SVotM

Dobré, dobré, jen chyběla trocha originality (snad jen, že mstitel je tentokrát mstitelka), což potvrzuje happyendový závěr. A přitom Snídaně na Plutu ukazuje, že když ne originality, tak aspoň zajímavé svéráznosti má Jordan poměrně dost.

Freeman-Parker-Mirren převážili nad nesympatií k Willisovi a jsem za to ráda, RED byl zábavný. Navíc potěšila absence "zbytečných" nudících scén.

Trvá poměrně dlouho, než naběhne účinek téhle trávy... pak je to ale jízda... a pak zjistím, že ji ani nedohulím, protože nepřináší nic nového a začne nudit. Pokud je primární funkce seriálu oddech, svůj účel po určitou dobu (resp. určitý počet shlédnutých dílů) plní výborně.

Apu: "Řekni mi svůj nejoblíbenější film, knihu a jídlo." Manjula: "Smažená zelená rajčata." Velmi výstižné :)

Jáchym Topol je "šílenec". Snaha zfilmovat jeho novelu je pravděpodobně ještě šílenější (a to jsem si stále ještě netroufla na experimentální podobu Sestry). Takže relativně vysoké hodnocení spíše za odvahu, vyzdvihnutí mé kdysi oblíbené knížky a "holou" K. I.

Nijak výrazné po filmařské stránce, ale rozhodně zajímavá zápletka příběhu. V krátké době jsem podruhé narazila na téma pro zisk vraždících převaděčů (nedávno to byl román Siromacha od A. Königsmarka), které ukazuje i jiný úhel fenoménu statečných převaděčů v 50. letech (bez diskuse - čest těm, kteří kopečkářům skutečně pomáhali!!). Ač jsem Kláře Issové vždy fandila, začínám mít pocit, že si povětšinou vystačí s utrápeným/vyděšeným výrazem a tuto polohu příliš často nemění.

Klobouk dolů před Charlize Theron, před Christinou Ricci... klobouk dolů před Patty Jenkins – za její nestrannost při zpracování příběhu – možná je snažší (a ve výsledku finančně výnosnější) působit na divákovy emoce, aby se dojal, soucítil s hlavní postavou; ale určitě je fér nechat diváka rozhodnout se, jaké zaujme k věci stanovisko, zejména, jde-li o reálný příběh. To samé se týká Charlize Theron – obětovala pěknou tvářičku nesympatické „masce“, ve své roli se, stejně jako živoucí (v době natáčení ještě ano!) předloha, nepokoušela vysvětlovat důvody a vzbuzovat soucit („tumáš, a mysli si co chceš!“) a vyplatilo se – jestli ji v seriozním filmovém světě nezvedla prestiž tato role, pak pravděpodobně už nic. Nejvyšší hodnocení nepoužiji zpátečnicky (a v rozporu s mými úvodními větami) jen proto, že po shlédnutí filmu mi skutečně nebylo nijak lehce na duši.

Černá komedie (?) skládající do sebe kupu morbidně nešťastných náhod... aneb, co vše může způsobit jedna rozverná školačka. Jenže jakmile se zorientujete v schématu filmu, nic z následujícího děje vás nemůže příliš překvapit a já tedy, kromě ne plně využité hlavní myšlenky, nejlépe hodnotím Buzzy s rovnátky a čistým průstřelem:)

Film byl natočen v roce, kdy jsem i já poprvé sama vyrážela do světa a, stejně jako většina čerstvě postpubertálních jedinců, jsem měla pocit ryby, které je (téměř) každý rybník malý. Takže už svým mottem si mě tehdy film získal. Dnes na něm oceňuji hlavně barevnou pestrost (jak to tak v burtonovkách bývá) – kýčovitá světla cirkusů a jiných panoptik jsou prostě něco okouzlujícího – a roztomilou (předpokládám, že zamýšlenou) naivnost. A také myšlenku, že i když se skutečnost někdy nafoukne a přibarví, nemusí to nutně znamenat, že aspoň podstata věci není pravdivá... a kdo z nás není někdy „pohádkář“, že? Ewan McGregor je skvělý, ať se zrovna noří do nevábné záchodové mísy nebo hraje statečného reka v takřka pohádkovém příběhu. Chybí zde snad jen jakýsi motor, který by filmu dával spád a příběh by tlačilo dopředu i něco jiného, než jen krátící se čas Edwarda Blooma seniora. Ale kdo ví, třeba by to bylo na škodu. Poslední pochvala patří filmovému plakátu. Dlouho mi visel na zdi a vyvolával příjemné emoce.

Tohoto snímku jsem se bála. Thrillery odehrávající se na jednom místě, neřku-li rovnou v jedné budově / jedné místnosti dokáží v průběhu začít pěkně nudit. Uklidňovala jsem se tím, že nuda nemůže být případ počinu Davida Finchera, navíc, má-li mu excelovat Jodie Foster. A ani jeden mě nezklamal. Režisér si sice odpustil, jeho filmům málokdy chybějící, mysterióznost, ale příběh vedl celkem pevnou rukou od začátku do konce a Foster byla, pobíhající v nočním úboru, příjemně přirozená. Mateřská láska dokáže činit zázraky, takže se jí i dalo odpustit občasné chování akčního hrdiny. Svým výkonem skvěle přispěli mladičká Kristen Stewart a Forrest Whistaker, který, pouštíc 22 milionů dollarů do větru, zosobnil veškerý zmar a rezignaci. Suma sumárum: Macalauy Culkin má velmi vážnou konkurenci!