trošku užít, akorát teda ten Brad ho hraje tak nějak ploše, i když má spoustu světlých chvilek, ale stává se že působí někdy docela prkenně při hraní té "rozervanosti" nebo odstupu a chladu, protože bych čekala trošku širší repertoár hlubších emocí od upíra, který ještě nezapomněl na svoje "lidství". Lestat je oproti němu mnohem zábavnější postava, protože je to takový dospělý kluk, co si rád hraje a za x let svého upírství získal určitý nadhled a dokonce v pár momentech ukáže i vážnější tvář, kterou se ale snaží normálně skrývat, což Tom Cruise zahrál pěkně. Hlavně ale Lestat přes svoje roky pořád zůstává klukem co si chce užívat a hrát, což je nejlíp vidět v kontrastu s postavou mrňavé Kirsten Dunst, která zahrála dospělé dítě tak, že by člověk skoro nevěřil, že jí doopravdy bylo jen 12 a její postava vyznívá dospělejší než Lestat a taky narozdíl od Louise ví co od života chce. V zajímavých vztazích Louise, Lestata a mrňavé Claudie se s cestou napříč stoletími dostane příběh až k epizodě s upírem Armandem a jeho partou, která mi přišla tak trošku navíc a jen jako takové umělé popostrčení příběhu dál, protože Antonio Banderas se moc nevytáhl a celá ta upírská parta okolo byla taková nijaká místo toho aby spíš ukázala nějakou skrytou stránku upírského života, kterou Louis neznal, protože ani nevěděl, že je těch upírů víc. V závěru filmu se naštěstí ale vrací ta romantičtější stránka filmu a nakonec i ta cynicky humorná a kdo se ani neusmál u závěrečné scény, tak ten tomu nerozumí :). Pětka jasná, ale pro jistotu by bylo potřeba ještě jednou zmínit, že ten Tomův Lestat s těmi jeho výstupy v domě, kde bydleli a s jeho učením Louise životu upíra a s jeho taneční oslavou zrození Claudie byl moc super a zvlášť proti Armandově a Louisově křeči a mrňavá Kirsten Dunst byla super ještě víc než když byla velká ve spidermanovi. :)