Scaevola

Z etického hlediska se jedná o velmi hluboký film, který předkládá množství otázek a díky dětské optice zcela nechává na divákovi, jak se s dějem vypořádá a jaký postoj k němu zaujme. Z filmového hlediska mi však snímek připadal povrchně líbivý, a přitom odtažitě plochý, přičemž se bojím, že právě dětské oko kamery mělo na výsledku lví podíl. Dítě totiž není schopno interpretace na takové úrovni, aby vás do děje vtáhlo, a tak ačkoli se na obrazovce odehrávají strašlivé věci, jako diváka mne to nechávalo chladným. Vůči komu je válka nejkrutější? Samozřejmě že vůči dětem (a ženám), ale to neznamená, že z nich jsou vhodní vypravěči. Jednoduše pouze přidávají na patetičnosti.

Z počátku vše vypadalo jako další relativně neškodná taškařice J. Chana, ale pak se objevily záblesky trapnosti a ideologického podbarvení (což nemusí být to samé) a nic už nešlo zachránit. Nápad o střetu dvou armád/kultur je sám o sobě docela nosný, zvlášť když si nevyčerpatelný rozpočet dechberoucím způsobem poradil s kostýmy, výpravou i digitálními triky, avšak nesmí se utopit v samospásných akčních choreografiích a bohulibých ideích. Mimochodem - přes všudypřítomné povídačky o míru a přátelství Římané (hádejte, koho symbolisují) na konci dostali docela na frak, a především všichni zúčastnění se bez přestání tváří, že "národy Hedvábné stezky" byly, jsou a vždy budou sjednoceny pod úsměvem J. Chana neboli čínskou korohví... Takhle se dělá propaganda nového staletí, smekám.

Další z řady sympatických jednorázových blbinek s mým oblíbencem N. Cagem překvapí několika lekavými scénami a ihned vzápětí se odporoučí do zapomnění nelogickými schopnostmi nadpřirozené entity a zcela přestřeleným fantasy závěrem.

Hned v úvodu musím poznamenat, že objetivně vzato jde o řadový horror bez jakékoli estetické či formální aktualisace, který si navíc vystačí s nesmírně vtahující atmosférou a věčným zaklínáním křesťanského Boha, aniž by musel spoléhat na krvavé orgie a kdovíjaké, těžce konstruované vpády třebas pekelné. Ale zároveň se jedná asi o nejpropracovanější a nejnadšenější sbírku motivů týkajících se čarodějnic, kterou jsem kdy viděl, a při něčem takovém mé srdce nemůže než plesat. Minimalistické rozvržení a naprostá odlehlost umožňují kouzlit prostému - leč hrozivě temnému - hvozdu v pozadí a zbytek dotváří herecké výkony, jejichž subjektivitě nelze uniknout, a jednoduché motivy dětského škádlení a černého kozla. Osobně bych možná přitlačil ve strašení v úplném závěru a pravděpodobně i v explicitě nahoty a sexuálních motivů, avšak uznávám, že to patrně nebylo cílem ani smylem filmu. Pokud mohu říci, za mne se jedná o nejlepší čarodějnický snímek posledních let a možná i vůbec.

Propletený příběh několikrát mění životní cesty hrdinů a křeše ze vzájemných setkání příjemně snové obrázky starých časů, byť mám pocit, že původní naturalismus T. Hardyho byl poněkud učesán. Z hlediska filmového nemám připomínek, herci zvládají své party bez zaváhání a scénář plyne svým vlastním, konejšivým tempem, ačkoli k závěru přitvrzuje, nechávaje některé záležitosti nedořešené v zájmu zaměření pozornosti na ústřední milostnou linku.

MCU započal další, velmi zajímavou fázi svého vývoje. Přilil trochu víc krve, než je obvyklé, zatemnil okna i motivy postav (protože dělení na hrdiny a antihrdiny se rozpadá) a očividně se hodlá inspirovat u všeho funkčního z Nolanova "Batmana". Drobným problémem je poněkud nepřesvědčivý titulní hrdina, který získává to pravé charisma až pod maskou - což však možná není chyba seriálu, ale mého očekávání -, a dále místy zbytečně protahované episody, kterým by více slušel klasický formát do 45 minut. Naopak naprosto kraluje neuchopitelný Fisk, který nám nepochybně předvede mnoho dalšího... a to nemluvím o morální otázce, na niž celý příběh klade až obdivuhodný důraz. Přes uvedené výtky se jedná o velké překvapení tohoto roku a jsem zvědav, jak si s touto laťkou poradí ostatní střípky universa.

Těžko říci, jedná-li se lehčí fantasy či tvrdší pohádku, každopádně pokud uvažuji o kategorii přijemných filmů na jedno večerní shlédnutí, nemám v zásadě nic proti. Zápletka o nástupnictví je nosná i bez zbytečného krveprolévání, efekty výborné (vzhledem k produkci mne pozitivně překvapili draci) a dětský hrdina nepřekáží, neboť jako v podobných příbězích nepůsobí jako rytmicky degradující prvek. Škoda jen přemrštěné urputnosti hlavního protivníka, který je nedostatečně popsán na to, aby budil opravdový odpor. Nuže a ke konci mohli tvůrci svému snímku dopřát o něco více logiky a o něco méně spoléhání na další díl.

Rámování ukrajinským hladomorem je spíše brnkání na současnou strunu, než aby to byl funkční prvek snímku, stejně si stojí i motivy válečných útrap a jednoduchého zasazení vedlejších postav a protivníků po linii tvrďák - cynik - zbabělec. Vůbec mi také není jasné, jak tvůrci dokázali spálit tak dlouhou stopáž dějem, který by mohli odvyprávět na prostoru o hodinu kratším, a konečně - přiznejme si - ani kriminální zápletka není nijak zvlášť působivá nebo promyšlená, jsouc postavená na náhodě a urputnosti. To nejzajímavější však tvoří pomyslný trojúhelník Hardyho hrdiny, jeho nemilující manželky a sovětské (umělecky podané) reality. Nejednoznačnost postav mi místy brala dech, jejich protloukání se systémem, který nepřál snad ničemu, je natolik ochromující, že dokonce ani scény a popisy dětských obětí sériového vraha vás více nezasáhnou, neboť v porovnání s okolními ději už nemají čím šokovat. A bitka ve vlaku, před očima civilisovaných svědků, kteří se ze strachu o život raději o nic nepokusí, mne přinutila zamyslet se nad významem slova "společnost".

Jakkoli uznávám vědecký přínos Milgramova základního výzkumu, nepovažuji jej za neetický a soudím, že bylo vhodné odkrýt psychologický mechanismus popsaného jevu, při hodnocení filmu tyto subjektivní názory nemohu zohlednit: Úvodní dokumentární scény jsou sice skvěle podány a nesou svou nezanedbatelnou kontroverznost, leč ostatek scénáře neví, kam se dále ubírat. Vypomáhá si proto ozvláštňujícími formálními postupy, jež jsou ale v rámci celku zcela nefunkční. Závěr s "Kirkem" a ostatními nesouvisejícími epizodami se potom naprosto roztříštil a netvoří dohromady ani scénáristickou paralelu, ani přijatelné završení životopisného snímku.

Po herecké stránce jde o lépe zvládnutý počin než u předchozí inkarnace a snad by bylo možné i něco málo věřit motivacím hlavních náctiletých hrdinů, leč ostatek se škaredě nepovedl: Místo abychom se dočkali alespoň barvitých komiksových bitek nebo dostali vysvětlení "druhé dimense" a vzniku (a chování) antihrdiny, dlouze je nám ukazováno nezáživné stavění strojů a nanicovaté budování týmu a na vrch dostáváme záplavu velkoústých prohlášení o nutné moudrosti nadcházející generace. Celý film tak působí spíše jako agitační školní dokument a mám obavu, že to bylo i záměrem.