Scaevola

Tradičně po indicku velkolepě pojatá historická romantika bez výraznějších problémů zaujme diváka bez ohledu na kulturní původ, a to především svým tempem, kulisami a výpravou i rozvržením atmosféry a spádu jednotlivých scén. Pro západního diváka je sice poněkud podivné, jak je možné, že se řeší soužití ústřední trojice, ale nikoho netrápí, jak vůbec někdo může pomyslet na existenci této trojice, ale k tomuto tématu se snímek naštěstí nevyjadřuje a stejně tak nesklouzává ani k jednorozměrným kritikám toho či onoho náboženství, ačkoli rozsáhlé prohlášení před i po vzbuzuje dojem opaku. Výtkou se tak stává zbytečně poetický konec, který přes skvěle ohromující zpracování nedokáže vyvolat požadovanou dávku emocí - ale opět: možná se jedná pouze o mou neznalost kulturní symboliky.

Z etického hlediska se jedná o velmi hluboký film, který předkládá množství otázek a díky dětské optice zcela nechává na divákovi, jak se s dějem vypořádá a jaký postoj k němu zaujme. Z filmového hlediska mi však snímek připadal povrchně líbivý, a přitom odtažitě plochý, přičemž se bojím, že právě dětské oko kamery mělo na výsledku lví podíl. Dítě totiž není schopno interpretace na takové úrovni, aby vás do děje vtáhlo, a tak ačkoli se na obrazovce odehrávají strašlivé věci, jako diváka mne to nechávalo chladným. Vůči komu je válka nejkrutější? Samozřejmě že vůči dětem (a ženám), ale to neznamená, že z nich jsou vhodní vypravěči. Jednoduše pouze přidávají na patetičnosti.

Z počátku vše vypadalo jako další relativně neškodná taškařice J. Chana, ale pak se objevily záblesky trapnosti a ideologického podbarvení (což nemusí být to samé) a nic už nešlo zachránit. Nápad o střetu dvou armád/kultur je sám o sobě docela nosný, zvlášť když si nevyčerpatelný rozpočet dechberoucím způsobem poradil s kostýmy, výpravou i digitálními triky, avšak nesmí se utopit v samospásných akčních choreografiích a bohulibých ideích. Mimochodem - přes všudypřítomné povídačky o míru a přátelství Římané (hádejte, koho symbolisují) na konci dostali docela na frak, a především všichni zúčastnění se bez přestání tváří, že "národy Hedvábné stezky" byly, jsou a vždy budou sjednoceny pod úsměvem J. Chana neboli čínskou korohví... Takhle se dělá propaganda nového staletí, smekám.

Další z řady sympatických jednorázových blbinek s mým oblíbencem N. Cagem překvapí několika lekavými scénami a ihned vzápětí se odporoučí do zapomnění nelogickými schopnostmi nadpřirozené entity a zcela přestřeleným fantasy závěrem.

Hned v úvodu musím poznamenat, že objetivně vzato jde o řadový horror bez jakékoli estetické či formální aktualisace, který si navíc vystačí s nesmírně vtahující atmosférou a věčným zaklínáním křesťanského Boha, aniž by musel spoléhat na krvavé orgie a kdovíjaké, těžce konstruované vpády třebas pekelné. Ale zároveň se jedná asi o nejpropracovanější a nejnadšenější sbírku motivů týkajících se čarodějnic, kterou jsem kdy viděl, a při něčem takovém mé srdce nemůže než plesat. Minimalistické rozvržení a naprostá odlehlost umožňují kouzlit prostému - leč hrozivě temnému - hvozdu v pozadí a zbytek dotváří herecké výkony, jejichž subjektivitě nelze uniknout, a jednoduché motivy dětského škádlení a černého kozla. Osobně bych možná přitlačil ve strašení v úplném závěru a pravděpodobně i v explicitě nahoty a sexuálních motivů, avšak uznávám, že to patrně nebylo cílem ani smylem filmu. Pokud mohu říci, za mne se jedná o nejlepší čarodějnický snímek posledních let a možná i vůbec.

Propletený příběh několikrát mění životní cesty hrdinů a křeše ze vzájemných setkání příjemně snové obrázky starých časů, byť mám pocit, že původní naturalismus T. Hardyho byl poněkud učesán. Z hlediska filmového nemám připomínek, herci zvládají své party bez zaváhání a scénář plyne svým vlastním, konejšivým tempem, ačkoli k závěru přitvrzuje, nechávaje některé záležitosti nedořešené v zájmu zaměření pozornosti na ústřední milostnou linku.

MCU započal další, velmi zajímavou fázi svého vývoje. Přilil trochu víc krve, než je obvyklé, zatemnil okna i motivy postav (protože dělení na hrdiny a antihrdiny se rozpadá) a očividně se hodlá inspirovat u všeho funkčního z Nolanova "Batmana". Drobným problémem je poněkud nepřesvědčivý titulní hrdina, který získává to pravé charisma až pod maskou - což však možná není chyba seriálu, ale mého očekávání -, a dále místy zbytečně protahované episody, kterým by více slušel klasický formát do 45 minut. Naopak naprosto kraluje neuchopitelný Fisk, který nám nepochybně předvede mnoho dalšího... a to nemluvím o morální otázce, na niž celý příběh klade až obdivuhodný důraz. Přes uvedené výtky se jedná o velké překvapení tohoto roku a jsem zvědav, jak si s touto laťkou poradí ostatní střípky universa.

Těžko říci, jedná-li se lehčí fantasy či tvrdší pohádku, každopádně pokud uvažuji o kategorii přijemných filmů na jedno večerní shlédnutí, nemám v zásadě nic proti. Zápletka o nástupnictví je nosná i bez zbytečného krveprolévání, efekty výborné (vzhledem k produkci mne pozitivně překvapili draci) a dětský hrdina nepřekáží, neboť jako v podobných příbězích nepůsobí jako rytmicky degradující prvek. Škoda jen přemrštěné urputnosti hlavního protivníka, který je nedostatečně popsán na to, aby budil opravdový odpor. Nuže a ke konci mohli tvůrci svému snímku dopřát o něco více logiky a o něco méně spoléhání na další díl.

Rámování ukrajinským hladomorem je spíše brnkání na současnou strunu, než aby to byl funkční prvek snímku, stejně si stojí i motivy válečných útrap a jednoduchého zasazení vedlejších postav a protivníků po linii tvrďák - cynik - zbabělec. Vůbec mi také není jasné, jak tvůrci dokázali spálit tak dlouhou stopáž dějem, který by mohli odvyprávět na prostoru o hodinu kratším, a konečně - přiznejme si - ani kriminální zápletka není nijak zvlášť působivá nebo promyšlená, jsouc postavená na náhodě a urputnosti. To nejzajímavější však tvoří pomyslný trojúhelník Hardyho hrdiny, jeho nemilující manželky a sovětské (umělecky podané) reality. Nejednoznačnost postav mi místy brala dech, jejich protloukání se systémem, který nepřál snad ničemu, je natolik ochromující, že dokonce ani scény a popisy dětských obětí sériového vraha vás více nezasáhnou, neboť v porovnání s okolními ději už nemají čím šokovat. A bitka ve vlaku, před očima civilisovaných svědků, kteří se ze strachu o život raději o nic nepokusí, mne přinutila zamyslet se nad významem slova "společnost".

Jakkoli uznávám vědecký přínos Milgramova základního výzkumu, nepovažuji jej za neetický a soudím, že bylo vhodné odkrýt psychologický mechanismus popsaného jevu, při hodnocení filmu tyto subjektivní názory nemohu zohlednit: Úvodní dokumentární scény jsou sice skvěle podány a nesou svou nezanedbatelnou kontroverznost, leč ostatek scénáře neví, kam se dále ubírat. Vypomáhá si proto ozvláštňujícími formálními postupy, jež jsou ale v rámci celku zcela nefunkční. Závěr s "Kirkem" a ostatními nesouvisejícími epizodami se potom naprosto roztříštil a netvoří dohromady ani scénáristickou paralelu, ani přijatelné završení životopisného snímku.