milancecil

265. Pot, krev a slzy, skutečnost bez nadsázky. "Je nějaká hranice?" Je vůbec nějaká obecně přijatelná mez? Kdy se přísné a důsledné jednání už mění v týrání, surové, bezohledné uplatňování osobních ambicí jedněch vůči těm druhým? Kdy je to ještě účelné motivování k osobnímu rozvoji nadání a kdy už jen surový útlak, vydírání s mnohdy tragickými důsledky? Tak významné zamyšlení evokuje toto obsahově i ztvárněním výrazné dílo, prozatím mé největší letošní filmové překvapení, velmi silné, působivé komorní drama z prostředí hudební konzervatoře, místa s už tak vyhrocenou soutěživostí, kdy rozdíl mezi lepšími, úspěšnými a těmi horšími, neúspěšnými je vymezen jen zaujatým názorem hodnotitelů, jen jejich náročností, která se může vystupňovat v surovou šikanu, bezmeznou zlovůli z falešného pocitu oprávněnosti k takovému jednání, obraz uplatňování neomezené moci, který svým závažným sdělením jednoznačně přesahuje v mnohem rozsáhlejší šíři nastavený rámec, zasahuje i jiné oblasti, mimo umělecké prostředí, avšak neméně zhoubně. (10/10)

264. "The Doors", nositelé mocné generační touhy po svobodě, po jasně zářícím světle v houstnoucí temnotě nesvobodného světa, plném stále sílícího mocenského útlaku, narůstající brutality policejních represí, s tupostí úředních zákazů, zločinnou arogancí a cynismem armádních rozkazů, bez úcty, bez poklon, hudba jako hřmící lavina, bořící, bortící, hlučná, křiklavá, drze provokující, zpěv měnící se v protestní výkřik, divoký, živelný, uvolňující nahromaděnou zlobu a zášť, konflikt mašinérie s běsnící odvahou jedince, střet, který určitě nemohl dopadnout šťastně, přesto ukázal statisícům faleš a pokrytectví režimu blazeovaného násilí, nádherné a věčně živé, i když spása mas se nekonala, mnohé v masách probudila, uvolnila cestu ke změnám, které už nebylo možné zadržet, hráze praskly, bariéry se prolomily, nádhera, jak velkou sílu a odhodlání lze vycítit z dokumentu ještě dnes, díky moc, díky!!!

263. Tak konečně dnes jsem se dostavil na promítání tolik v poslední době diskutovaného filmu a hned úvodem musím podotknout, že mne téměř okamžitě rozesmál, role ztvárněná Karlem Rodenem si mne prostě snadno od začátku získala, ano, výjimečný herec hrál postavu jiného výjimečného člověka, mimořádně úspěšného, světoznámého fotografa, ale i psychicky a emocionálně poznamenaného traumatem z dětství, z koncentračního tábora, přesto bytost s tak ohromující vitalitou, živelnou a mocnou, vzdor zášti, závisti, i jiným projevům lidské malosti, nikdo jiný by osobu tak výrazného lidského formátu přesvědčivě zahrát nedokázal, všichni ostatní se ve svých rolích snažili, jen, jen, aby jeho výborné herectví svým spoluúčinkováním ve výsledném dojmu co nejméně narušili, jsem opravdu mile překvapený, skvěle jsem se bavil a jen se mi opět potvrdilo, že zdejší hodnocení nemá smysl vůbec brát vážně, jen zlomyslně odrazuje diváky, kteří by jinak na takový film rádi vyrazili, určitě na něj ještě jděte, právě takový bouřlivý životní příběh, balancující soustavně na žánrovém rozhraní komedie a drama si to určitě zaslouží.

262. Velmi nenápadné, rozsahem komorní, v drobných detailech pečlivě zpracované, psychologické drama soužití dvou mužů, Tonyho a Huga, překvapivě působivý souboj moci a bezmoci, kdy jedno i druhé se v jednání jednotlivých aktérů obratně proměňuje v různé formy manipulace a osobního ovládání, úskočně, agresivně, až k hranicím psychického a fyzického týrání, bez ohledu na formální společenské postavení, uvrhuje jednu stranu do područí té druhé, velmi skrytě i naprosto otevřeně, tak jak to vývoj situace právě vyžaduje, bizarní hra, kdy původně jednoznačně praktický vztah se posouvá do mezí vzájemné těžké závislosti, vystupňovaného strádání a utrpení jako jediné životní rozkoše, bravo!!! Zajímavý komentář: andrii

261. Dnes jsem si nejspíše už definitivně uvědomil, že já a žánr fantasy opravdu k sobě nepatříme a duchovní pár po zbytek života nevytvoříme, tvůrčí dvojici samozřejmě velmi obdivuji a nikdy bych si nedovolil tvrdit opak, spíše jsem ale celou dobu promítání přemítal, jak takový obrovský tvůrčí potenciál využít účelněji, neplýtvat jím, když určitě může vzniknout dílo obsahově přehlednější a důrazně směřující k významnějším sdělením a realistickým námětům, úroveň současné počítačové grafiky je nezpochybnitelně ohromující a pozornost diváků svými stále rozsáhlejšími možnostmi k sobě spolehlivě připoutává, ale bez přiměřeně silného, zřetelně nosného téma, je to jen změť smysl postrádajících efektů, preciznost takové komplikované realizace zůstává ve své snaze uspět naprosto opuštěná a zápas v konkurenci o pozornost širšího publika si sama podkopává a ve výsledku úplně zbytečně ztrácí.

260. Tání sněhu - Velmi půvabné, vyvážené dílo, v jen krátké, epizodní formě, citlivě a vkusně zachycené téma dospívání dvanáctiletého chlapce Lea, žijícího jen s matkou, ztvárněné s milou, úsměvnou nadsázkou, i přes převahu úplné nahoty, zůstává krásné, prosté jakékoliv rušivé, obtěžující vulgarity, což považují za důkaz citu a tvůrčí obratnosti, pocit úplné volnosti a otevřenosti sdělení se plynule přenáší do našeho vnímání, díky okouzlující, talentované herečce Géraldine Martineau v roli Antoinette, se jen hrané, stává naprosto uvěřitelnou, podněcující událostí, mne osobně ke vzpomínkám, hlavně na mé vlastní dospívání, právě na ty první polibky a obětí, až se mi tají dech, jak skutečné vše je, díky!!!

259. Život jako největší zázrak, zvláštní, nepochopitelný, neuchopitelný, neproniknutelný, utajený, kypící i chřadnoucí, jako symfonie, rázná a mocná, ohlušující, v střídavém rytmu ladná i jitřící, soulad a nesoulad, neustávající sled času a proměn, stále omamný, dech beroucí, naplněný vznešeností, štěstí, zklamání, život jako něžný, letmý dotyk, jako konejšivé pohlazení, jindy jako stisk, hrubý a zraňující, hra Boha, našeho otce i matky, plachá, bázlivá, i bezohledně krutá, s dravostí se kupředu deroucí, jindy zas jen poklidně v tichosti plynoucí, zamlklá i běsnící, utrpení, zmar, křik, šepot, tlukot srdce, pláč, pokora, odcizení, svoboda, zotročení, bolest, smích, výkřiky zoufalství, slast a vzrušení, řeč a mlčení, nádech a výdech, život v celé své nesmírné nádheře a bohatosti, dílo emocionálně kulminující, až k bodu extatického vytržení, obraz jedinečnosti génia, nenapodobitelný, nesrovnatelný, skvostný. (10/10) Zajímavý komentář: Fridecka

258. Pro mne opravdu velké a hlavně potěšující překvapení, vskutku mysteriózní dílo, tentokrát cele zapadající do žánrového rámce, kdy divákova pozornost je spolehlivě připoutána k událostem, jejichž až závěrečné rozuzlení jim dá ten pravý smysl, doposud umě zastřený a matoucí, až pak, náhle objevíme tu zdánlivě chybějící logiku, ucelený význam jednotlivých sdělení, až pak užasneme a chce se nám vše zhlédnout alespoň ještě jednou, pochopit tak to původně přehlédnuté v těch nejdrobnějších detailech, máme již pro vše pravé zdůvodnění, tak si představuji výborné drama, jehož kvalitu doceňuji, až po několikerém a hlavně stále pozornějším zhlédnutí, všichni své role zvládají s naprostou přesvědčivostí a Jim Carrey, ten u mne v oblibě postoupil o několik příček vzhůru, potvrdil rozsah svého herectví, určitě by se našly i další dramatické role, ve kterých by mohl podobně nebo ještě více svůj talent uplatnit, věřím, že to nebyla výjimka a v odklonu od převážně komediálních postav bude pokračovat, u mne tím na popularitě dále jen získá. Zajímavý komentář: jezurka42

257. Těžko dokáži popsat všechny ty mocné pocity s přesností tak, jak bych si zde vypsat přál, právě ve ztvárnění charakterní postavy Francoise Vatela je mi Gérard Depardieu velmi blízký, námět nerovného souboje svobodomyslného, úžasně tvořivého člověka se zhoubným režimem, se zvůlí, bezohledností, pohrdáním, jen pro nekončící zábavu a radovánky, stále lačná slast a rozmařilá potěšení jako symboly osobního postavení a vlivu v mocenské hierarchii, bída a strádání jako doživotní, nezměnitelný úděl, ani smrt, ani zmrzačení, nic nesmí narušit kolorit vznešenosti a pýchy, obraz bezpráví a bezmoci, jen s jedinou svobodnou volbou, vzít sám sobě život, odejít s hrdostí a nepřijmout ponížení, zachovat si svoji důstojnost, i když to znamená smrt, velmi silný, podnětný příběh s mnoha odkazy k současnosti, díky za takovou tvorbu, je nutná k pochopení následných historických událostí v širším kontextu.

256. Sta tisíce obětí systematického i živelného vyvražďování jako nikdy a ničím neospravedlnitelné zlo, fašismus jako osobní postoj člověka měnící lhostejností ke zvůli a násilí své jednání až v ničím neohraničenou pervezi, k sadismu, naprosté, surové odlidštěnosti, postihující pozvolna charakter, až ke stavu rozkladu, demoralizaci, rozpadu disciplíny, neudržitelnosti i toho nejzákladnějšího řádu, děsivé, šokující události, vymykající se rozsahem a zrůdností uplatňovaných postupů čemukoliv, svědectví vrahů, kteří nikdy nebyli za své zločiny potrestáni, benevolence i nemohoucnost justice postihnout viníky kolosání obludnosti, hořkost, která přetrvá navěky, bezpráví, které stále z našeho života nevymizelo, jen nabývá méně nápadné, zastřené podoby.