mosem

Hodnotit Cimrmany lze už téměř bez shlédnutí:-) Někdy mám podezření, že to kritikové dělají nejen v případě tohoto ansámblu, ale i v případě jiných filmových, divadelních, hudebních, výtvarných, literárních či jiných kulturních počinů. Také tento kus není jen ukázkou Cimrmanovy geniality, ale i ukázkou krásy a tvárnosti českého jazyka, a také dokladem toho, že humor může být i inteligentní. Že zábavné nemusí být jen vulgarismy (ale pokud jsou použity vhodně, pak mohou být vskutku vtipné). Vybrat z vět, které stojí za zopakování tu nejlepší....nadlidský výkon, navíc vždycky záleží na situaci, na nátuře... Stejně tak vybrat jednoho herce by znamenalo nespravedlivě odsunout skvělý výkon jiného. Pro mne tedy pět hvězd, a to prakticky bez výhrad.

Stoletý stařík stojí určitě za vidění. Nepůjde sice mezi desítku mých nejoblíbenějších, ale dostane 4 hvězdy....3 a půl není, takže 4. Knížku jsem nečetl, ale určitě si ji přečtu, jsem docela zvědavý jak se podařilo převedení..., navíc jsem si přečetl, že je tam daleko víc "setkání se slavnými". Nicméně, právě ty jsou u mne tím momentem, který rozhodoval o výsledném hodnocení. Některá tato setkání už nepůsobily ani tak komediálně, jako spíš satiricky, či spíš s prvky trapně hrané idiocie. Ale zas tak velké překvapení to nebylo - prostě mafián musí být v komedii asi vždycky brutálně primitivní, diktátor idiot, policajt lehce mentálně retardovaný. Je to fajn relax, řada momentů, u kterých se můžeš zasmát, film u kterého na dvě hodinky můžeš vypnout a myšlenky se určitě nebudou ubírat vážným směrem. A to není málo, to je téměř maximum toho, co lze od komedie očekávat - takže hodnocení 4 hvězdy je víc než dobré, pětihvězdičkové komedie mám pouze dvě.

Nejsem hudebním odborníkem, pouze mám hudbu rád. Toto zpracování opery jsem sledoval mimo jiné i z hlediska diváka, který má z českokrumlovským barokním divadlem letitou osobní zkušenost, mám naposlouchánu řadu barokních oper v těchto prostorech. Takže nechci hodnotit pěvecké ani hudební výkony z hlediska jejich kvality, ale pouze z hlediska jejich působení. I když chápu, že divadlo nemohlo ustrnout v době před 250 lety, přesto musím konstatovat, že prostor je uzpůsoben provedení opery, kde není hlavním výrazovým prvkem jemná mimika obličeje ale pohyb těla a zejména rukou. Také akustika prostoru podtrhuje celkový dojem na diváka/posluchače. V nabídnutém provedení bohužel mám pocit, že mistr zvuku nevyužil všechny soudobé technické možnosti, aby tento dojem zprostředkoval posluchačům mimo divadlo, a divák bohužel přichází o mnohé z jistě skvělých pěveckých výkonů. Stejně tak vkládání scén, které probíhají mimo scénu, mi přijde přinejmenším podivné a samoúčelné, scény se odehrávají tak, jak je návštěvník divadla nemůže vidět. Chápu, že je to pouze subjektivní hodnocení a je možné, i pravděpodobné že vzhledem k renomé pěveckých protagonistů i orchestru bude většina hodnocení v superlativech, pro mne však by bylo mnohem lákavější a působivější spatřit představení v prostorách divadla, jestliže je už prostor v textu televize akcentován, ale zpracování jak nám bylo předestřeno bylo pro mne celkem zklamáním.

Tak z tohohle dílu je nejlepší prostředí hotelu, resp. jeho interiér. Záběry Alp....kdyby takhle neprofesionálně byly kulisy filmu provedeny před 30 léty, asi by to bylo přijatelné, ale tady bych to označil slovem amatérské. Stejně nepřesvědčivě působí i některé scény v hotelu - pokus o znásilnění, násilí v pokoji číslo 10 s klepajícím hostem...Útok na Poirota působí jako akční scéna z filmu o agentu převaděči z 50 let. A k tomu, aby divák odhadnul, jaké jméno by napsal na stranu 81, netřeba malých šedých buněk geniálního detektiva. A když vezmu v úvahu téměř absentující humor, za mne - jeden z nejslabších dílů. Jestli je pravdou, že natáčení Poirota se Suchetem definitivně končí, bude to asi jen dobře. Pro herce, pro diváky, pro Agathu Christie.

I když je to klasický Poirot, přece je jiný. Mezi prvním a posledním Suchetovým Poirotem uplynulo čtvrt století, a na Poirotovi je to znát. Ale není to ke škodě. Jeho Poirot zraje jako dobré víno. Od hravého, sebejistého, ješitného detektiva se posunul do role spíše intelektuálního, šarmantního a velmi seriózního detektiva. Alespoň na mne tak působí. I nadále se pohybuje s elegancí a sebedůvěrou, ale postavy v jeho okolí nejsou už jen jeho nutným doplňkem, ale jeho rovnocennými partnery, a jeho závěrečné "Bon" jen dokládá jeho zvláštní smysl pro spravedlnost, odlišlišnou od práva, se smyslem pro lidskost. Když si k tomu připočteme prostředí, které by bylo zajímavé i bez spojitosti s Agathou Christie, jeden z nejlepších Poirotů.

Film má zcela jinou atmosféru, než jsme přivyklí. Už jen zobrazení odlišnosti mentality, kultury a životního stylu Vietnamců, které máme mnohdy zjednodušeně vidět pouze jako trhovce či provozovatele fast foodů je zajímavé. Pohled do jejich běžného života je mimořádně poutavý a mnohdy překvapivý. Před shlédnutím film jsem si přečetl několik komentářů, které považují film za nudný. Neměl jsem ten pocit. Je pravdou, že manželské konflikty nemají akčnost italských filmů, erotika je víceméně náznaková (i když verbální komunikace sester na toto téma mně naopak přišla o kus dál, než jsme zvyklí - nicméně i nadále zůstávala v rovině erotiky, nikoliv sexu). nádherné jsou záběry přírody, barevnost záběrů mi mnohdy připomínala francouzské prostředí - možná i vliv koprodukce. Skvělé jsou záběry prostředí, kamera i hudba. Film, který rozhodně stojí za vidění, pokud nepotřebujete vidět akci, sex, násilí a krev.

I když byl film natočen před 50 léty, i když je natočen černobíle....neztrácí nic na své působivosti, na mistrovství. Jistě, herecké postavy nejsou tak akční, scény nejsou předváděny s dnes tak častou syrovostí až brutalitou. Televizní hra, ze které je patrné, že úplně stejně by mohla být hrou divadelní. Postavy nemají tolik vnějších projevů, svou psychiku prožívají vnitřně. Kladete si otázku - je Čentovič podivín nebo darebák, odmítá Benet komentovat krok Čentoviče na šachovnici jako krok, jehož komentování je pod jeho úrovní, nebo je to krok kterým nechce nikomu ublížit i za cenu poškození sebe sama, nebo dokonce je to krok kdy jej nová situace na kterou není připraven postaví do role, kterou nemůže zvládnout. Co věděl číšník? Co ví stárnoucí zpěvačka? Otázky, které ve Vás tato hra vyvolá a je třeba na ně hledat odpověď.

I kdyby byl příběh sebenepravděpodobnější a sebevyumělkovanější, stojí za to jej shlédnout jednak kvůli Suchetovi, druhak kvůli prostředí. Obojí by bylo na pět hvěz. Nicméně - motiv je příliš nepravděpodobný, ale za to nemohou tvůrci filmu. Úchvatná je scéna na jevišti. Ale poutavost jiných dílů byla pro mne větší,

Jeden z nejpovedenějších dílů. Zápletka propletená vskutku geniálně - ostatně jak jinak v případě Poirota :-), navíc vlastně skvěle propojené zápletky dvě!!! Jen dvě maličkosti - inspektor Hardcastle mi připadal "přitroublý" až moc, zaváněl mně karikaturou policajta. Naopak zamilovanost poručíka Racea byla až příliš romantická, a závěrečná scéna harlekýnková. Proto čtyři hvězdy, které ale nic neubírají na ději ani na skvělosti hereckých výkonů.

Silný film, ve kterém najdu jen málo scén, které by nemusely být. Mezi ně patří milostný poměr mezi Adamem a ošetřovatelkou....Naopak, za nejsilnější považuju scénu obvinění Adama jeho zetěm. Ten pocit bezmoci a sebeobviňování, které vyvrcholí do toho, že se neobhajuje. Film, který nepotřebuje dramatickou hudbu, dramatické scény a kruté záběry z koncentráku....a přesto každý divák musí chápat. Film, který vlastně nekončí závěrečnými titulky, ale určitě bude pokračovat v mysli diváka. Kde je hranice pudu sebezáchovy sebe a blízkých, kde je hranice důstojnosti, ..... ale, může vlastně pochopit, kdo neprožil?