Ziriath

Tento film hodnotím s odstupem asi dvou měsíců od prvního shlédnutí, a poté co jsem jej viděla několikrát a co se výborný soundtrack od Philipa Glasse se stal nedílnou součástí mého osobního playlistu. Ze začátku jsem nevěděla, co bylo Reggiovým úmyslem. Ukázat krásu a monumentalitu americké přírody a srovnat ji s průmyslem? Nastavit lidem zrcadlo, čili vmést jim jejich často neekologický a zničující způsob života přímo do ksichtu? Má to být film, který bude odvysílán do vesmíru za účelem prvního kontaktu? Z podobné perspektivy, okem nestranného pozorovatele, jsou přírodní i technické scenérie zabírány, jako by se na svět skutečně díval někdo odjinud, z jiného světa. Přitom tohle není snímek explicitně kritický, vždyť v něm kromě zářících cedulí v juxtapozičních záběrech s nespokojenými lidmi, a kromě několika citací z historických proroctví a vysvětlení významu názvu filmu úplně na konci, žádná slova nejsou a jak si to přebereme, je ponecháno na nás. Jedním ze zásadních významů je, že lidé se sami uvěznili v betonových strukturách, uvnitř kterých žijí energeticky náročné životy ve službě strojům. Lidem, které ekologie a život ve velkých urbanistických celcích příliš nezajímá, tohle dílo nejspíše mnoho neřekne, a pro ně také není určeno. Když si to teď tak dávám dohromady, velice na mě zapůsobilo- například obrovské vybydlené industriální komplexy, následované k zemi padajícími betonovými strukturami neúspěšného sídliště Pruitt-Igoe za doprovodu stejnojmenné Glassovy skladby, to je ohromně epická záležitost. Na první shlédnutí mi přišla první půlhodina poněkud roztahaná- na další jsem pochopila, že i pro mnohé nestravitelná délka této části má svoje určité opodstatnění. Nevěřila bych, že třicet let starý film může být tak nadčasový- a zdá se, že postupem času je stále aktuálnější.

Přestože ST filmy(až na Khanův hněv) s původní i TNG posádkou nejsou zrovna můj šálek čaje, tak tenhle se mi líbil, protože ukončení služby mých oblíbenců pojmuli decentně a koneckonců, po pátém filmu to chtělo ukázat Star trek v lepším světle. Začáteční titulky, v nihž se vystřídalo celé spektrum barev, mě ale docela vyděsily. Dobrá byla ta část, kde na klingonské lodi vylétla gravitace, protože to jsem dosud ve ST neviděla. Celý film a prostředí byly poněkud tmavé jako v Khanově hněvu(asi z důvodu stejného režiséra). Líbilo se mi, jak Spock vzal iniciativu na vyšetřování případu a jak spolupracoval s Valeris (mimochodem skvělá postava, i přes její poněkud podivný vzhled- zajímalo by mě,co měla za motivaci, že do té zrady šla). Docela zastiňoval Kirka, u kterýho bych si skoro nevšimla, že tam vůbec byl. A přišlo mi, že konec svojí služby na Entrprajs a vyšší věk bere paradoxně poněkud hůře, než zbytek posádky- zajímalo by mě, jestli to jeho pití v modré sklenici byl jenom nějaký čaj, nebo změnil svůj názor na alkohol. Celý ten film ale poněkud shazuje hodně špatný český dabing (nevím, proč narozdíl od seriálu a ostatních filmů Spocka dabuje Henry z M*A*S*H*e (nevzpomenu si teď jak se ten dabér jmenuje, ale ten hlas se prostě k němu vůbec nehodí)), a v případě ostatních není poznat, kdo vlastně mluví a 'klingonština' mi zněla taky dabovaně a tedy hodně nepodařeně. Taky by mě zajímalo, co vlastně u toho klingonského soudu dělal Worf. Vypadal jako Worf, jmenoval se Worf a hrál ho ten samý herec, ale o sedmdesát let dříve? Klingonský gulag (reference na konec SSSR?) byl taky dobrý, a zdá se, že režisér má kromě tmy zálibu v růžové s modrou- stejné barevné schéma, jako u Mutara Nebula. Další plus u mě mají za klingonského psa. Mnoha lidem se sice nelíbí, ale mně náhodou jo.

Animák s moc pěkným a zajímavým zpracováním a stylizací prostředí, pojednávající také o tom, jak běžní lidé postupně přicházejí o svobodu při nástupu islámu coby ideologického podkladu pro represivní aparát totalitního režimu.