Ivi06

Ještě několik dní po shlédnutí seriálu na tento příběh musím myslet, a když si na něj vzpomenu, zaplaví mě tíživý pocit bezmoci a smutku. Jak by jen jeden jediný čin, nebo dvě slova mohli něco změnit, něco zvrátit. Kdyby se jen k sobě lidi chovali lépe a dávali své city najevo - asi jsem naivní :) Také si myslím, že to nemuselo skončit tak jak to skončilo, ale kdo říká, že se vlastně nic tak hrozného nestalo a že nebyl důvod, buďto se sám nikdy nestal obětí šikany, nikdy se mu nikdo neposmíval, nebo prostě jenom není dostatečně empatický. Vždyť jsou dospívající tak zranitelní. S každým dílem se stupňují emoce a samotná závažnost příběhů, které slyšíme z kazet. Mě tento seriál bavil a hodně se mnou pohnul. Zásluhu na tom má samozřejmě samotný příběh, ale hlavně i herecké výkony a prvotřídní soundtrack. Dylan Minnette mě příjemně překvapil, vždy mi připomínal svého hereckého kolegu Logana Lermana, kterého jsem vždy považovala za lepšího herce, ale musím říct, že si mě Dylan jako Clay získal... pro někoho může působit nelogicky to, že si neposlechl kazety za jednu noc... s tím i souhlasím, ale sama si dokážu představit, že bych se do toho nehrnula ze strachu co o sobě uslyším. Katherine Langford jakožto Hannah je pro mě další objev. Věřila jsem jí každou slzu a hrozně moc jí fandila... o to víc to vše pak člověku láme srdce. Skutečně povedený seriál, který, kdyby nebyl tak smutný, pustila bych si ho ještě jednou.

Jeden velký kolotoč všemožných emocí s tím, že ty temnější rozhodně převládají. A přitom jsem se, paradoxně, už dlouho takhle u filmu nenasmála... černý humor je tu dotažený do dokonalosti. Pro lepší zážitek doporučuji si o rodině Beksińskich před filmem nic nevyhledávat. Tohle je jeden z těch filmů, o kterých si řeknete jak je úžasný a strašný zároveň... a pár dní ho nedostanete z hlavy. Soundtrack je neskutečně povedený, stejně tak jako výběr herců, kteří se dokonale podobají skutečným protagonistům. A pak celé to zpracování uplývajících let - tak propracované detaily jsem už dlouho neviděla.

I přes to, nebo možná naopak právě proto, že jsem ateistka, filmy s náboženskou tématikou patří mezi mé oblíbené... jsou plné otázek a rozporuplností a tenhle film přesně zahrál na mou notu. A nejlepší na celém tom zážitku bylo, že jsem hlavní hrdiny vnímala jako záporáky. Nemá smysl se dlouze rozepisovat, tohle prostě stojí za to vidět. Vše tu šlape jak má a kupodivu na svou délku a to množství dialogů, film nemá žádný hluchý moment a ani vteřinu nenudí... Garfield se letos překvapivě celkem dobře vybarvuje, a Driver, i když neměl tolik prostoru, nemůžu jinak než zase pochválit... ten ušoun mě baví a dojímá v každé své roli (vyjma Star Wars teda :D).

Mnozí asi snímek označí jako prvoplánový a vypočítavý doják... tak ať. Já jsem náhodou nadšená, že jsem po velmi dlouhé době potřebovala kapesník na potok slz. Hudba a kamera určitě zasluhují pochvalu, stejně tak jako samotný režisér, vzhledem k tomu, že se jedná o jeho první celovečerní film. Natočit snímek podle skutečné události je vždy oříšek, režisér by měl respektovat příběh, ale zároveň točí film pro diváky... není to lehký úkol a já myslím, že Davis to zvládl dobře. Jenom ty nominace na Oscary letos moc nechápu... neříkám, že Dev Patel a Nicole Kidman hráli špatně, ale malý Sunny Pawar je oba přeci přímo rozdrtil. Sunny je pro mě malý okatý zázrak a objev, a co do talentu dětských herců ho řadím hned vedle Onaty Aprile ("What Maisie Knew") a Jacoba Tremblayho ("Room"). Tihle tři mě dokázali dojmout víc než jejich dospělí kolegové... První polovina filmu mi trhala srdce, člověk si uvědomí v jak odlišném světě žije... a hlavně jsem si celou dobu říkala: Facku fakt, tos kurňa nemohl zůstat na té lavičce?

Poprvé jsem tento snímek viděla na mini cestovním přehrávači (cca 16cm úhlopříčka), kde si člověk absolutně nemůže vychutnat ten úžasný vizuál, a i přesto nikdy nezapomenu jak mě pohltila ta nevídaně záhadná, temná a mrazivá atmosféra. Samotná hudba je pak mistrovským dílem, které zaslouží ocenění a hlubokou poklonu. Po letech jsem se k filmu vrátila a viděla ho na promítacím plátně... zvýšila bych hodnocení, kdybych mohla. Už jen úvodní přesun z černobílého do barevného... ožívající lustr a divadlo, doprovázený slavnou fantomovskou znělkou, člověku zježí chlupy na těle. Výprava a kostýmy jsou působivé, až dechberoucí. Všudypřítomná barevnost filmu svědčí... a dokonce i ta chvílemi kýčovitá barevnost tu funguje- znázornění dobra a zla - bojová scéna mezi Raoulem (bílý kůň, bílá košile)a fantomem (černý kůň, černý plášť). Hereckému obsazení nemohu absolutně nic vytknout - Emmy Rossum je krásná, nadaná, něžná, nevinná Christine Daée, která je rozpolcena mezi Patrickem Wilsonem, Raoulem (podobně nevinným mladíkem, který nabízí něžnou a čistou lásku) a Gerardem Butlerem (temným, sexy, posedlým fantomem, který nabízí lásku vášnivou, nabízí život v temnotě s účelem tvořit krásnou hudbu). Za mě, Joel Schumacher natočil ve všech směrech dokonalou podívanou, ke které se vždy budu ráda vracet.

"Takové filmy se už netočí" - Pro jednou mohu souhlasit s trailerem. Takový zážitek jsem rozhodně nečekala. Úvodní scéna mi vykouzlila úsměv na tváři a ten mě nepustil do závěrečných titulků... dokonce se mě držel až do příjezdu domů. K tomu navíc jsem si neustále broukala tu nádhernou klavírní melodii... a chtělo se mi tančit. Po dlouhé době jsem se setkala s vtipem, který nebyl nucený ani laciný... Takhle má vypadat muzikál : působivá výprava, mistrovská kamera, hudba a písničky jsou melodické, podmanivé, chytlavé.... ne jako u Bídníků, kde 95 procent písní melodii postrádá a v životě si je nezapamatujete. Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na filmovém plátně prostě patří, podobně jako kdysi Kathleen Turner a Michael Douglas, takže doufám, že je spolu ještě uvidíme. Celou dobu jsem čekala, kdy se dostaví zklamání, kdy si řeknu - mohl to být výborný film, ale tímhle to fakt pokazili. Při mém překvapení se nic takového nestalo... Zážitek jak má být, dokonalé pohlazení na duši.

Nepatřím mezi hororové fanoušky - většinou na ně koukám přes prsty, se zvukem na minimu a světlem na maximu. Jsem jeden velký posera :) Nejsou tu žádná střeva a podobné nechutnosti ani přehnané množství lekaček... ale hororový nádech tvoří mysteriózní, temná atmosféra. A TEN KONEC... ten konec!!! Který mě totálně rozsekal a který je pro mě jeden z nejlepších filmových konců, co jsem kdy viděla. Jeden z mála hororů, který bych doporučila.

Dlouho mi trvalo, než jsem byla schopná film nějak ohodnotit, protože se ve mě mísilo obrovské množství dojmů a myšlenek, což už je samo o sobě svým způsobem pochvala, protože to je přesně to, co od filmu očekávám. Druhé zhlédnutí mi však pomohlo hodnocení upevnit. Začnu jednou jedinou výtkou, kterou k filmu mám : ačkoli se mi moc líbily černou magií zpustošené princezny (babizny), mrzelo mě, že jim chvílema fakt nebylo rozumět ani slovo. Jinak je to pro mě pohádkové překvapení desetiletí. Konečně tu máme neobvyklý příběh, který není o dobývání srdcí princezen, ale o zhýčkaném princi, který se má postavit svým největším strachům, poznat o čem je život i smrt, a stát se díky této strastiplné cestě lepším člověkem, a tudíž i dobrým králem. Několikrát mě napadlo, jestli dnešní děti na tento film nebudou vzpomínat s podobným traumatem jako jsem měla já ze Sedmera krkavců nebo z O princezně Jasněnce a létajícím ševci protože chvílemi to mělo až hororový nádech... Například scéna s duchem Vladimírem Javorským mi přišla krásně strašidelná vizuálem, ale zároveň byla velmi dojemná a patří k jedné z nejlepších scén filmu. Vizuál je něco, co mě opravdu nadchlo... obzvlášť pak scéna, kde se princ setkává se svým největším strachem. Ta kombinace barev kostýmů a lesa v zlatých, stříbrných, bílých a černých barvách... to patří skutečně k nejkrásnějším scénám, které jsem mohla v českém filmu vidět. To vše ještě doprovázené neotřelým vtipem... ať už v podobě herectví Budaře a Vetchého, nebo v samotných replikách. Je i jasné, že je to trochu bizár, který bude rozdělovat diváky do dvou táborů, ale já jsem teda velkým fanouškem :) Prince Mamánka považuju za čerstvý vánek v současné české kinematografii.

Tento film nám na festivalu představil samotný Quentin Tarantino, který ho označil jako jeden z filmů, které ho nejvíce ovlivnily, a kterému dokonce věnuje celou kapitolu ve své knize Cinema Speculation. Před projekcí nás vyzval k tomu, abychom se na film nedívali jako Francouzi, ale ať povolíme uzdu svým emocím. Ať křičíme, tleskáme, pískáme, když se nám bude chtít, a projekce podle toho také vypadala, což možná ještě umocnilo můj zážitek, a já si film skvěle užila. Asi i proto si troufám říct, že je to jeden z nejlepších vendeta filmů, které jsem viděla. Velmi pomalu se seznamujeme s hlavní postavou Charlesem, který přežil vězení a mučení ve Vietnamu. Po návratu dostane jako kompenzaci vysokou odměnu a je vzápětí přepaden, ale je natolik zocelený vším tím mučením, že dostat z něho hlásku bolesti, je pro ty mexické grázly nemožný úkol. Po zabití jeho manželky se synem začíná příprava na pomstu, která s může jevit jako zdlouhavá, ale pomalu vede k tomu skvělému masakróznímu finále. William Devane skvěle hraje bezemočnost, budí respekt, ale zároveň soucit, a člověk si ho velmi rychle oblíbí. Tommy Lee Jones mu skvěle sekunduje, a Linda Haynes tu taky perlí. Z toho co jsem pochopila, v Americe je tento film dost kultovní a u nás ne příliš známý, což je docela škoda, tak to napravme 😊 [Festival de Cannes 2023]

Jsem obrovským fanouškem filmů Před úsvitem, Před soumrakem, Před půlnocí… a Une nuit, neboli Jednu noc, bych označila jako takovou francouzskou verzi prvního dílu výše zmíněné trilogie. Rozhodně ale není kopií. Vše zde začíná bouřlivou hádkou dvou cizích lidí v metru, která přeroste ve vzájemnou sympatii a společně strávenou noc plnou zajímavých dialogů a dobrodružství v noční Paříži. Doprovázené krásnou hudbou Vincenta Blancharda, některé scény vás rozesmějí, jiné zase dojmou… Obě postavy jsou autentické, sympatické... A myslím, že finále ve vás vzbudí chuť to celé vidět znovu. [Festival de Cannes 2023]