dienow

Původně jsem chtěl dát jenom dvě hvězdy, ale hudba mě přemluvila k tomu, abych si to rozmyslel. Je pravdou, že pro hudbu od Simona a Grufunkla je nutné a blahdárné se na film podívat a hlavně si jej psolechnout. Příběh filmu je výborný, ovšem provedení odpovídá své době a na to, jak se o filmu mluví, mi zase tak výborný nepřipadal. Smutné, když na filmu jediné, co si zapamatujete, je červená Alfa Romeo. Věřím, že na svou dobu to byl výtečný film, ovšem jiným skvostům z daného období, jako například věcem od Leoneho nebo Tarkovskijho, to porstě nemůže stačit.

No nápad a příběh se mi docela líbily, ale opět to pokulhává na zpracování. Příběh o čarodějích chránících "relikvii" a bojujících proti jejímu zneužití atp, atp, ano, viděli jsme už mnoho podobných příběhů, ale tento, si myslím, mohl aspirovat na něco bohulibějšího, než typická Hollywoodská slátanina, která je dobrá akorád tak ke krácení chvil mezi sledováním japonské pornografie. Také obsazení hlavního hrdiny - Jay Barruchel je prkenný, bez charisma a co víc, škaredý. Bohužel to dává filmu tu poslední ránu mezi světla, která jsou vyplněna akorád stupidními dialogy a ještě stupidnějšími bojovými scénami. Snímek bych úplně neignoroval, ale podruhé jej vidět nikdo nepotřebuje. Leda pokud chcete dostat nádor na mozku nebo nějáký podobný dárek, který je schopen zpestřit vaše chvíle na několik dalších let.

Inu nečekal jsem od tohoto filmu mnoho, ale tak málo... Mohlo mě napadnout, že jamile film točí Anderson, bude tam hrát Milla, a ano, je to tak. Je smutné, když režisér neustále dokola obsazuje do hlavních ženských rolí svou manželku v domění, že je na ní někdo zvědavý, nebo dokonce snad v mylném přesvědčení, že umí hrát. V půli filmu jsem si musel prostě otevřít lahev vína, abych se vůbec vyrovnal s tím, jak je zde przněna jedna z mých oblíbených knih. Krom toho, že verzí mušketýrů bylo již opravdu dost, tahle postrádá cokoliv z těch předchozích - chemii mezi postavami, pořádnou svini Milady, vztah mezi mušketýry, vtip a šarm jendotlivých protagonistů. Co to nepostrádá, je smyšlená krádež nákresů vzducholodi. Ano přátelé, hlavní postavy ve filmu lítají vzducholoděmi a předvádějí neuvěřitelné letecké kreace. To je prostě taková hovadina, že bych snad byl schopen uvěřit, že tento film je ještě horší, než poslední Resident Evil. Kdokoliv, kdo máte trochu rozumu a máte rádi předlohu, tomuto se, prosím, zdaleka vyhněte. Dvě hvězdy pouze za Christopha Waltze, který je, jako vždy výborný, a za efekty, které tam sice neměly co dělat, ale jinak ušly. Co však nepřekousnu a film to posunuje o to níž, jsou bojové scény, které jsou příšerné a cílí na debilního vidláka, který jednou za rok vytáhne svoji starou do kina na "pořádnej film". Bojová scéna 4 proti 40 je natolik umělá a vytržená z reality, že se vám až chce brečet, jak je stupidní. To nemluvím o velkých bitvách v oblacích a to vše prosím, za Ludvíka XIII. Pokud máte chuť vidět toto "veledílo" poproste radši svého kamaráda, aby vám dal pěstí mezi oči. Podívaná to bude lepší a alespoň si to budete pamatovat a budete z toho mít legraci ještě pár měsíců.

Přestože zde někteří komentátoři daný film sledovali v overalovém pyžamu s delfíny a trenýrkách little pony, já jej sledoval v posilovně v triku AlpinePro, trenkách Carrera a spodkách od nějákého milého indonéského chlapečka, který si při jejich zhotovení přišil ruku ke švu od gumy, aby seděly. Samozřejmě nemusím dodávat, že jsem byl značně upocený a smradlavý, nicméně to nerozptylovalo mou pozornost od filmu. Už jsem viděl mnoho filmů s upíry, pseudoupíry a nebo s těmi, co jsou prostě jen gothic, ale něco takto dobrého jsem dlouho neviděl. Způsob natáčení je velmi podobný Záhadě Blairwitch, ovšem nápady film jenom hýří. Diskuse tří upírů, kteří společně bydlí v jednom domě, o tom, že jeden z nich už 5 let neumyl nádobí, které je celé od krve a měl by ho umývat je prostě brilantní. Odpověď taky - "We're vampires, we do not wash dishes". Také rozervaná duše hraběte Drákuly, který byl neuprosně poražen Bestií (neprozradím, kdo to je, ale vypovídá to za vše) a od té doby již "není ve své kůži" je prostě k pokukání. Rovněž konverzace o tom, jak by mohli upíři kolem svých obětí nejdříve rozprostřít ručníky, aby nenadělali takový svinčík je dalším hřebíčkem do rakve neotřelé, mírně morbidní, komediální a vtipné zábavě, která vás prostě nepřestane bavit až do samotného konce filmu. Naprosto epochální je přítomnost jejich společného kamaráda - prostého člověka, jehož tváře jsou tak růžové, že je prostě k nakousnutí. Daný ještě nemrtvý, ovšem také nikoliv upíří, kamarád party upírů je natolik divným prvkem v celém panoptiku ostatních banalit a magorů, kteří se ve filmu mihnou, že tento film prostě musíte vidět.

Jakmile vidím Toma Cruise, očekávám výhradně akci plnou zajímavého využití techniky nebo naopak mávání samurajským mečem. Tento film mě mile překvapil. Tom Cruise je sice stále švihák a odborník na vše, ovšem je zde v jiné pozici, než jej známe - je určitým způsobem vedlejší postavou. Hlavní postavou filmu je osoba, která měla zemřít. Vyšetřování vede jenom k dalším kličkám a slepým uličkám a řešení je natolik prosté, že zůstává skryté až do úplného konce. Musím se přiznat, že Toma Cruise jako herce nemusím, ale v tomto filmu nebyl rušivým elementem a ani středobodem zájmu a celkový dojem je tak vyvážený. Doporučuji pro všechny, kteří mají rádi akci se silným sherlockovským nádechem.

Byl jsme až téměř konsternován faktem, že v Indii vznikají i filmy, ve kterých se pořád nekřepčí, netancuje a které jsou naopak silné svým příběhem a svým samotným poslelstvím. Celý film je třeba brát jako určitou alegorii něčeho, co se skrývá pod povrchem a není vidět, ovšem stále to všem leží před očima na stole.

Tragikomedie, která nepřestává uchvacovat a zároveň překvapovat od začátku až do samého konce. Zápletka filmu je vskutku netradiční a scénky s propichováním kondomů se stávají rutinními vložkami děje, které neurazí, naopak vždy pobaví. Po vypečených eskapádách, které potkávají mladého kněze v jeho prvním působišti nastává v závěru filmu studená sprcha a vystřízlivění z opojení smíchu. Tvůrci zde dokázali skvěle propojit poselství víry s moderní dobou a rovněž s poučením na závěr.

Velice dlouho jsme neviděl film, od kterého nevíte, co máte čekat. Je pravda, že výběr filmů na KVIFF byl vždy vybraný a tměř všechny filmy něčím překvapily. Pro mě osobně nejlepší film daného ročníku KVIFF.

Výborně zpracovaný film o situaci jedné rodiny, na jejíž bedra dopadá celá Ruská rádoby demokracie. Film je strhující ve svém vyprávění příběhu plného zmaru, soužení, křivdy, zrady a dalších strastí, které lze vidět denně v televizi, číst na internetu a vídat v klipech Pussy Riot, ovšem vše zasazené v kontextu několika málo lidí a malého městečka, kterému despoticky vládne jeho starosta, který se na své pozici usádlil již za minulého režimu a dodnes z toho těží. Film ilustruje všeobecnou představu o ruské demokracii, která se od pádu východního bloku prakticky nezměnila. Smutné je, že jej natočili Rusové, a proto je, zřejmě s přihlédnutím k osobním zkušenostem, více než výmluvný.

Šablonovitost postav a dějové zvraty až nápadně připomínají jiné slavné filmy a Hollywood pouze ukazuje, že v několika posledních letech chrlí jednu předělávku za druhou pouze k ukojení masy, která již od něj nic neočekává. Dějová linie je předvídatelná, ale neurazí. V některých okamžicích divák přímo očekává vtip, který však nepřichází. Z jiných filmů režiséra jsem byl schopen do konce shlédnout pouze Horizont událostí a nyní tento film, tudíž rozhodně naplnil má nízká očekávání. Na filmu cením snad jenom jeho konec, který není ukázkově hollywoodový. Myslím že jinak rozumná volba na večery, při nichž nechcete nad ničím přemýšlet a otupíte si smysly trochou vína. Mrzí mě jen, že románů o Pompejích bylo napsáno nespočet a některé z nich skýtají výborné a nepředvídatelné dějové zvraty a kvality, které stačilo pouze objevit, např. Poslední dny Pompejí od B.Lyttona