mac000

Ponor do světa hudby v osamění, spojeného s odmítáním reality. Styl filmu, opírající se o vyprávění Colombova žáka o jeho "Mistrovi" se line celým dějem a kompenzuje minimální dialogy jednotlivých postav. Ale v pravý čas tyto dialogy zaznějí a  dotvářejí tak strohé, až kruté vztahy mezi Colombem a jeho nejbližšími. Depardieu a Marielle jsou si naprosto rovnocennými hereckými partnery,  Michel Bouquet v (tentokrát) sympatické epizodní roli malíře Baugina!

Klasika předválečného německého filmu s mladým Willy Forstem. Ve filmu zazní nestárnoucí hit "Du hast Glück bei den Frauen Bel Ami", který v té době nazpíval v češtině R.A. Dvorský se svým orchestrem...

Téma triviální, ale Dieter Hallervorden z toho dokáže udělat docela show...

Adam se ptá Beetlejuice: "Jakou máš kvalifikaci?" Beetlejuice: "No... Chodil jsem na Juilliard... Vystudoval jsem Harvardskou obchodní školu. Hodně cestuji. Zažil jsem černý mor a docela dobře jsem se při něm bavil. Vymítače ďábla jsem viděl asi stošedesátkrát a pokaždé mě baví víc a víc... A TO NEMLUVÍM O TOM, ŽE MLUVÍŠ S MRTVÝM CHLAPEM... Tak co ty na to? Myslíš, že jsem kvalifikovaný? "

Úžasné scény na velkém plátně. Podle časopisu American Cinematographer se jednalo o první hollywoodský celovečerní film, který použil techniku " multiple image" či "split screen", tedy zobrazení několika scén na plátně současně.(Aféra Thomase Crowna  přišla do kin až krátce poté a Seatonovo Letiště o celý rok později).  Podle odhadu časopisu bylo tímto způsobem použito 35 % celkové stopáže filmu. Rovněž  je zajímavé, že Tony Curtis, s nímž film stojí a padá, se na plátně objeví asi až po jedné hodině...

Jeden z mnoha klenotů francouzské kinematografie, který se několikrát promítal v brněnském Ponrepu. Skvělý Gerard Philipe a neméně vynikající Michel Simon.

Komedie z vrcholného období Laurela a Hardyho. Promítáno v brněnském Ponrepu pod názvem "L a H v cizinecké legii"

Tento film přímo volá po velkém kinosálu se 70 mm produkcí a "Intermission" uprostřed. Úchvatně natočené akční scény a brilantní herecké výkony na panoramatickém plátně a se šestikanálovým zvukem v prostoru kina se mi coby dvanáctiletému hluboce vryly do paměti.

Velká pocta hrdinným britským letcům za druhé světové války i statečností obyčejných Britů. Promítáno na brněnském Filmfóru roku 1970, do čs. kin zakoupeno nebylo.

V 70. a 80. letech min. století byl K. Zanussi nepochybně nejoblíbenějším polským režisérem čs. filmových klubu. A Ochranné zbarvení byl pro  mě snad nejlepší Zanussiho film tohoto období