TeachMe

Všichni se tu rozčilují nad ignorancí dějové linky, ale já celou dobu doufala, že se tvůrci právě dějové linky držet nebudou. Píšete tu o budování charakteristik a nelogice náhlého zvratu - cožpak celých předchozích sedm sérií nebyl vzpomínán Šílený král? Který byl kdysi milý, krásný a sličný, ale pak mu "hráblo" v hlavě? Je skvělé, že hráblo i Daenerys - je tak křehký stav nebýt bipolární... Takže samozřejmě má to spoustu chybiček, ale super, že nekončíme romantickou svatbou, jak tady asi většina doufala! :-D

Zatímco předchozí dva díly této série měly v sobě nádherné napětí před bitvou a brilantní dialogy i herecké výkony (ona ta jemná mimika, ve které se řekne vše podstatné, je výsledně nejzajímavější), tak vrcholná bitva živých a mrtvých mě poněkud zklamala. Noc mi nevadila, ani délka některých záběrů, napětí tvůrci umí vytvořit skvěle a s nočním pozadím musel divák šponovat zrak i sluch. Vadila mi zde zmiňovaná občasná nelogičnost: chápu, že draci nejsou nevyčerpatelní a chápu, že jejich prioritou mělo být nalezení Nočního krále, ale přece jen sedět si na hradbách a čumět do sychravé noci, když pár metrů ode mne umírají stovky vlastních lidí... WTF? Proč příkop zapaluje čarodějnice s nejistým výsledkem, když stačilo vzít louči? Theon, kloubouk dolů, ale jako cože? A výsledně i Arya, přiblížící se do epicentra naprosto neslyšně (fandím jí, ale pořád má své hranice)... Abych nebyla jen kritická: Jsou zajímavé momenty mezi Sansou a Tyrionem, sesypání Clegana, zapálení dothrackých zbraní, Branova vyrovnanost, o které člověk neví, co si má myslet... Dany a Jon šli teď prostě do pozadí, především svým zvláštním a nijak sympatickým jednáním. Za mě určitě nejslabší díl zatím, na druhou stranu je mi jasné, že laťka byla díky očekáváním nastavena hodně vysoko. Rozhodně se těším na další díly, trochu mě děsí, že nezemřelo moc hrdinů - na první dojem je člověk rád za to, že jeho oblíbenci přežili, ale na druhou stranu to ubírá na věrohodnosti celého seriálu, který se s tím doteď tolik nemazlil.

Na hodnocení místních tlachalů lze krásně sledovat, kdo se do Hry o Trůny pustil s nadšením do každé bitvy, setnuté hlavy a pornografických scén, aniž by jej extra zajímaly charaktery postav a spletitost jednotlivých příběhů; a naopak. Protože ten, kdo sledoval proměny jednotlivých postav, jejich přehodnocování, růst či regresi (i když ten, kdo přežil, mohl dělat chyby, ale nemohl dělat kroky zpět), si v tuto chvíli užívá ono ticho před bouří, každý dialog a pouhé pohledy, které najednou vyříkávají tolik nevyřčeného v předchozích dílech. Každá postava se teprve teď srovnává sama se sebou, zhodnocuje své zkušenosti, velice opatrně zkouší tenký led tak těžce budovaných a křehkých vztahů. Je to mistrovské dílo a dost možná mě tyhle "neakční" epizodky budou výsledně bavit víc, než ta slibovaná řežba, která nás čeká. Že na pozadí celé té obrovské války dojde k tak malichernému (a třeba i jen opilému) aktu, jakým je pasování na rytířku, mě rozsekalo právě proto, že víme, co všechno je za Brienne a co všechno za Jamiem. Takže já naopak smekám...

Že je konec mizerný, může napsat jen člověk, kterej sledoval film na půl oka. Od prvního setkání Crowa s Balem je jasné, že se zde bude jednat o oboustranný respekt, který měl možnost přerůst v přátelství. Od začátku se Crowe obhajoval kvůli Baleovi a Bale zjistil, že ulevit jeho svědomí může právě pouze někdo takovej jako Crowe. K tomu, aby se člověk stal bezcitným zabijákem, vede mnoho cest, a určitě na Divokém Západě ta Crowa je naprosto uvěřitelná, plné dětského zklamání a osamělosti a díky jeho inteligenci také zjištění, že lidé jsou zbabělé svině. Je zákonité, že když tak charismatický člověk narazí konečně na někoho, kdo mu to všechno nebaští, může vzniknout rovnocenný vztah, který, jakožto vůdce party dementů, celý život postrádá. Konec je naopak to, k čemu ústil film od začátku (komu to nedocvaklo už v Baleově domě, není prostě dobrý divák), konec je právě to, co se člověku může a nemusí stát jednou za život, ale co je naprosto reálné. A Crowe to právě perfektně zahrál. On se z Yumy stejně zase dostane :-)

Hra o trůny je geniální právě v tom, že ty "nicneříkající dialogy" a mraky "zbytečných postav" může divák s otevřenou pusou docenit často až v konečných sériích - vše do sebe naprosto přesně a přitom logicky zapadá. Takže přestože některé epizody jsou nudnější a tak trochu stojí a padají na vraždách a sexualitě, stále celý seriál spěje k naprosto neuvěřitelným epizodám posledních sérií, kdy vám prostě padá čelist až na zem, běhá vám mráz po zádech a bulíte (to není asi nutné, ale mně se to prostě děje :-)). Za mne vizuálně a režijně nejlepší seriál všech dob.

Někdy vám vadí přeskakování v příbězích, někdy omáčka, někdy nevýrazný děj, ale pak vidíte závěrečnou epizodu série a rozseká vás napadrť. Jste úplně v koncích s dechem, najednou celá ta série dává smysl, protože finále je jeden z nejsilnějších "filmových" zážitků vůbec. A ta hudba? Jsem na maděru...

Odpouštím některé prvoplánové scény a natahovaný konec, odpouštím některé dialogy a hluchá místa scénáře. Naprosto špičkové herecké výkony (Tom Holland - smekám!) a velice realisticky natočené tsunami (první polovina filmu je spíše pětihvězdičková) stejně jako zranění Naomi. Některé scény jsou strhující a špičkové a místa, ze kterých by jiný režisér udělal jen kýčovitý šlágr, se tak stávají vizualizací emocí, ze kterých vám jde mráz po zádech. Takže přestože na katastrofické filmy moc nejsem, a někdy i zde ten kýč trochu zaváněl, musím dát 4 hvězdičky.

Je to škoda... Krásný Kaspian, líbil se mi akční začátek (příběh pojat úplně z jiného konce, než kniha - a lépe!), bojové scény byly většinou velmi dobré, vizuálně taky docela pěkné, ALE: strašlivé dialogy, dementní chování a nelogické myšlení většiny protagonistů, infantilnost hrající si na dospělost, prázdné, plytké, nicneříkající... velká škoda, do Kaspiana bych se jinak uměla klidně zamilovat :-)

Je to pěkné, mám ten film ráda, vždy u něj brečím, ale navzdory pokusu o hlubokou filozofii a zodpovězení zásadní životní otázky, pro mne tahle hloubka končila závěrečnými titulky. Nic nezůstalo, malinko úsměv na tváři nad některými dialogy a skvělými hereckými výkony. Zásah kamsi hluboko, abych se pár dní vzpamatovávala, neproběhl. Ani víc od tohoto filmu nečekám, je to milá, odpolední komedie a pár silnými scénkami.

Pro mne jedna z nejsilnějších filmových výpovědí o tom, že život je krátký, manželství je silným poutem a láska je Tajemství s velkým "T". Skvěle napsané dialogy, skvělé herecké výkony, pomalost vyprávění, které pak najednou díky tomu silně vrcholí v moment, kdy se Meryl "musí" rozhodnout - to vše dělá Madisonské mosty pro každého, kdo má cit pro "hloubku", vrcholným dílkem.