Petrasuvicka

Víc než film to připomíná jakýsi válečný dokument a náhled do psychiky obyčejného vojáka. Dokonale zobrazuje situaci, co dokáže válka udělat s myslí a mozkem původně normálního člověka. Do té doby mě nenapadlo, že by válka mohla být stejně účinná droga jako kokain. Inspirativní snímek, který si i přes svou neuvěřitelně dlouhou stopáž, protože se to strašně vleklo, zaslouží ocenění a Oscara má právem, ale stejně jsem se u toho docela nudila.

škoda, že se mi chtělo z toho filmu doopravdy zvracet

Zahrané je to sice dobře, ale Tess je naivní, až to bolí a zasloužila by trochu proplesknout, aby se probrala. Všeho se bojí a hledá problémy a katastrofy tam, kde nejsou, jen aby si ještě ztížila život. Jako by se prostě nemohla smířit i s faktem, že bude žít šťastně. Tess vyloženě chce žít deprimující život, jinak by se v tom tak nepitvala. Ono by mi ani tak nevadilo, že je tak naivní, stydlivá a vůbec taková, ale jsou nějaké hranice.

Po prvním díle jsem se cítila docela rozpačitě a nevěděla jsem, co si o tom pořádně myslet. Ale něco mě nutilo se podívat na další díl. A ten mě přímo pohltil, zatáhl do děje, že jsem během pár dnů shlédla celou řadu. Když opomenu první díl, tak to byla nejlepší řada ze 4 dosud natočených. Měla to pravé detektivní tajemno, které mě nutilo se dívat dál, drželo mě v nejistotě a do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah, do poslední chvíle jsem nevěděla, na čem jsem. To na tom bylo to nejlepší. Takže první řada 100%. Naopak druhá řada mi přišla jako nejpitomější. Šílená Marry Anne (která mi nebyla ani trochu sympatická), suflé z lidského srdce a nezřízené swingers party kolem ohně…to už na mě bylo trochu moc. Závěrečná scéna s Marry Anne byla taky dost přitažená za vlasy, kdy se Sam promění v bílého býka. Tuhle scénu jsem přijímala s rozporuplnými pocity. Je tam ale několik scén, které mě pobavily, a ve kterých figuroval zejména Eric Northman. Například scéna s melírem, scéna v obchodě s Billem či scéna z poslední dílu, kdy si dělal zálusk na děti Arlene. Druhá řada si proto vysloužila jen 80%. Co ale ztrácela druhá řada, to měla třetí řada. Russel Edington byla skvěle zvolená postava disponující vlastním smyslem pro humor. Šílený a krutý, ale přesto charakter, který oživoval všech 12 dílů (a jak je vidno, udělá tak ještě jednou v 5. řadě). Takže 98%, jelikož Sookie mi tu byla extrémně protivná. No a prozatím poslední čtvrtá řada je směs toho dobrého, co měla první a třetí řada, a toho šíleného, což vlastnila druhá řada. Sabat čarodějnic, teplý zdravotní bratr ze zdravotní léčebny, který ovládá temnou magii, média, Antonia…těch šíleností je tam dost. Ale všechno jen vylepšuje Ericova situace. Konečně jsem se dočkala situací, kdy se začal vztah Sookie a Erica vyvíjet. Navíc jeho vygumovanost okořenila scény, ve kterých se objevoval. Nikdo nikdy do téhle doby neviděl, jak se omlouvá, prosí, děkuje, nechce spát sám. Vždycky jsme ho znali jako bezcharakterního, mazaného neřáda, který vždycky dostane to, co chce a je mu jedno, jak toho dosáhne. Takže bych 4. Řadě dala 90%. Děj by se totiž dal klidně shrnout do několika dílů a ve zbytku by se klidně mohl rozběhnout děj kolem Russela, i když je to tedy náplň budoucí páté série. Na to si budeme muset počkat. Ale abych to celé shrnula. Líbí se mi naturalistické zobrazení erotických i násilných scén. Některé z nich ve mně dokonce vyvolaly pocity nechuti, odporu a bolesti (např. v první sérii, když magistr nechal vytrhnout špičáky jinému upírovi). Nakonec ještě pár slov k hlavní postavě – Sookie. Přijde mi už nenormální, jak každý chlap, který se objeví v její blízkosti, se do ní okamžitě zamiluje, zabouchne a touží po ní. A hlavně ani jeden z nich není normální. Alicde, Bill, Eric…kdo bude další? Kdyby Jason nebyl její bratr, asi by i on mohl jít do fronty.

I když nejsem příznivcem válečných filmů nebo dokonce dramat, tak se mi tohle líbilo. Ono po Melodii mého srdce není těžký najít film, který by se mi líbil. Po tom zážitku se mi teď líbí snad všecko. Ale není to tedy jen tím. Líbí se mi, když se hlavní postava dostane do nějaké společnosti cizích jedinců, ve které se musí vypracovat, naučit se s nimi žít a dosáhnout respektu.

Nevím, třeba to bude jen poněkud nevhodným rozpoložením mysli, ale... ten film je přece úplně blbej!

Děj a zápletka, které ruku v ruce pochodují v kruhu

Je to hloupý, je to naivní, ale jako vymývač mozku naprosto ideální. Vážně si u toho odpočinu.

Ze začátku se to tváří jako jedna z romantických komedií bez pointy a zápletky, ale nakonec se z toho vyklubal psychologický náhled na život zbohatlých snobů v Horní východní, na vlastní život, hledání sebe sama a o tom, že na první pohled není nic takové, jak se zdá

Z toho kluka jsem byla zralá leda tak na depresi. Těšila jsem se na výkon Jonathana R. Meyerse, kterého jsem se skoro ani nedočkala, protože tam hrál na můj vkus až moc málo. Přiznám se, že jsem to ani nedokoukala. Vydržela jsem jenom hodinu, protože po tý hodině jsem tomu ještě ke všemu přestávala rozumět. Ale jediné, co se mi líbilo, byl kontrast mezi filharmonickou hudbou a rockovým koncertem.