mosem

Podle mne trošku přeslazená adaptace, kde sladkost křesťanská pokory, lásky, odevzdanosti, oddanosti, vyrovnanosti, velkorysosti ...a nevím ještě čeho všeho, byla snaha "srazit" scénami v aréně - scéna se lvy, hromadná scéna ukřižování. Mimochodem, ta bylo relativně krátká, ale asi jedna z nejsilnějších z celého filmu. Tahle bohužel působilo až příliš uměle, nesporně vlivem polského vnímání křesťanství. Interiéry, ve kterých se film natáčel, by slušely v některých momentech spíše televizní inscenaci "na jedno použití" než něčemu, co je označováno za velkofilm. Tyhle výhrady ale podle mne ustupují do pozadí, pokud budeme hodnotit herecké výkony Nera a Petronia. Na jedné straně psychopatický Nero, na druhé straně šarmantní, diplomatický a vtipný Petronius. Každý jiný, a přitom se skvěle doplňují. Dva skvělé herecké výkony - byť Nero mohl být méně ošklivý :-) a Petrinius možná o kousek méně stoický a patetický ve své smrti. Takže celkový dojem - příjemné dvě hodiny, které možná někoho kdo nečetl literární předlohu dokáží přitáhnout k jejímu přečtení. Zpodobnění, které může vést k dalšímu poznávání děje, prostoru, postav té doby. Takže dílo, které v konečné důsledku povede diváka k něčemu dalšímu, ale zřejmě už ne k opakovanému shlednutí filmu. I když....Nero a Petronius za to možná i stojí.

Kniha má mnohem hlubší filozofický přesah. Mnohem intenzivněji nastoluje otázku, jak by v podobné situaci reagovaly dospělí. Otázku, zda za jejich reakcemi stojí vypočítavost, úchylka, psychická nemoc či něco jiného. V případě děti, nebo skoro dětí, si musíme předat ještě otázky další - je to jednání vrozené, instinktivní....nebo vliv výchovy? Každopádně nás kniha i film vedou k tomu, abychom se zamýšleli, jak člověk (jakéhokoliv věku, pohlaví, vzdělání, rasy...) reaguje v nestandardních situacích. Na filmu mně vadilo poněkud návodné rozlišení dobra a zla. Jedna skupina - dobří jsou čistí a upravení, druhá - zlí jsou špinaví, navíc ďábelsky pomalování. A druhá věc, kterou bych filmařům vytkl je samotný závěr, ze kterého patos cákal plnou měrou. Pokud jde o herecké výkony - za mne to vyhrál "Čuňas".

jeden z poklidných dílů. Schází vražda, ale jde o státní význam. A jako bonus aristokratické anglické prostředí a Poirotova vtipnost. Nebýt automobilové honičky ve stylu Louise de Funese, s klidným bych dal plný počet hvězdiček.

díl by si zasloužil možná o hvězdičku víc, ale hlavní předmět doličný, který Poirota dovede k pachateli, zůstane divákům utajen. Nedozvíme se ani, jak jej získal. Chápu, že paní Christie porušovala pravidla detektivek, ale v tomto případě porušila pravidlo, které stanoví, že divák má mít k dispozici všechny důkazy, aby sám mohl zapojit "malé šedé buňky". Naopak - scéna s kartáčkem, který Poirot zcela samozřejmě vytáhne po cestě autem z kapsy saka, aby se upravil působí velmi mile.

Děj příběhu má všechny klasické Poirotovské prvky. Zajímavé prostředí anglických venkovských vil uprostřed zahrady, nečekané a až absurdní prvky zápletky, gentlemanského a šarmantního Poirota který dokáže být při odhalování zločinu velkorysý k menším prohřeškům. Vila producenta Reedberna je úžasná, tahle architektura by se neztratila ani v současnosti. Nicméně - postava prince Paula na mne působila naprosto nevěrohodně, uměle...jeho věta"říkejte mi Paule" - působí groteskně, bohužel jsem ale přesvědčen že spíše zásluhou představitele, než obsahu věty samotné. Tady režisér neměl podle mne šťastnou ruku. Proto 4 hvězdy.

Dialogy jsou skutečně skvělé. Skvělý je i samotný závěr filmu. Nicméně odhalení pachatele bylo příliš předvídatelné, stejně jako jsem postrádal důkazy pro zatčení druhého pachatele. Ale jinak hezký, odlehčený díl.

Příběh má poněkud slabší, ne zcela logický závěr. Pachatel - po celou dobu dokonale se ovládající, svoji sebekontrolu ztratí a vše vzdá na základě jedné jediné věty HP. Tajemné zákoutí starého sídla působící zcela neuvěřitelně. A přesto - pohled na šibalský úsměv Poirota, jeho elegantní, pečlivě navoskovaný knír a kouzelný způsob vyjadřování nemohou vše směřovat jinam, než k nejméně 4 hvězdám. Sám nemám příliš rád tyto krátké příběhy, nedávají možnost plně rozehrát děj, oproti dlouhým dílům také přicházíme o řadu hezkých záběrů anglického venkova, které mám naopak moc rád. Nicméně, příběh je půvabný a HP nenapodobitelný.

Na film bych se asi nepodíval, kdybych nezaznamenal zprávu, že na Ukrajině má být zařazen mezi trezorové - i když ne kvůli ději, ale kvůli jedné z hereček. Nicméně, asi by to byla škoda. Jeden z filmů z ruské produkce 70. let, který nemá motivy budovatelské ani válečné, a jehož humor není primitivní. Zápletka je sice tak romantická, že by to nesvedli ani tvůrci amerických mýdlových oper, ale do komediálního děje se podařilo zakomponovat i scény, které lze považovat za lehkou ironii své doby. Hlášky typu (parafrázuji): "ona - chtěla bych s tebou strávit Nový rok. On - to je samozřejmé, vždyť spolu chodíme i na schůze"; "Naďa je úžasná žena, bude vyvěšena na tabuli cti"; "Děláme nejpotřebnější povolání (učitelka, lékař) - podle platu sotva"; "Zlomíte mně ruku...Sám ji zlomím, sám ji vyléčím" jsou přímo nadčasové. Stejně jako obraz "pára", kde postavy sedí zabalené v prostěradlech, obleky pověšené na ramínkách za nimi ve stejné místnost... - hezký obrázek doby a životního stylu. Jednu hvězdu ubírám pouze rozvláčnost, zejména ve druhé polovině....a některé poněkud kýčovité scény. Nicméně jako zábava hodně dobré.

Jestliže vidíte obě zpracování (s Ustinovem i Suchetem) v krátké době od sebe, nemůžete se ubránit srovnání. I když zpracování s Ustinovem působí svěže, a především exteriery jsou hezčí, u mne osobně vítězí Suchet. Možná že bych v posuzování Ustninova nebyl tak náročný, pokud bych filmy se Suchetem nikdy neviděl. Stejně jako Švejk bude pro mne navždy Hrušínský, Poirot bude Suchet. Líbila se mi hudba. Nicméně herecké obsazení - jakkoliv hvězdné mne nenaplnilo nějakým zvláštním nadšením. Stejně tak Ustinov působil trošku dojmem venkovského strýce, jak jej předváděl Rašilov v prvorepublikových filmech, nikoliv dokonalého gentlemana anglicko-francouzsko-belgického střihu. Film byl příjemným zpestřením večera a zajímavou možností srovnání, ale nijak neoslnil.

I když je zcela zřejmý výsledek tohoto dialogového duelu, divák jej s napětím sleduje a fakticky na známost výsledku zapomíná. Film nestaví na megalomanských scénách - popravdě, scény odehrávající se mimo hotelový pokoj mně přišly téměř nejslabší. Dialogy jsou brilantní a myslím, že mnoho diváků po shlédnutí filmu nahlédne na wiki, aby se podívalo na celou biografii generála Choltitze. A osobně mně nejsilnější scénou přišla Choltitzova otázka na konzula - Jak by jste se rozhodl na mém místě vy? A tak jestliže spousta scén z filmu zůstane zapomenuta a překryta dalšími filmy, možná tahle otázka bude dál znít i nám - Jak bychom se rozhodli na jeho místě my? A nejen v tomto případě.