FOCKE_WULF

Z toho filmu jsem byl celou dobu nervózní, vadily mi ty disharmonický vztahy, postavený na egu, nakonec ale dávám plnej počet. Podle mě je to dobrý film, zachycující nedobré věci. Konečné vyznění je v tom smyslu, že za všechno špatné mohl ten režisér, kterej nakonec zůstal stranou od ostatních (jako vyvržený Satan; co jí to tam předčítal, Miltonův Ztracený ráj?), ale v tomhle filmu byly všechny postavy divný: hysterická Albánka, její přítel notorik, divná manipulativní pizda, která by svému partnerovi odpustila všechno, jen ne neúspěch, podivně křečovitý produkční, jeho retardovaný bratr...

Zajímavý dokument, který je však lehce manipulativní. Pravda bude někde uprostřed.

Co je to vlastně dokument? Něco, co autenticky zachycuje, kým je člověk doopravdy, nebo spíš jakou roli se rozhodl hrát? Konstruuje Z.S. to, jak působí navenek, stejně pečlivě a systematicky, jako scénář k filmu Vratné lahve? Má na to nástěnku? Zdeněk Svěrák - dobrotivý ftipálek, věrný bezkonfliktní manžílek, řemeslný pisálek, uplakaný sentimentální vzpomínálek, ale jaký je doopravdy? Je to autor scénářů k cimrmanovským hrám, kterým se člověk snad může smát v dětském věku, ale je toto zábava pro dospělého člověka? Dále napsal scénáře k filmům, které mě bavily, je jich docela dost, takže se vlastně dá říct, že je Zdeněk Svěrák mým oblíbeným tvůrcem. Jen ty Vratné lahve mě rozezlily, protože to nemělo hlubší myšlenku, ani to nebylo moc vtipný, jenom tam vybublala na povrch ta jeho patologická všeobjímající dobrotivost a smířenost se vším a s každým a já prostě nesnáším plytkost. V dokumentu Tatínek je divákům předkládáno to, jak chce být Zdeněk Svěrák vnímán, ale jaké je jeho skutečné autentické jádro se vlastně nedozvídáme. Je Z.S. potenciálním alfasamcem a despotou, který vzhledem ke své slabošské povaze může alfasamcovat jen mezi troubelíny z divadélka Járy C. a ve své rodině, kterou už má vošéfovanou?

Výborný Daniel Auteuil a Gérard Depardieu.

Ta společnost byla asi znechucena hektičností doby, možná byli unaveni sluncem, úspěchem, rozumnou logičností. Proto udělali výlet na místo, kde se zastavil čas. Bezčasí. Jenže zvolený časoprostor byl nemocný. Jako by tam lidé pěstovali kombuchu a věřili starým bohům, duchopravectví a kultu Cthulhu. Teď ve vzduchu visí lovecká horečka, třídní boj a surrealismus. Waaa!

Postava Sama Bickea, zoufalce a nýmanda, ke kterému se americký sen otočil prdelí, ve mně probouzí přímo hmatatelnou úzkost. Stejně jako v Scorseseho Taxikáři vidíme hlubokou osamělost a emoční vyprahlost vykořeněných mužů, out-siderů, kteří v pronajaté garsonce potichu jako myšky čistí zbraně a kutí plány, jak spáchat atentát na nějakého domnělého nepřítele. Proč to dělají? A proč by ne. Nemají co ztratit a odtržením od společnosti jsou už napůl šílení, někoho povraždit jim připadá jako to jediné rozumné, co teď musí udělat, je to jejich poslání (v uvozovkách samozřejmě).____Ještě bych rád poplácal po virtuálních zádech Naomi Watts, ta její vychrtlá, vyzývavě oblečená servírka s nadměrně vyvinutými kousacími svaly, chladná a zlá (z nezbytí a z nouze a z ojebání životem a možná už odmala), to by nikdo jiný takhle bravurně hnusně nezahrál.

Zálety 40%____Návraty 20%____Stáří 10%____Škola 50%____Lázně 10%____Sázky 100%____Vinaři 70%____Sběratelé 60%____Hypochondři 70%____Inzerát 100%____Otcové a dcery 30%____Houbaři 10%____Smolaři 80%____Rybáři 90%____Dovolená 100%.

Děkuji Lars von Trierovi, režiséru v tričku s blikajícím nápisem SOCIOPATHIA, že mi byl vypravěčem a průvodcem a opět mě vzal do jednoho ze svých nemocných fantazijních světů. Univerza pokryteckých, agresivních, ustrašených, malicherných, vypočítavých, morálně hnusných, nahlouplých vesničanů. Ano, hnojákov Dogvill má problém s přijímáním darů a je třeba na toto téma uspořádat přednášku. "Ty jabka vozíš s čím dál větším nezájmem. Podívej, jak jsou potlučený."

Velmi zábavný film, už dlouho jsem se u hororu takhle nenasmál a vůbec nechápu, proč mu tolik zdejších mudrohlavů dává odpad.

Kus poctivé filmařiny, Lloyd A. Simandl na Hrad! Lucii Vondracek (tak je uvedena v titulcích) bych neodsuzoval, hraje to co vždycky, takovou tu romantickou naivku, kozy ani frndu neukázala, tak co. Nejvíc se mi líbilo dobývání polystyrenové stříbrné rudy a její přenášení polonahými dívkami. Princezna Briana (Daniela Krhutová) mi byla vyloženě sympatická, v něčem připomínala zlou těžařskou královnu z Princezny Mononoke.