ripo

Film, který je dalším článkem seriálu filmů o Sovětském svazu, je určen pro nejširší distribuci, zvláště pro promítání v kinech Čas. Filmový přehled 45/1957

Film slouží jako názorná pomůcka bezpečnostním technikům v parních elektrárnách při popularisaci bezpečnostních opatření. Fulmový přehled 45/1957

Instrukční film je určen pro pracovníky automobilového průmyslu. Názorně dokládá, že používání skořepinových forem je nejen podstatně hospodárnější než použití forem olejových, ale zabezpečuje i lepší jakost odlitků. Filmový přehled 45/1957

Jugoslávský film "Údolí míru" se odehrává, právě tak jako většina u nás dosud uvedených jugoslávských filmů, v době války. Hrůzu války tentokrát prožíváme se dvěma dětmi, které marně hledají v zemi zničené nepřítelem ostrůvek míru a klidu. Film "Údolí míru" zastupoval jugoslávskou kinematografii na X. mezinárodním festivalu v Cannes r. 1957. John Kitzmiller získal Cenu za mužský herecký výkon. Tento americký černošský herec se narodil v Battle Creeku ve státě Michigan v roce 1915. V roce 1936 diplomoval na technické fakultě v Michiganu a byl zaměstnán v Detroitu jako inženýr chemie. V minulé válce sloužil v americké armádě a konec války ho zastihl na italské frontě jako kapitána. V roce 1946, kdy Luigi Zampa natáčel film "Žíti v míru" v Římě, hrál Kitzmiller svou první roli - amerického válečného zajatce - černocha, který utíká z německého zajetí a nachází útočiště u italského rolníka. Druhou roli hrál ve filmu "Tombollo, černošský ráj". Byl to film s černochy, desertéry z americké armády, kteří se ukryli do lesnatého kraje a tam založili zvláštní osadu. Ve třetím filmu "Bez milosrdenství" byla jeho partnerkou Carla del Poggio, režii měl Alberto Latuada. Jeho herecká proslulost brzy přechází hranice Italie a je angažován ve Francii, kde hrál ve filmech: "Krveprolití v krajkách", "Děvče z Terstu", a "Plavovláska Kay". Alberto Latuada a Federico Fellini mu potom svěřují roli ve filmu "Světla varieté", ve kterém byl partnerem Giullietty Massinové. Filmový přehled 45/1957

Sovětský umělecký celovečerní film pro mládež líčí osudy pionýrského oddílu, který se octne daleko od domova na začátku druhé světové války. Část dětí se dostane domů, ale skupinka pěti chlapců a tří dívek prožívá se svým učitelem obsazení vsi německým vojskem. Na chování dětí je vidět jejich správná školní výchova, která je vedla k reálnému chápání tak výjimečné a těžké situace. Ani děti nezůstaly pozadu za odvážnými činy dospělých. Režisér filmu Ilja Frez, který je i spoluautorem scénáře s V. Osejevovou, se již ve svých dřívějších filmech soustředil na themata pro děti a o dětech. V roce 1948 natočil spolu s režisérem A. Zakem film „Odvážná školačka" a samostatně vytvořil v roce 1945 film o malé holčičce „Slon a švihadlo . Filmový přehled 45/1957

Film Roberta Bressona „K smrti odsouzený uprchl" patří k nejsilnějším francouzským filmovým dílům posledních let. Je to dílo zvláštní a průbojné námětem i formou. Již to, že se vlastně celé odehrává v těsné vězeňské kobce, že má jediného hrdinu, že role jsou obsazeny anonymními hereckými představiteli, že děj je omezen v podstatě na jediný motiv: snahu vězně uprchnout (skutečný útěk pak zabírá poměrně menší část filmu)... to vše jsou prvky odvážného filmového ztvárnění. Bresson řekl o svém díle, že je to film „s rychlou akcí a přitom s pomalostí, s tíživým životem vězení". Technický scénář filmu obsahoval 600 záběrů, ale nejsou v něm sekvence celý film tvoří vlastně jedinou sekvenci. Dovede-li při tom upoutat diváky od prvního do posledního záběru (a to nejen tak zvané filmové gurmány, ale i řadové návštěvníky kin svého času patřil v Paříži tento film k obchodně nejúspěšnějším francouzským filmům), je to důkazem jeho nesmírné ideové síly a vysokých uměleckých hodnot. Jeho autor byl odměněn Křišťálovou hvězdou Francouzské filmové akademie za rok 1956, Cenou za režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v r. 1957 a cenou „Victoire" 1957. Filmový přehled 45/1957

Spisovatel Viktor Někrasov, podle jehož válečného románu ,,V stalingradských zákopech" byl film „Vojáci" natočen, řekl o své práci na filmovém přepisu románu a dalších tvůrčích záměrech: „Když mi ,Lenfilm' nabídl, abych napsal scénář podle svého románu, bez rozmýšlení jsem souhlasil. Pouhá myšlenka, že bude možno na plátně vzkřísit Stalingrad, Mamajovu mohylu, v jejichž zákopech jsem z vůle osudu strávil pět a půl měsíce, že bude možno oživit lidi, kteří v nich seděli, bojovali, odráželi útoky, myslili a navazovali přátelství pouhá tato myšlenka mě nadchla. Teď je film hotov. Jmenuje se ,Vojáci'. Nemohu posoudit, jaký je. Mohu jen říci, že my všichni herci, režiséři, celý tvůrčí kolektiv jsme pracovali s nadšením, vášnivě, neúnavně. Exteriéry jsme natáčeli ve Stalingradě, na těch místech, kde se před lety bojovalo. Jenom útoky na Mamajovu mohylu, kde v roce 1942 zuřil největší boj, jsme museli natáčet u Leningradu. V Jukách byla přesně napodobena přední linie, postaveny z překližky slavné vodárenské nádrže, o které se téměř půl roku zuřivě bojovalo a musím říci, že ani nejzkušenější divák, ba i ten, který kdysi útočil na tyto nádrže, nerozeznal by je od skutečných. S výběrem herců jsme měli štěstí. Rozhodli jsme se nebrat známé hvězdy. Nechtěli jsme, aby divák říkal: To je Kadočnikov, to je Krjučkov ... v "Nesmrtelné garnisoně" hrál lépe (nebo hůře). Chtěli jsme, aby tváře byly nové, aby si je divák zapamatoval, zamiloval. Ze známých herců hrál pouze L. Kmit, Peťka z ,Čapajeva'. Hraje tu Čumaka, velitele rozvědky. Všichni ostatní jsou mladí. Zkušenosti neměli, ale to jim nebránilo (možná, že i pomohlo?) vytvořit to, bez čeho se nepodaří film o válce, i kdyby v něm bylo sebevíc výbuchů, útoků a bombardováni. Vytvořili živě lidi, prosté, přirozené, bez jakékoli pózy. Takové, jako byli stalingradští vojáci. To ovšem není zásluha jen herců. Režisérovi filmu A. lvanovovi (tvůrci známých filmů ,Na hranici', ,Hvězda' a ,Lomonosov') se podle mého mínění podařilo najít pravou tonalitu filmu. Nesnažil se ukázat ,hrůzy' války, její vnější stránku. Zajímali ho především lidé. ,Je to film o lidech,' říká, ,o těch, kteří vyhráli válku." Několik slov o plánech do budoucna: „Opět píši scénář. A opět je to přepis, tentokrát ,V rodném městě'. A opět se trápím. Dokonce víc než při ,Stalingradských zákopech'. Proč? Na tuto otázku těžko odpovědět. Film mi učaroval... Jiné vysvětlení není." (Kultura 1957, ě. 14 zkráceno.) Filmový přehled 44/1957

Barevný celovečerní sovětský film režiséra L. Kristiho dokumentárně zachycuje výkony jednotlivých umělců v různých cirkusových představeních. Čísla v aréně jsou dovedně skloubena a prokládána pohledem na život v zákulisí, na přípravu účinkujících a jejich houževnaté a důsledné promyšlení, každého sebemenšího výkonu. Film líčí obtížnost těchto příprav a je doplněn vhodným komentářem, který vysvětluje historii a práci všech cirkusových umělců. Střídají se zde nejlepší clowni, artisté a krotitelé Sovětského svazu, vystupující v moskevském a leningradském cirkusu. Film tak přibližuje divákovi nejoblíbenější představitele cirkusové manéže. Filmový přehled 44/1957

Tak toto sa len tak často nevidí !!! Najprv mi spadla sánka dole a zdvihol som si ju až pri záverečných titulkoch. Toto bol nechutný mix rumunskej horalskej komédie s gruzínskym predrevolučným dielom, šmrcnutý debilnými ksichtami Paola Villagia aka Fantozziho. Pristihol som sa, ako som zopárkrát krútil neveriacky hlavou, či to tvorcovia filmu mysleli vážne, alebo nie ..... Komédia je jedna vec a paródia druhá - toto však malo ďaleko aj do jedného a j do druhého. Vrcholom všetkého boli dementno-debilné ksichty hercov pri kváziúsmevných scénach. Nie, páni a dámy, toto nebola moja šálka čaju ...Brrrrrrrrr

Film „Ščors" režiséra Alexandra Dovženka patří k vrcholným dílům umělcovým a celého sovětského filmu. Byl natočen v roce 1939; myšlenka na realisování filmu o ukrajinském Čapajevovi vznikla již v roce 1935. „Ščorsem" se vrátil Dovženko na Ukrajinu, k revolučním událostem, kterým již věnoval film „Arsenál". Ščors, představovaný Jevgenijem Samojlovem se stal, zejména v letech Velké vlastenecké války, vzorem sovětským lidem pro svou odvahu, disciplinovanost, nenávist k nepřátelům a hlubokou lidskost, pro svou víru ve vítězství revoluce a ve vítězství komunismu, pro nějž byl připraven vše obětovat. Proto měl Dovženkův film velkou politickou aktuálnost v době svého prvního uvedení. Jeho politický význam tkvěl i v tom, že proklamoval jednotu ruského a ukrajinského národa. Režisér ALEXANDR PETROVIČ DOVŽENKO se narodil na Ukrajině v roce 1894. Ve filmu pracoval od roku 1925. Brzy začal natáčet filmy jako samostatný režisér. První významný film realisoval v letech 1927 až 1928. Byl to alegorický obraz historického vývoje Ukrajiny, končící v porevoluční době, který byl promítán pod názvem „Zvenigora" K slavné dvojici filmových tvůrců EisensteinPudovkin se přiřadil dílem „Arsenál" (19281929) dramatickým příběhem ze dnů občanské války. Ukrajinské vesnici bylo věnováno další Dovženkovo dílo „Země" (19291930). V dalších letech vytvořil filmy „Ivan", „Požár na Dálném Východě" a „Ščors". Za války měl dohled nad natáčením několika dokumentárních filmů. Po válce realisoval v roce 1952 umělecký film o biologu Mičurinovi, nazvaný „Život v květech". Dovženko zemřel koncem minulého roku uprostřed příprav k filmu „Báseň o moři". Filmový přehled 44/1957