Aluska88

Samotářská, zapšklá, závistivá a manipulativní mrcha, která stále čeká, že jednoho dne potká toho pravého člověka, jež jí bude bezmezně oddán a jemuž by se ona sama zcela odevzdala. Jenže Barbara Covett po někom touží tak strašně moc, že je zcela zaslepena závistí a strachem, který ji nutí si člověka, k němuž pocítí náklonnost přimknout a nepustit ho, začne na něm být závislá. Nedokáže milovat, chce jen vlastnit. Nemůže dopustit, aby ji dotyčný opustil, aby ji zradil, či zklamal. Aby byla zase sama. Jak se tak stane, na první pohled dobrotivá žena ukáže svou odvrácenou tvář. A to se stalo Shebě Hartové. Nádherná, výrazná a okouzlující mladá žena svým příchodem na školu ihned vzbudí rozruch. A neunikne ani pozornosti Barbary. Sheba v ní vidí dobrou přítelkyni, která jí pomáhá vypořádat se s novým prostředím a žáky. Barbara v ní vidí velký objekt svého zájmu. Tuší, že ona je ta pravá... Herecký koncert Judi Dench a éterické Cate Blanchett v působivém a silném příběhu o vztahu dvou žen, který skončí nedozírnými následky pro obě. Předčítání pasáží z vlastního deníku je bravurní a přesně mapuje utvářející se a stupňující pouto k mladé učitelce. Famózní hudba Philipa Glasse dokonale zapadá do celkového příběhu a v jistých pasážích mocně dotváří pocity hlavních postav, které jsou stejně silně přenášeny na diváka. Myslím, že pokud bych byla v Sheebině kůži a přede mnou by se objevil ten krásný, černovlasý mladík a tím svým pohledem mě hypnotizoval, nebyla bych zřejmě ani já schopna mu odolat. Andrew Simpsona si pamatuji z filmu Píseň pro chudého chlapce. Po těch třech letech značně vyspěl a i zkrásněl a já se jen divím, že tento britský talent nemá na svém kontě více filmů. Svou postavu zde ztvárnil excelentně.

A půl. To nejhorší, co může potkat podobné filmy je zas a dokola scénář. A také neúnosné chování postav, které vyplývá právě z bídného scénáře. Ten byl v tomto případě velmi děravý, takže všechny chyby byly dokonale zřetelné. A bohužel nejen v dialozích. Příkladem jmenuji, v jednom záběru dítě poklidně tvrdě spinká, ale v dalším má v ústech dudlík, ačkoliv všichni byli mimo jachtu, zřejmě moc šikovné batole. Všichni se svlékli, aby z plavek vytvořili provaz, ale na konci měla slečna prádlo opět na sobě, zřejmě se stihla ve vodě i převléci. Týpek roztrhl vlajku, když se po ní chtěl dostat navrch, ale v dalších záběrech již opět nepoškozená poklidně vlaje. A co se stalo s tou dívkou, která odplavala pro pomoc? No a ten pomatený konec... Po většinu času mi unikal smysl chování všech postav. Tu blondýnku, která dostávala hysterické záchvaty, jsem měla chuť už po minutách něčím praštit a když se začala ve vodě modlit, těžce jsem nechápala. Přála jsem si, ať se tam někde objeví Megapiranha, Megalodon, nebo prostě něco, co by trochu rozvířilo vodu a pořádně nakoplo tu bandu vylízanců. Pobavilo mě pár hloupých, ale vtipných slovních výseků, které by za jiných podmínek působily přirozeně, ale zde se uchylovaly až k trapnému podtónu. Jsem zaujata zdejšími komentáři, díky nimž jsem přišla na to, že ty nejtrefnější a nejlepší jsou napsány k nízce hodnoceným a odpadovým filmům. A jak v tom jednom zní, oni se vlastně pozabíjeli sami. "Co kdyby sis z prdele vytáhl tu vrtuli a vynesl nás nahoru?", "Já jsem taky člověk, nechci tu umřít.", "Mám nápad. Uděláme provaz.", "Musíme zavolat policii." :D

Poměrně nezáživný a nevýrazný film. Nepocítila jsem žádné napětí, radost či jakékoliv vtažení do děje. Z hereckých výkonů se mi nedostávalo žádných emocí. Přišly mi, jakoby postrádaly jakékoliv výrazové prostředky. Což jsem bohužel pocítila především v případě Gabina. Je to styl jeho herectví a osobnosti, ale v tomto případě na mě jeho výkon zapůsobil jen velmi málo. Celkově jde pro mě o zcela chladně podaný děj, který z unylého výsledku vytahuje pouze pár milých, pousmání hodných hlášek a rytmická hudební melodie, jež na mě zapůsobila více než samotný snímek. Celkově jsou nejspíš francouzské kriminálky tehdejší doby kapitolou samy pro sebe a nemusí sednout každému. To je případ této.

Zhlédnutí tohoto snímku jsem z důvodu jisté sugestivity odkládala do doby, kdy bude okolí zasněženo a venku bude mrznout. Abych tak ještě více byla v souladu s filmovým prostředím:) Jakkoliv tento film postrádá ve větší či menší míře jistá technická či logická fakta, o nichž se v komentářích i diskuzích četně spekuluje, tak můj celkový dojem z tohoto dramatu jimi byl poznamenán jen minimálně. Snímek disponuje postupně gradovaným napětím, doslova "mrazivou" atmosférou, smysluplnými dialogy, přirozenými hereckými výkony a pár dost drsnými scénami. Shawn Ashmore, mě především známý jako "Iceman" z X-Menů si vyzkoušel, jaké to je opravdu mrznout. Kevin Zegers se zde snažil dostat ze zapeklité situace, ale bohužel se nezdařilo (chudák). A Emma Bell zase předvedla typickou hrdinku moderního thrilleru, kde jde o přežití party mladých lidí, pro něž se naplánovaná akce v obyčejném dni změnila v boj o přežití. Sympatickou, krásnou, ukřičenou, a s mírnými známkami hysterie. Podmanivá hudba mi chvílemi připomínala styl Philipa Glasse. Ve spoustě okamžicích i mě hodně mrazilo po těle. Jen ten konec se mi nezdál tím nejlepším završením celé této "ledové" podívané.

A půl. Více než důstojný odchod génia a mistra filmového umění Stanleyho Kubricka. Člověk s pověstí tvrdého, nekompromisního režiséra, který dokáže ze svých hereckých svěřenců vytáhnout výkony úchvatné a místy až nemožné, na které by se možná někdy sami od sebe ani nezmohli. Ústřední manželská dvojice v podání Toma Cruise a Nicole Kidman je dokonale strhující a celkovému dojmu z jejich výkonů taktéž jistě napomohl jejich skutečný vztah. Tento film je jako vzácný umělecký kousek, okolo něhož je jakoby rozmístěna jistá aura mystiky, když se na něj díváte. Výborné dialogy, strhující děj a nezapomenutelné, působivé scény. Ona samotná seance je fascinujícím kouskem celého filmu a ve spojení s odříkáváním tajemných slov a fenomenální hudbou ve mne vyvolala dojem, jako by se vše odehrávalo v nějakém snu, v němž se Vám při vstupu do zakázaných území naskytnou možnosti zažít nepopsatelné orgie kdesi mezi pekelnými plameny. Pronikavé tóny klavíru, nahota ženských těl, bizarnosti, představy, chtíč, touha, sex, slova a pravda. Při které srdce začne zběsile bušit, myslí se začnou prohánět naši vlastní démoni a oči ani tělo nejsou schopny pohybu. To je Eyes Wide Shut. Stanley dokázal z Nicole a Toma vyždímat vše a převedl na plátno obdivuhodný kousek kinematografie.

Podepsané Cravenovo jméno by pod tímto vlkodlačím hororem s lehce komediálním podtónem, nejspíše většina z vás asi nehledala a ani nečekala. Na Prokletí jsem se chtěla podívat především kvůli Jesse Eisenbergovi. Dle zdejšího, ne zrovna nejlépe vyhlížejícího hodnocení s častou kritikou na úsměvný efekt, jsem zvažovala, jestli mě Prokletí se svou vtipnou podporou zklame podobně jako Jízda na střele, nebo se mi naopak zalíbí a budu hledat důvody, proč má tolik málo procent. Zvítězila druhá možnost. Zasmála jsem se, byla jsem napjatá a za častého doprovodu žánrových klišé a přibývajících (vlkodlačích) prvků v příběhu, jsem s postupem děje začínala být opravdu zvědavá, jak tato povedená vlkodlačí párty skončí. I přes všechnu tu mírnou trapnost, klišé a na dveře klepající béčkovitost na mě spousta scén zapůsobila. Christina Ricci je jako vlkodlačica velmi sexy a Jesse jako její outsiderský bratr s výrazem a chováním trouby vydařeně doplňuje sourozeneckou dvojici. A Joshua Jackson se také předvede v pěkném "kožíšku". "Co to bylo?" - "Můj pes." - "Co to máš za psa?", "Jde to ovládnout." -"Mám ohryzávat kojoty na poušti?"

Nevím sice, co je Dan Harris zač, ale pro mě jasně oplývá talentem. Ačkoliv je tento snímek jedním z těch, jejichž příběhem je často omílané téma ze života (ne)typické americké rodiny, jejich tajemství, vztahy a ostatní, tak tento rozhodně patří mezi nadprůměr. Dějová linie vás sice nepřekvapí nebo nešokuje, ale díky brilantním hereckým výkonům povyšuje jinak vcelku obyčejné téma na zajímavý a poměrně silný filmový zážitek. Všem hercům, Weaver, Daniels, Hirsch a Donowho, skvěle pasovaly postavy, jež ztvárnili. Jen jsem měla pocit, že možná právě proto, že se jedná o režisérovu prvotinu, jakoby teprve oťukával téma a styl, který si zvolil a opatrně vše zkoušel. Jakoby si ještě nebyl úplně jist, že to, co točí, tak má vyznít. A proto se do daného tématu nepustil tak hluboko, jak by v tomto případě rozhodně mohl. A možná taky právě díky tomuto se mi film tolik zalíbil. Je nejistý a právě proto tak zajímavý a silný, stejně jako jeho "Obyčejní hrdinové."

Byla jsem s údivem zaražena a zároveň překvapena, když jsem v programu zjistila, že film režisérské legendy Alfreda Hitchcocka bude vysílán na stanici Prima Cool. Snímek černobílý, z let čtyřicátých a poměrně v přijatelné vysílací hodině. A na Primě. Nechápala jsem:) Nu což, byla jsem potěšena a večer jsem se tedy pohodlně usadila k obrazovce a nechala se unášet příběhem. Začátek filmu je rozehráván poměrně nenáročně, avšak i přes tento dojem v sobě již dává tušit pomalé, ale znatelně budované napětí, které vyvrcholí závěrem. S příjezdem strýčka Charlieho do Santa Rosy pak začíná ten opravdový thriller, při němž jsem byla velmi napjatá a přinutil mě pocítit i mírné záchvěvy strachu. Výborná kamera, krásná a sympatická Teresa Wright a chladně elegantní Joseph Cotten. A silný hudební doprovod. Napínavý výlet do dávných let v podání mistra Hitchocka. Tehdy to musel být pro obecenstvo hodně silný zážitek.

Soubor Kingových povídek s názvem Noční směna patří k mým nejoblíbenějším knihám od něj a povídka nesoucí stejný název patří k mým nejoblíbenějším z jeho krátkých příběhů. Budu-li upřímná, ani jsem nebyla příliš zvědava, jaký bude její filmový přepis. Dle hodnocení jsem doufala v klasický béčkový průměr, a v tomto ohledu jsem nebyla zklamána. Poměrně přijatelné interiéry rozpadající se továrny, v jejichž hlubinách a za zdmi číhá cosi velkého, odporného a hladového. Atmosféra velmi minimální, stejně jako prvky napětí či strachu. Co je na tomto filmu asi nejvýraznější, je pro mě postava deratizátora v podání ďábelského Brada Dourifa. Ve svém debutu jako Billy Bibbit mě okouzlil a ráda ho kdekoliv uvidím. Scéna, kdy se svým šíleným zaujetím vypráví o krysách ve Vietnamu, je odzbrojující. Ten chlapík má jeden z nejdémoničtějších pohledů, jaké se na mne kdy z filmového plátna dívaly. "Splet jsem si Vás s krysou." - "To nejste první."

A půl. První polovina filmu je skvělá. Mistrovsky budovaná atmosféra a odlehlé prostředí v lesích, šumící stromy, skřípění, všemožné zvuky a naprostá izolace od okolního světa plus traumatizující vzpomínky z dětství hlavní hrdinky. Tyto prvky se postaraly o velmi vydařenou jednu část. Především scény v noci mě poměrně slušně obohatily o nemalou dávku strachu. V této části mě také zaujal jistý mysteriózní nádech. Díky němu jsem si stále nebyla jista, zda se bude jednat o thriller s trochou tajemna, nebo obráceně. Vše mělo excelentně našlápnuto na perfektní thriller. Jenže něco se pokazilo. Došel materiál a tvůrci si dali voraz. Již od začátku mi byla postava chalana ztvárněného jistým James A. Woodsem poněkud podezřelá a nápadná. Ten kluk vypadal podezřele a ještě více se tak choval. Tudíž se dostávám k hlavnímu nedostatku celého filmu. Pointa. Od jisté scény se začíná mysteriózno pomalu vytrácet a vy možná již začínáte tušit, jaké bude závěrečné odhalení. To mě docela zklamalo. Přišlo docela znenadání a bylo podáno tak, jakoby se nic nestalo, všechno zůstalo stále na jedné linii, bez momentu překvapení, či šoku, nejspíš jste ho možná i tušili. Tímto vyjasněním se úspěšně roztrhal na cucky jinak slušný námět, ze kterého se jistě dala vytvořit mnohem nápaditější a propracovanější pointa.