Ochranné zbarvení

Výborný film, který opět ukazuje sílu starší polské kinematografie - nějakou novou bych asi měl nakoukat. Kromě toho, že jsem měl to "štěstí" trávit na české univerzitě nějakou dobu jako akademický pracovník a vím, že to tam chodí stále velmi podobně, tak musím ocenit skvěle rozpracované charaktery. (25.06.2016)

Dlouho doznívající facka jednoduchému vnímání morálky, konformismu, cynismu a oportunismu. Sledujeme, kterak spolu zápasí naivní idealismus, přesvědčený o tom, že ví, že koná tak, jak je to správné, a poněkud unavený pragmatismus, který se řídí tím, co mu přinese užitek, a který si už pomalu začíná uvědomovat, že z využívání druhých se taky nejde těšit donekonečna. Mistrně napsané a geniálně pointované - výsledek "sexuálních" snažení obou hlavních postav. Tento snímek přináší především nesmírnou porci nejistoty, neradí, neléčí, nenabádá, nemoralizuje. (08.07.2008)

Ochranné zbarvení. mě zaujalo mnohem více než Iluminace. Formálně se sice jedná o výrazně konvenčnější dílo, v němž je styl téměř neviditelný, ale jednotlivé dialogy a témata, na která se Zanussi soustředí, mi byla mnohem bližší. Děj filmu se odehrává na táboře katedry lingvistiky a jeho hlavními postavami jsou mladý doktorand Jaroslaw Kruszynski a starší docent Zbigniew Zapasiewicz. Zatímco mladý Jaroslaw je ztělesněním idealismu a snažení se o spravedlnost, starší Zbigniew působí jako cynický realista, který rád manipuluje s lidmi a na studentech mu až zas tolik nezáleží. Zpočátku jsem jako divák stranil jednoznačně Jaroslawovi, jehož jednání ale později také není prezentováno veskrze pozitivně (neboť Jaroslawova touha po šlechetnosti a spravedlnosti se ukáže jako trochu egoistická a zastírající objektivní kritéria). Film je o konfrontaci dvou pohledů na svět, z nichž ani jeden není zcela správný nebo zcela špatný. Je také zajímavým svědectvím o polské společnosti, ve které se neustále diskutovalo, ale jenom o určitých tématech. Kritizována je také hierarchie moci a neochota projevovat svoje city a řešit je s ostatními. (20.02.2012)

Pořád přemýšlím, jakým způsobem na mě Zanussiho filmy působí, a jaké hodnocení vlastně dávat(obvykle váhám mezi 4 a 5 hvězdami). Jde o to, že se Zanussiho filmy nějakou dobu připravují. Čímž chci říci, že je film dlouho klidný, až zdánlivě kinematograficky nezajímavý. Dlouho jsem se nemohl přemluvit k tomu, že je to celé záměr. Teď už tomu věřím. Iluminace byla zřetelnější, u Ochranného zbarvení se čeká ještě o něco déle. K.Zanussi pak přesně ví, kdy realitu začít vytvářet, kdy diváka nechá vylézt na kopec, a pak ho z něj bez přípravy spustí. Není to ale jen uvědomění si toho, jací vlastně jsme, myslím, že Zanussi jde ještě dál. (18.03.2013)

Zanussiho filmy mě vždycky spolehlivě dostanou do stavu apatické sklíčenosti, ze které se musím pokaždé pořádně vyspat (abych se však probudil opět do stejného světa, který Zanussi tak bravurně ve svých filmech analyzuje). Idealistické vědecké embryo Jaroslav se na soustředění studentů lingvistiky dostává do sporu se svým kolegou - cynikem a těžkým pragmatikem doc. Szelestowskim. Lze v životě uplatnit myšlenku rovnosti šancí, nebo je spravedlnost jenom kost hozená idealistům, aby si na ní časem vylámali zuby? Jaroslav je na začátku své akademické dráhy. Zatím nenesl tíhu větší odpovědnosti a myslí si, že spravdelnost patří mezi nejvyšší imperativy - což však kolega Szelestowski sarkasticky zpochybňuje. Svět je takový, že je úplně putna, když máte nejlepší práci, ale jste přitom z instituce, kterou váš šéf nesnáší... Je úplně jedno, co si myslíte - říct musíte jen to, co se od vás slyšet chce... A nemusí jít jen o akademické prostředí, problém je univerzální. Aby člověk přežil (obrazně i doslova), musí být neustále ve střehu, musí se naučit mazat med kolem pusy, musí se naučit politikařit... Vytvářet iluzi, přetvařovat se, probíhat životem jako chameleon - tu zeleně, támhle žlutě či oranžově, před panem rektorem fialově, úředníkem na magistrátu modře, u tchýně hnědě... A Zanussi tento věčený problém ve svém filmu zobrazuje dokonale - věcně, na celkem typickém (a sobě blízkém) příkladu akademické komunity, s nejednoznačným, ale velmi podnětným vyústěním. Ochranné zbarvení je pro mě spolu s Konstantou zatím nejlepší jeho film. (28.12.2008)