milancecil

5x2, do tohoto součinu je citlivě vkódováno pět krátkých retrospektivních zastavení v životě jedné dvojice, pět pečlivě propracovaných dějových epizod odkrývajích proti toku času vztah Marion a Gillese, sledujeme pět jako by filmových nápověd, promyšlených indícií, se kterými by asi měl vnímavý divák vystačit a i přes takovou vypravěčskou úspornost pochopit nevyhnutelnost právě takového konce, tedy filmového začátku, můžeme si domýšlet jaké ty jejich společně prožité roky asi byly, opravdu nádhera, i když hodně trpká, přesto zřejmá nádhera, poučná, hodná hlubšího zamyšlení, právě s ubíhajícím dějem jsem si stále ostřeji uvědomoval tu nevyhnutelnost konce jejich vztahu, tu nezvratitelnost, vycházející již z počáteční povahové nesourodosti obou, ten přehlížený nesoulad, ti dva nikdy neměli být spolu, měli se bez zájmu minout, ale osud jim připravil jiný životní scénář.

Myslím, že jsem právě shlédl jeden z těch zde zatím diváky nedoceněných filmů, přitom jde o nepřehlédnutelně brilantní dílo, výborně, věrohodně vystavěný dramatický děj s pečlivě propracovanými jednotlivými scénami, přesvědčivými dialogy, opravdu silný, schovívavou milosrdností neředěný, hořko-trpký vztahový koktejl, hlavní postavy jsou ve svých vztazích smýkáni, trýzněni, při zdánlivě vysvobozujících únicích bezohlední a stejně jen dále rozšiřují hrůznou vztahovou zkázu, jak uvolněná lavina, valící se, strhávající a vlekoucí další osoby až k dějovému vyústění do té nejtemnější a naprosto zdrcující trojnásobné lidské tragédie, a v takových neutěšených kulisách disharmonie se snaží žít dospívající chlapec Arthur, hraje ve školním orchestru, pomáhá v čínské restauraci, měl by být ve svém mládí šťastný, prožívat si bezstarostně svoji první lásku ke spolužačce Lile, ale ani on není událostmi ušetřen, je s nimi bohužel neoddělitelně propojen a také ho bolestně zasáhnou.

Další film řadící se vyprávěným příběhem do opravdu hustě obsazené tvorby s tématy vyrovnávání se s následky náhlého, tragického úmrtí v rodině nebo mezi blízkými lidmi, tentokrát s originálnější vztahovou a povahovou konstelací postav, výborný film, se scénářem inspirovaným patrně neméně výbornou literární předlohou, bez jakýchkoliv pochyb, jednak úspěšným obsazením všech hlavních postav, přede všemi pak díky naprosto skvělému Jeffu Bridgesovi v ústřední roli uznávaného spisovatele a knižního ilustrátora, ale rovněž také Kim Basinger, i ona je překvapivě ve své roli výborná, jako jeho manželka opravdu přesvědčivá, ale síla filmu je i v celkově poutavém zpracování děje, který i přes svůj závažný, dramatický obsah nepostrádá řadu velmi humorných, odlehčujících momentů, kdy se divák asi jen těžko ubrání uvolněnému smíchu, hlavně v situacích, které jsou spojeny s rolí Eddieho, mladého spisovatelova letního praktikanta, univerzitního studenta se spisovatelskou ctižádostí, který je zpočátku nevědomky vtažen a postupně stále více zaplétán do komplikovaně napjatého, bolestivě umírajícího manželského vztahu Teda a Marion, rozvráceného právě tragickou automobilovou nehodou jejich dvou odrůstajících synů, ve výsledku tak Eddie získává naprosto jinou životní zkušenost, než pro kterou si na letní praktikování k Tedovi původně měl přijet, rozhodně doporučuji, tohle je jeden z filmů, které jen jednou shlédnout nestačí. Zajímavý komentář : Fridecka

Tak mi nějak stále zní v uších ta kouzelně podmanivá hudba, nádherně úsporná hudební kompozice mého velkého oblíbence, minimalistického skladatele Philipa Glasse, právě z té vnímám skutečné tempo plynutí času, stále a stále, s každým okamžikem nezastavitelně jako vpřed deroucí se proud řeky a právě v takovém přirozeně plynoucím tempu k nám předstupují jednotlivé citlivě vytvářené obrazy emocionálně posmutnělého děje, nahlížíme přes ně postupně do složitě spletitých životů tří žen, které sice rozděluje právě ten zmíněný čas, odlišnost doby, ale o to bližší jsou jim pak jejich vlastní obtížně prožívané situace, jejich psychická trýzeň, deprese, se všemi zřejmými i plíživými projevy, těžko překonatelné trápení, pozvolna vlekoucí člověka až k neodvratnému tragickému konci. Smutně pravdivé. Bohužel.

Bravo, musím vzkřiknout nadšením, naprosto skvělý Clint Eastwood v typické roli napsané přímo na sebe, ztvárňuje jednoznačně sympatickou, charakterní postavu Walta Kowalského, stárnoucího, osaměle žijícího válečného veterána z Korei, v dramatickém příběhu energicky bojuje zprvu jen o svůj osobní klid v okolí svého domu v neklidném prostředí periferie obydlené téměř výhradně různorodými přistěhovalci, kterými on, hrdina s válečným vyznamenáním zprvu jen pohrdá, až do okamžiku kdy ho neustávající konflikty korejských sousedů s gangem ozbrojených výrostků v těsném sousedství vlastního domu natrvalo vyvedou z jeho osobní uzavřenosti a nechává se postupně vtáhnout do nepřehledných událostí, sám a chrabře si hájí právo a spravedlnost podle svých představ bývalého zkušeného vojáka, i ve stále se stupňující konfrontaci v zápasu nepolevuje, jde dále bez kompromisů, tvrdě, jak mu jeho stáří ještě dovolí, až do konečného tragického momentu, ve který děj filmu jakoby naprosto nevyhnutelně vygraduje, takové postavy prostě hrát Clint umí, uvěříme mu každé gesto, výraz očí, pohled, každé slovo vyřčené jeho stále pevným, chraplavým hlasem, je opravdu skvělý, jedinečný, s ním to nikdy nebude u filmu promarněný čas.

Opravdu mimořádné a silné vyprávění výborné Alice Nellis, velmi lidsky citlivé a otevřené v zobrazování s tématem souvisejících skutečností, přesvědčivě, v jednotlivých obrazech až hodně syrově, bez jakéhokoliv estetizujícího zastírání, tak neokázale prosté a věrohodné, čemuž napomáhá určitě i zvolená neidealizovaná forma vyprávění, spíše to celé působí více jako filmová reportáž než hrané dílo, v ději pečlivě vystavěném na proplétajících se úryvcích ze života čtyř rozdílných párů, které se na jedné straně sice odlišují svojí stávající životní situací, přesto je v ději propojuje společné téma, téma rodičovství a jejich osobní vztah k němu jako ke zlomové události v životě dospělého člověka a stále i k jeho nejpřirozenějšímu naplnění, film má rozhodně velké předpoklady úspěšně podnítit ty vnímavější k řadě zamyšlení, mne třeba k tomu, jaké to vlastně tedy pro mne bude, změnit se v rodiče, když děti jsou přece stále naše jediná záruka vlastní nesmrtelnosti, i jak obtížné může pro mne být se rodičem dnes vůbec stát, jak může být i s tím největším úsilím rodičovství pro některé páry nedosažitelné a co jsou pak lidé ochotní v touze po dětech následně podstoupit.

Tak tohle je tedy hořce příkladný příběh a v něm skvělý Sean Penn v roli bezvýznamného hazardního hráče, opravdu velkého smolaře, kterému se bohužel s každou přežitou minutou děje stále drsněji připomíná co to vlastně znamená v životě ocitnout se ve špatný moment na špatném místě, když tak cestou přes sluncem rozpálenou Arizonu náhle prasknuvší hadička k chladiči v jeho Fordu Mustang roztočí vír jeho neodvratitelné osobní tragédie, je v něm pevně lapený a stále vtahován do dalších a dalších podivně náhodných situací kupících na sebe jeho již tak dost velké problémy, pomalu, ale stále nepochopitelněji se zaplétá do jakoby zlomyslně nastražených událostí, chcete se zprvu tomu všemu jen smát, trochu mu to trápení z mírné škodolibosti i přejete, ale později vám spíše úsměv zatuhne v křeči, jak se pro něj vše strmě zhoršuje až do absurdně dramatického finále, další skvělé dílo ve filmografii Olivera Stonea, obrazově naprosto excelentní a jedinečně v souladu s pečlivě budovanou atmosférou příběhu, nelze jinak než rozhodně doporučit.

Ano, je to výborně zfilmovaná, hořce silná, dramaticky stupňovaná životní tragédie, ale těžko bez výhrad uvěřitelná, krutý příběh odvážného, charakterního německého podnikatele, bohužel už není žijících svědků, není ani potřebných důkazů a novým vypravěčům dějinných událostí mezi Čechy a Němci tím roste stále větší příležitost, myslím, že jakákoliv volnější nebo volná interpretace je právě pro nás Čechy ta nejnebezpečnější, stavím se tedy na stranu kritiků zobrazovaných skutečností, nevnímám je totiž jako vyvážené a spíše jako nějakou dobře promyšlenou zkoušku české veřejnosti, jak je připravena právě takový obraz své vlastní minulosti akceptovat, myslím, že podobně laděná, výpravná díla budou následovat, dokud zájmové skupiny stojící za produkcí takových filmů nedosáhnou svých cílů.

Tak tady nás čeká fascinující filmová podívaná, toto dílo je tak naprosto excelentní, že jej mohu bez dlouhého rozmýšlení postavit na zatím nejvyšší příčku v mistrově dosavadní filmografii, úžasně dominantně vizuální, tísnivě temné, až truchlivě ponuré, přesně stylizované výtvarnými prostředky do hrůzné atmosféry obav a strachu, přesně stupňované s každou utnutou hlavou další oběti mystického jezdce, to by ale přece nebyl film Tima Burtona, aby v něm mohla chybět i patřičná dávka směšné nadsázky, kterou tentokrát v ději spolehlivě udržuje obsazení hlavní postavy opět vynikajícím Johnym Deppem, který jako konstábl Ichabod Crane přijíždí z rušného New Yorku do zapadlé Sleepy Hollow sérii surových vražd objasnit, ambiciózní pokrokový vyšetřovatel je očekávaným a i skutečným tahounem tohoto silného příběhu, jeho úporný souboj s děsivým přízrakem ze záhrobí pak postupně odhaluje temné propletence lidských vztahů v tak odlehlé malé holandské osadě a kam až do hluboké minulosti nakonec kořeny zvrácené pomsty sahají, mimořádné dílo, k němu se opět s menším odstupem rád vrátím.

Opravdu realisticky ztvárněný dramatický příběh čtveřice dospělých, dvou přátelících se manželských párů s malými dětmi, jsou již unavení svými dlouhodobě emočně vyčerpávájícími vztahy a jejich manželská mizérie směřuje do fáze nezvratitelné krize, postupná plíživá destrukce partnerských vazeb podporovaná lží, přetvářkou, předstíráním, nedorozuměními, frustrující konfrontací, hádkami, výčitkami, urážkami, uklidněná občasným usmířením a tichem, až Jack s Edith prolomí takový stereotyp partnerskou nevěrou, bezstarostným a posilujícím milostným únikem, již tak nepřehledná situace se ještě více komplikuje, je to ale jen prodloužení jejich vlastního vztahového umírání, ne nějaké záchranné východisko, je to jen oddálení finální vztahové smrti, stejně se totiž dále nechávají ubíjet a vykrádat si až do dna zbývající životní energii dokud se postupně vztahy nevyprázdní v úplnou vše pohlcující nicotu, smutné, ale tak pravdivě skutečné.