MaMitti

Od začátku na mě ten film působil tak nějak "lacině"?....ale vydržela jsem a jsem za to ráda....protože ten závěr pozdvihl celý snímek na něco velmi působivého, velmi oslovujícího....Asi každý podléháme iluzím, každý těm svým. Vidět tak třeskuté procitnutí z mámivého snu o tom, že člověk touží po tom, co nemá, co by možná mohl mít a o čem si myslí, že je fatální, je ....poučné? ...nevím, každopádně mi pak došlo, že ten film je vlastně chytře natočený - ve smyslu toho, jak někdy vnímáme lásku bližního jako takovou normální červenou knihovnu...hlavně začátek filmu. Určitě vyhledám knižní předlohu...

POD HLADINOU. Někdy méně (přemýšlet o životě a spekulovat o rozhodnutích apod.) znamená více (života samotného). Moc myslíme, o to míň žijeme...I mně to připomíná Soukromá dramata. Scénář mi nepřišel úplně dotažený (hlavní hrdinka nemá ráda chemii, ale večer co večer zobe "prášek na spaní", nehledě na několik zbývajících dní v měsíci, co zrovna náhodou ty prášky nepotřebuje a zrovna náhodou má menses....to by tak vnímavému muži určitě neušlo, mamince je 65 a hlavní hrdince 35, přesto jí měla skoro ve 40...nooo....apod.).

Ubrala bych trochu pompy a barokních manýrů, přidala bych trochu dynamiky a bylo by to perfektní. No a ten vrtulník...ten byl fakt tragickej, to se mohla víla trochu krotit :-))).

Schíza...

Než se na to znova podívám, přečtu si knihu...Možná jsem si jí měla přečíst než jsem se na to podívala...Ale jako bych už něco takového četla...nebo že by viděla? ...kdysi...možná v minulém životě...:-). Nebo že bych si to přečetla až v tom příštím životě? Tak tomu nechám volný průběh. Když to vezmu rozkouskovaně (což samozřejmě nejde, to je jasný), tak se mi nejvíc líbily poslední dva příběhy, to je zrovna u mě dost divný.

Trochu mi tam chybí jedna zástupkyně šedého průměru - žena kolem třicítky, vdaná nebo s partnerem (nemyslím, byť sebesympatičtějšího, černocha ani přiteplalého Slováka) chodící denně do a z práce .... vím, že to je nuda :-), ale vyvážilo by to ten vzorek téměř ....extrémistek. Jinak mě to baví a s holkama to docela prožívám.

Fíha, tak to jsem si zavzpomínala na éru Robina Cooka a jak to rodičové všech mých kamarádek a kamarádů za našeho dětství hltali....já od něj nečetla nic, nějak jsem na to tenkrát byla malá. V televize se mi V komatu včera moc líbilo - pořád stejně aktuální, navíc povedeně udělané, napínavé až do konce...

Adaptace jedné z mých nejoblíbenějších knih (a vůbec nejoblíbenější ženské autorky) nedopadla nějak špatně, celkem se mi na film dívalo dobře. Jsem ráda, že se toho ujal "sever". No každopádně skutečností zůstává, že mezi filmem a vytříbeným, oslovujícím prolnutím románové dějové složky s jeho okouzlující, živou lyrikou a prozaičností je citelný rozdíl, ale tak to už v případě převádění knih na plátno bývá a dopředu se s tím počítá (aspoň z mé strany v tomto konkrétním případě). Možná, možná bych skoro řekla, že jsem vlastně trochu ráda, že ten film klouže po povrchu a zaměřuje se spíš na dějovou složku a hlavní charaktery....protože o to jde - o to kouzlo, které nám může dát právě jen ta kniha, tato konkrétní kniha.

Tak. Tahle Anna Karenina a tenhle Aljoša Vronski byli o poznání lepší než ti včerejší (verze 2012), ale to je tak stručně řečeno vše. Osobně si sama pro sebe udělám taková malá škatulata - šmik šmik šmik, Sophie Marceau a Seana Beana nahradím v té nejnovější verzi za KK a A.T. Johnsona a jsem nadmíru spokojená. Právě ti (KK a A.T.J) mi totiž včerejší zážitek z kina kazili a dneska jsem si zas právě hlavními představiteli přiměřeně spravila chuť. Hmm.... za takového Vronského v podání Seana Beana to snad Anně Karenině stálo....

Celkové pojetí se mi líbilo a Wright mě tentokrát oslovil, jedinou slabinou v jinak pro mě pětihvězdičkovém filmu byla samotná KK v roli Anny K, vlastně potažmo vůbec ta dvojice Anny a Vronského dle mého byla ztvárněna v minulosti už daleko lépe. Tam to prostě úplně nesedělo (nebudeme-li pochybovat o vážnosti díla a brát ho jako parodii), ale jinak V KINĚ úžasná podívaná.