Aluska88

Kam zmizeli všichni lidé je pro mě příjemným sci-fi se skvělou "retro" atmosférou, slušně vystavěným příběhem i nějakým tím napětím. Pokud od snímku nečekáte velkolepou efektní podívanou či našlapaný příběh, mohl by se Vám líbit. Jinak ostatním možná přijde nudný a bezobsažný. Film má působivý námět, který je zpracovaný v podstatě jako rodinné drama. S neočekávanými událostmi se skupinka lidí vypořádává sama, bez typického formátu, kde americké armádní složky zachraňují situaci. Určitě by se nějaké jednotky našly, i přes zmizení většiny tvorů na planetě:) Ke konci se dočkáme i nějakého toho tradičního klišé. Docela ráda bych i uvítala nějakou celkovou bilanci dané katastrofy či rozsah globálních škod:) Ale jelikož je snímek celkově ochuzen o armádní, politické či podobné prvky, nedostane se nám žádného konkrétního vysvětlení. Vše stojí pouze na skupince lidí putujících opuštěnou krajinou.

Skvělý dokument, který divákům zprostředkovává pobyt za mřížemi z pohledu "druhé strany." Tématika vězeňského prostředí, organizovaného zločinu a kriminality mě zajímá a bylo velmi podnětné podívat se na "kriminálníky" z pohledu těch, kteří si sami vybrali stát na opačné straně. Nejsou to však dozorci, ale dozorkyně. Ženy. Denně se setkávají s těmi největšími a nejnebezpečnějšími násilníky, vrahy a kriminálníky. Na místech a v pozici, ve kterých by se většina žen velmi nerada ocitla. Vybraly si jedno z nejtěžších a nejnebezpečnějších povolání jaké snad žena může vykonávat. Třeba i mě by něco takového lákalo, ale nemyslím si, že bych to zvládla. Ony to dokázaly a stále se o toto místo zajímají další. Musím je obdivovat za jejich výdrž, pevnou vůli, ostré lokty, neskonalou tvrdost, nezlomnost a spoustu dalších vlastností, bez kterých byste v této pozici neobstáli. Tam za mřížemi jsou zvířata, predátoři. Ony jsou pro ně, jakožto jediné ženy v tomto prostředí, jako štvaná zvěř. Poznají slabost a zaútočí. Některé dozorkyně, které tam pracují již léta, vypadaly opravdu hodně tvrdě a bylo vidět, že už to mají všechno zmáklé. Fakt borky:) Jak už zde někdo poznamenal, co se týče situací ve vězení, některé mi přišly také předem přichystané, což však rozhodně nesnižuje kvalitu tohoto dokumentu.

Dlouho předtím, než Sam Raimi vytvořil parádní "Spidey Trilogy", napadl ho velmi Jednoduchý plán:) Raimi zkrátka umí. Jeden by nevěřil, jaká, zdánlivě bezvýznamná, nevinná náhoda udělá z člověka příležitostného sériového vraha:) Stačí, aby liška s kořistí přeběhla přes cestu, abyste hodili sněhovou kouli "špatným" směrem a spustí se smršť neočekávaných a šílených událostí, které vás drsně odhodí na zcela jinou cestu, než tu, kterou jste si v klidu a s úsměvem na tváři plánovali. Snímek vévodí především po scénáristické stránce, rovněž okouzlující je nádherná, zasněžená krajina. Závěr filmu mi sice přišel lehce pochybný, ale to je jen "jednoduchý" detail:)

Hlad je snímek s vězeňskou tématikou zpracovanou velmi specifickým rukopisem, který nemusí zaujmout každého. Nejdelší dialog, který ve filmu zazní, trvá zhruba 15 minut a je natočen na jeden dlouhý, statický záběr. Svou délkou i obsahem se v podstatě jedná o nejvýraznější dialog ve filmu. Ty ostatní většinou netrvají déle jak minutu a je jich zde obsaženo jen minimálně. Díky tomu jsem měla pocit, jako bych se dívala na němý film. Proti násilným scénám ve vězeňských snímcích jsem již zřejmě natolik otrlá, že jsem zde při pohledu na dozorce kopajícího či surově bijícího vězně nepociťovala žádné emoce. Zato při pohledu na zbídačeného Michaela Fassbendera mi moc dobře nebylo. Zatím všechny snímky s tématikou IRA, jež jsem zhlédla, pro mě znamenaly silný zážitek. Hlad se svým pojetím liší a myslím, že spousta diváků si ho představovala úplně jinak. To však nic nemění na jeho výpovědní hodnotě.

Klasická romantika po americku. Klasický postup, klišovité dialogy, občasný patos i závěrečná "osudná" událost. Obsazení je však sympatické. Kevin Costner a Robin Wright působí přirozeně a příjemně se na ně dívá. Z ostatních herců potěší Paul Newman v roli Garretova otce, či Robbie Coltrane jako šéfredaktor. "Na co se díváš?" - "Na tebe, jsi krásná."

Krása. Divák by nejspíše, vzhledem ke kontroverznosti tématu, očekával silný, vysoce dramatický příběh s osudovým zvratem či zápletkou. Do Começo ao Fim je však pojat zcela opačným způsobem. Již od dětství sledujeme vyvíjející se vztah dvou bratrů, z něhož jejich matka začne pociťovat svým instinktem cosi silnějšího než "pouhou" bratrskou lásku. Od dětství až po dospělost zůstalo jejich mimořádné pouto stejně silné a přerostlo až v milostný vztah. Snímek nabízí spoustu vášnivých a milostných scén, v nichž nechybí chemie hlavních představitelů, a také zároveň ukazují intenzitu jejich vztahu. Zejména ve scéně loučení, kdy si oba bratři uvědomí, že budou na určitý čas rozděleni, protože jeden z nich odjíždí na dlouhou dobu pryč. Nádherná, působivá scéna, v níž je obsaženo vše. Láska, vášeň, strach i bolest z nadcházejícího odloučení, které by je mohlo ovlivnit. Snímek se nezaměřuje na jejich vztah jako na boj vůči okolnímu světu a společnosti, která ho neuznává, odmítá, či se na něj dívá s odporem. Není zde nenávist. Zaměřuje se pouze na výjimečně silné pouto mezi dvěma lidmi, ukazuje jeho intenzitu, slabosti a také jejich zážitky, které získají jeden bez druhého, aby zjistili, jak moc jim na sobě záleží. Není to jen milostná přitažlivost, ale zároveň jsem v tom cítila i bratrskou lásku, která však byla natolik velká, že ji "pouze" sourozenecké pouto nedokázalo obsáhnout. Sahalo mnohem hlouběji. Celému filmu ke kráse také přispívá nádherná hudba, která mě okouzlila.

David Zucker a Jim Abrahams jsou borci a jejich specifický komediální rukopis je znatelný v každém jejich kousku. Bláznivá střela je téměř od začátku do konce nadupaná potrhlými scénkami a gagy, odzbrojujícími dialogy a především typickým humorem. Nezadržitelný Leslie Nielsen. Krásná Priscilla Presley. Tato nářezová parodie, která se nestydatě vysmívá celému Hollywoodu, je jedna z nejlepších vůbec. Dokonalý "objímací" závěr po Baseballovém zápase je odrovnávajícím vrcholem filmu:D

Příjemná zombie komedie, o kterou se s nejlepším výsledkem postaraly šikovné britské ručičky:) Osobitý anglický humor a nenásilné zpracování bez oné "hollywoodské zombie agresivity" dělají ze Soumraku mrtvých ideální oddechový snímek. Skvělý Bill Nighy a mě osobně rovněž potěšil Martin Freeman, který se zde však sotva mihl. Jen "procházel okolo":), ale i tak jsem si jeho "short appearance" vychutnala:) "Jsme v hospodě, co tady chcete dělat?" - "Dáme si panáka." :)

X-Men: První třída přináší další maximálně vydařený komiksový nářez. Filmové adaptace, zejména Marvelovských komiksů mají v posledních letech žně, jako snad nikdy. A ve většině případů se velmi daří. Luxusní casting. Zejména ten mužský. James McAvoy, spolu s Michaelem Fassbenderem, vytváří základ pro silnou hereckou základnu. Fandové skupin známých jako "McFassy" či FassAvoy" patří na netu zcela jistě mezi jednu z nejpočetnějších "Shippers.":), Charismatický Nicholas Hoult a Lucas Till a v neposlední řadě také parádní záporák v podání Kevina Bacona. A jako kratičké cameo potěší Hugh Jackman coby adamantiem zocelený Wolverine, který zde, i touto krátce trvající scénou, potvrdil pozici toho nejdrsnějšího a nejcharakternějšího X-Mena vůbec. Scénář vynikající a já jen přemýšlím, jak by X-Meni dopadli, kdyby u nich po První třídě zůstal Matthew Vaughn. Po Apokalypse mám dojem, jakoby Bryan Singer čím dál více zabředal do patosu a klišé. To, co on tak dokonale a mimořádně začal, jakoby už nebyl schopen tou stejnou kvalitou pokračovat i nadále. Henry Jackman vytvořil úžasný, "catchy" soundtrack. Zejména scéna s Erikem v Argentině je pro mě jednou z nejdokonaleji natočených scén v "X-Men Series." Jak začne fenomenální "Magneto Theme", vždycky mě mrazí. Fassy dokáže mnohé už jen očima a ten jeho pohled mluví za vše: "Das Beste.", "Sie hatten keine Namen." X-Men: First Class je vizuálně vybroušený a herecky silný snímek o počátcích legendární party, který pro mě zatím zůstává tím nejlepším z nové trilogie. "Go fuck yourself." One of the best cameos ever!

Jéžišmankote, no to byla limonáda:) Michael Bay se již ve svých začátcích rozhodl natočit další monumentální blockbuster. V tomto případě si však vzal příklad z Jamese Camerona a rozhodl se do válečných událostí zamíchat rovněž příběh o osudové lásce typu "Největší příběh lásky na pozadí největší válečné vřavy." A rovnou z něj vytvořil milostný trojúhelník. Po akční stránce Pearl Harbor funguje docela dobře, Bay se zde vyřádil se svými oblíbenými výbuchy. Jenže zbytek je jenom laciné hraní na city, patos a okatý patriotismus (vskutku působivá scéna, kdy nastala kritická situace, nemocnice je přeplněna a Danny a Rafe se rozhodnou darovat krev, kterou jim Kate odebírá do flašek od Coca Coly:) Vůbec se mě to emočně nedotklo. Snad jen směšné dialogy a klišé po většinu času opravdu pobaví:) Drastické momenty mě nijak nešokovaly a ani romantické scény příliš nefungovaly. Byly takové nijaké, obyčejné. Milostná scéna mezi padáky je odbytá za chvíli, a téměř stejný pocit jsem měla i z celého "trojúhelníkovitého" vztahu, jak byl zpracován. Nějak mi tam chyběla chemie, nějaký náboj, vášeň. Kdyby alespoň ústřední "hrdinové" měli nějaké charisma, ale ono nic. Vše to stojí pouze na krásné Kate Beckinsale. Pánové Affleck, který je zde prkenný a nevýrazný, a Hartnett, který mě také nijak neohromil, zde okouzlí možná tak náctileté dívenky. Ani z jejich přátelství jsem necítila nějakou potřebnou sílu. Scéna, kdy Affleck drží v náručí skomírajícího Hartnetta je vskutku "mega dojemným" vrcholem filmu. Buď u něj ždímáte jeden z mnoha promoklých papírových kapesníčků, které jste během celého děje nashromáždili, nebo vám přijde směšný a jen kroutíte hlavou. Já patřím k tomu druhému:) K tomu všemu se přidává ještě neúnosně dlouhá stopáž, která Vám může místy začít připadat zdlouhavá. Hans Zimmer se postaral o podmanivou hudební složku a Faith Hill zase o krásnou píseň There You'll Be. Komentář uživatele Satan to vystihuje zcela přesně.