Kratoc

Taková tuctovka, která chlapa neurazí a ženským se z Ashtona Kutchera podlomí kolena. Ale asi to tak má být :)

I když to téma mi není vůbec blízké (takže hodnotit jak autor dobře uchopil téma je nemožné), tak celkové zpracování dokumentu se mi líbilo. I když je to pro reklamu vděčnější, tak si nemyslím, že ten film je hlavně o sado-masu a podobných praktikách, ale o lidech mezi námi, kteří mají dvě tváře. A to se autorovi povedlo odhalit velmi dobře. A koník nemá chybu :-D

Hvězdné obsazení není všechno. Každý jednotlivý herec hraje výborně. Matt Damon, Robert de Niro, Joe Pesci ... Ale dohromady? Jako by tam byl každý sám za sebe a režisér je náhodně umístil do stejného obrazu. Tomu filmu prostě chybí tak trochu (dámy prominou) koule. Technicky, výpravou a scénářem tomu nemám moc co vytknout, ale možná by filmu prospělo to trochu více prostříhat a nezabírat tak dlouhý časový úsek ze života jednoho člověka.

V žádném jiném časosběrném dokumentu od Heleny Třeštíkové nedojde k takovým zásadním proměnám hlavního protagonisty jako v tomto filmu. Příběh narkomanky, která se prodírá životem a ničí ho sobě, ale i svému dítětu a v určitých okamžicích vás to nutí neustále opakovat jako mantru: ty krávo, ty krávo, ty krávo .... vzpamatuj se! I přes vyloženě vypjaté scény si Třeštíková zachovává dokumentaristický odstup a díky tomu je ten film velmi surovou, ale realistickou výpovědí o jednom zpackaném životě, který končí bez happy endu.

Film není tak úplně můj šálek kávy a hlavní hrdinové na mne působili vyloženě nesympaticky (což je zvláštní, protože v jiných filmech je můžu), ale celkově se jedná o docela nadprůměrnou produkci z továrny jménem Hollywood. Škoda jenom toho přeslazeného, ale asi povinného, závěru. Kdyby to zůstalo na té ironické vlně, na které se to vezlo zhruba od poloviny filmu, tak by to možná bylo lepší.

Pane jo! Kdyby mi někdo řekl, že se vydržím dvě hodiny koukat na rekonstrukci jakéhosi interview, tak bych se mu vysmál. A ejhle! Přijde tenhle film a já ho zhltnul jako malinu. Perfektní filmařina, která přes svoje zdánlivě nudné téma, funguje a vcucne vás do děje tak, že na konci bez dechu koukáte na ten tichý souboj v televizním studiu.

Odmyslím si to poselství, které má příběh divákovi přinášet, protože to nefunguje a soustředím se jenom na samotnou techniku filmu - ta je moc fajn. Hodně originální postavičky, kde tedy scénář hapruje až hanba, ale dejme tomu ... Nicméně srovnám-li to s nějakou Pixarovkou, tak tenhle film působí více dospěle a dovedu si představit, že ne každého to dokáže oslovit. Ale přes všechny (nejmenovatelné) nedostatky, se mi film docela líbil.

Tak nějak u toho postrádám ten francouzský šmrnc. Nevím, jestli je to Amerikou, ale přijde mi, že jejich humor je postaven hlavně na trapnosti. Takže zatímco u francouzského originálu je ten humor vtipnější (zní to divně, já vím), tak tady je to o tom, že čím trapněji, tím více se divák má jako smát. Nevím, na mě to nefunguje :)

Shodou okolností jsem viděl film, který byl postaven na jednom herci (127 Hours) v rozmezí asi tří dnů. Možná i proto budu na Ryane Reynoldse přísnější než by si zasloužil, ale nedá se jinak. Film mě moc nebavil, Ryanovi jsem tu jeho roli prostě neuvěřil (narozdíl od Franca v 127 Hours). Ale v podstatě nejde o špatný film. Vyloženě mě potěšil ten konec :) P.S. Zajímalo by mě, proč si pořád přisvětloval svítící displej telefonu zapalovačem

Když postavíte film na jednom herci, tak z toho může být totální průšvih nebo naopak hodně dobrý kousek. Prostě to stojí a padá s hlavním představitelem. Když jsem se dozvěděl, že hl. roli dostal J. Franco, tak mne zamrazilo. Ale nakonec jsem byl velmi, velmi mile překvapen. Pro podobné filmy (v podstatě rekonstrukce skutečných událostí, kde lidi překonají sami sebe viz. třeba Pád do ticha) mám slabost a tenhle příběh je fakt síla - opravdu platí, že nejlepší scénárista je sám život. I když tedy ta scéna s pižláním ruky ... No, chuťovka :)