mac000

Klášter v odlehlé vesnici uprostřed alžírských hor v 90. letech 20. století. Usadila se zde malá komunita katolických mnichů. Vedou prostý, strohý život, který je přerušován modlitbami a každodenními povinnostmi. Cisterciácký řád, ke kterému patří, se zaměřuje na kontemplaci, kterou podporuje společná modlitba, liturgické zpěvy a chvíle ticha. Důležité místo zaujímá práce na půdě, pomoc chudým a péče o nemocné. Klášter slouží jako lékařská ambulance pro místní obyvatele. Jeden z mnichů, bratr Luc, je lékař a denně přijímá nemocné.--- Mniši udržují bratrské vztahy s muslimy žijícími v okolí. Postupně se však do oblasti rozšířilo násilí a teror, spojené s alžírskou občanskou válkou. Bylo zavražděno mnoho civilistů, obětí konfliktu mezi islamistickými teroristickými skupinami a alžírskou armádou. Nedaleko kláštera byli podříznuti chorvatští dělníci. Armáda nabízí mnichům ochranu, ti ji však odmítají. Skupina teroristů vnikla do kláštera o vánoční noci, ale nakonec v klidu odešla.---Otázka, zda opustit klášter, je stále naléhavější. Měli by zůstat v klášteře s vesničany, kteří s přítomností mnichů počítali, ale současně riskovat, že je unesou a zabijí? Nebo by měli odejít a usadit se jinde? Mniši jsou nuceni položit si tuto nelehkou otázku, která je zkouškou jejich víry, odvahy a náklonnosti k této zemi a jejím obyvatelům. Každodenní život a modlitby komunity jsou naplněny tímto dramatickým napětím. V sázce jsou jejich vztahy uvnitř komunity, hluboká pouta, která je pojí s lidmi, a duch míru a lásky, který chtějí postavit proti násilí zuřícímu v zemi.---Film je volně založen na případu vyvraždění mnichů z Tibhirine v Alžírsku v roce 1996. Vypráví o životě mnichů a konfrontovaných s rostoucím násilím v měsících předcházejících jejich únosu během alžírské občanské války.

Film byl natočen podle velmi raného románu známého spisovatele Deana Koontze, který vyšel v roce 1973. Mnohem později Koontz knihu přepracoval a aktualizoval, a to ve verzi vydané v roce 1997; ta obsahuje četné technologické novinky a výrazné rozdíly v charakterech postav oproti jeho původnímu pojetí.

Fantasy horor s několika drsnýmim hláškami (Jean-Claude Brialy v roli Dr. Paul Henry Marshalla:"A dokonce jsme měli případ kastrace. Ano, žárlivá žena. Zuby. Odpusťte mi. Je to tradice. Je to zvyk havajských žen...")

Možná je to tím už přeci jen trochu dřívějším datem vzniku, ale pro mne nemají Mafiáni takový spád a švih jako např. Irčan nebo Skrytá identita. Ale příběh nepochybně skvělý, dodávající náhled do nitra gangsterské (mafiánské) komunity. Ray Liotta, Robert de Niro a především Joe Pesci mu lvím podílem dodávají na výsledném dojmu.

Příběh trochu předvídatelný, ale přesto plyne příjemně a dvě hodiny utečou jako nic. Spolehlivý výkon Jane Fondové i Jamese Caana. A k tomu nádherné záběry americké přírody.

V roce 1975 promítalo v Brně kino Družba v rámci Dnů mexického filmu.

Dodnes věrohodné drama. Přitom podle Patricie Nealové, představitelky hlavní role, tvůrci během natáčení vůbec nepředpokládali, že film dopadne tak dobře a stane se jednou z největších sci-fi klasik všech dob. I sama Nealová si myslela, že to bude jen další z tehdy aktuálních a poněkud kýčovitých filmů o létajících talířích.

Tuto v podstatě oddechovou komedii natočil rakouský režisér Marischka mezi dvěma svými snad nejznámějšími filmy, historickými filmy o císařovně Sissy s Romy Schneiderovou . V Plesu v opeře to je Johannes Heesters - operetní a filmový herec původem z Holandska, který výborně ztvárnil roli George Dannhausera. Georg musí ukrývat svoji milenku ve zmatcích kolem záměn osob a z nevěry je podezříván i jeho přítel Paul Hollinger. Známější (a vydařenější) je ovšem první přepis této Leonovy divadelní hry z roku 1939 s nezapomenutelnou hereckou dvojící Hans Moser a Theo Lingen

Co dodat k přehršli převážně pozitivních recenzí? Osobně souhlasím s pocity uživatele CARNIFLEX. Každopádně polská kinematografie mi opět potvrdila své kvaliity a schopnost vybírat ta správná témata,

Příběh vyznívá jako varování všem mužům, kteří vnímají ostatní jako sexuální objekty. Současně výborně zachycuje atmosféru nejšpinavějšího podsvětí Japonska. Působivě nasnímáno v barvách, podmalovávajících téměř hororovou atmosféru dramatu o nejtemnějších lidských pudech. Umné je využití  zejména zářivě červené barvy na kimonech Ocujo, kontrastující s krvavými scénami. Konec je však až příliš přímočarý a ubírá na mystickém vyznění příběhu.