TeachMe

Mohla by to být zajímavá detektivka i se zajímavým přesahem. Někteří herci a herečky zajímaví a neokoukaní, jiní mizerní. Nina v hlavní roli bohužel umí mít pouze nasazený útrpný výraz, takže divák nemá šanci vůbec zjistit, jestli je třeba v něčem i sympatická či nesympatická, protože je pouze mučednice, což se za téměř dvě hodiny filmu poněkud ohraje. Dost mě rozesmívala rádoby teenagerovská, instáčová mluva, která z úst hlavních protagonistů zněla pouze směšně a vůbec nebyla cool, jak umí být cool v jiných kruzích. Přisuzuji to smutnému faktu, že herci prostě nepatří do tohoto světa, sami mu nerozumí a asi ani scénář je nemotivoval dostatečně k tomu, aby nové vlně dětí svištících na sociálních sítích rozuměli. Hermionino "Vingardium leviosa" tak zní mnohem víc cool a uvěřitelně, než "cringe, boomeři, stalking a shaming" vysloveny v podstatě z jakýchkoliv úst v tomhle filmu. Hvězdičky tak dávám spíš za snahu a oživení české kinematografie plné "Mužů v naději", "Babovřesků" a "Medvídků". Pokus o změnu na mě působí upřímně, přestože velmi amatérsky.

Na studio Ghibli mám přísný metr, což je ale vlastně dáno jen tím, že zatím jsem veškerou jeho spatřenou produkci hodnotila pěti hvězdičkami. Všechny filmy ve mně zanechaly dosud jakousi chuť, vůni, píseň - pocit, který mě provází v životě dál. Království koček je vcelku pěkná pohádka, ale do mého života nevnesla nic. Poprvé. A to asi nedokážu svým milovaným tvůrcům odpustit :-)

Nepříliš zajímavou detektivku zde zdvihají skvělí herci, atmosféra, velmi britské pojetí vyprávění příběhu... Vlastně naprosto skvělá minisérie, kdy se na oba protagonisty vždy velmi těším.

Veškerá velikost a malost Ruska v jednom milostném příběhu. Veškerá hrdost a romantičnost ruské kultury smíchaná s veškerou zabedněností a neschopností upřednostnit lidský příběh nad ten rozjetý kolos. Rusko takové bylo vždy a je dodnes - a zasazení celé té milostné tragédie je tak uvěřitelné a uchopitelné. Velmi povedený snímek, ve kterém opět, jako vždy, nacházíme Michalkovu lásku k rodné vlasti stejně, jako výčitku k tomu, že žádný vztah v Rusku není možný bez všudypřítomného "dohledu" a že to, co překračuje hranice, se vždy tvrdě trestá. Někteří tu píšou, že film nemá takovou kvalitu jako např. Unaveni sluncem, ale já spíš myslím, že skrz přímočarý děj nevidí, že sdělení je velmi podobné a rány stejně veliké. Jiný příběh (a bravurně natočený a zahraný) a stejná bolest.

Problém většiny diváků je, že očekávají sportovní seriál, ale Spinning Out je primárně seriálem o tom, jak složité jsou vztahy v rodinách, které jsou zatíženy bipolární poruchou. Vlastně o sportu je seriál dost okrajově - mnohem hutněji zpracovává téma diagnostikované bipolární poruchy - co to znamení pro vlastní kariéru, co to znamená pro moje vztahy, pro vztahy v rodině, jak se vůbec tvářit navenek, aby společnost se mnou nejednala a) soucitně nebo za b) s odstupem... Spinning Out je pro mě mnohem víc výpověď o tom, co lze ztratit a co získat a jak mohou být emoce nejisté a matoucí, když nevíte, co je nemoc, co ctižádost a co jen kalkul

Tohle vůbec není dobrý film. Jen se na něj vždycky ráda podívám, když běží v televizi, protože se strašně ráda dívám na Julii Ormond a Richarda Gera.

Na základě zdejších recenzí jsem neskončila po pár dílech, kdy mi přišlo, že vše zajímavé už bylo vytěženo a ze seriálu se stala průměrná, klasická (a ne moc dobrá) detektivka. A vyplatilo se počkat. Závěr 1. série u mě odstartoval chuť pustit se do té další, kde mi zase chvilku trvalo zvyknout si na nové postavy i jejich jednání, ale nakonec mě prolnutí božského a lidského zaujalo. Třetí série mi obecně přijde nejslabší, protože má mnoho slabších a hluchých dílů. Přesto jsem paradoxně v této sérii zažila emocionálně asi tři nejsilnější díly, kdy občas cesta k těm emocím byla příběhově poněkud kostrbatá, ale nakonec zamyšlení se nad tím, že i když se nebesa spojí, tak to nemusí vyjít a naopak: že i obyčejný člověk může zachránit anděla , byla silná myšlenka. K některým postavám tak člověk získá vztah až v mnohem pozdějších dílech seriálu, ale vůbec to nevadí. Čtvrtou sérii začnu dnes :-)

Každá série má své silnější a slabší díly, to je jasné. Ale husí kůži, kterou jsem měla v posledních dvou dílech této třetí série, lze jen těžko dohnat kdekoliv jinde. Za vyložený "majstrštik" považuji schopnost tvůrců nabídnout divákovi méně atraktivní postavy minulých sérií tak, že k nim získáte vcelku hluboký vztah - a to, že to končí poprvé vlastně opravdu "blbě", je dáno právě tím. Jak zde již někdo zmínil - rozhovor na záchodcích, postava Billyho, rozhovor mezi Hopem a Joyce v uniformách sovětské armády a opravdu zlatým hřebem je, samozřejmě, Panckova konstanta získaná nádherným duetem, při kterém se musíte smát a zároveň máte husí kůži a slzíte... Postavy někomu mohou být sympatické, jinému ne, můžete ujíždět na tomhle retru nebo Vás naopak nebaví, ale ten úžasný filmařský cit pro "moment" a gradaci, pro správné seříznutí špičky ledovce... za to rozhodně je z mojí strany pět hvězdiček.

Herecké výkony obou hlavních protagonistů jsou to, co filmu dodává většinu "hvězdiček" - je radost sledovat tento duet, který nikdy není hluchý (a dialogy jsou velmi citlivě a dobře napsané). Že každý má svůj kříž a každý jej nese jiným způsobem, je zde velmi pěkně zobrazeno. Za mne velmi komorní a pěkný film.

S ohledem na velmi negativní reakce na poslední díl jsem dlouho otálela s jeho shlédnutím a očekávala nějaký šílený kýč a Jona na trůnu po té, co Arya sejme po Nočním králi i Daenerys. O to víc jsem byla mile překvapena, posledními minutami dojata, odpouštím drobné hlouposti... Závěr je jasný: okovy můžete lámat jakékoliv, ale z těch vlastních se vylomit nedokážete... Že příběh nemá logiku? Co je to za nesmysl? Tohle je ta pravá logika: nemohu měnit svět, když neumím změnit sám sebe, každý může jít pouze tam, kam jej srdce táhne a tak dělat svět lepší... Za mne naopak veliká síla v závěru, svět, který musí být v troskách, aby z popela mohlo vzejít něco, co žádný divák nečekal. Malinko mne mrzí to absolutní zavržení Jona (ne, že by se nechoval jako bláhovec a idiot), ale možná se pletu a nově vznikající svět nemá mít pocit, že jeho záchrana vedla skrz tak bolestnou vraždu a zradu. Přidávám hvězdičku navíc jako vzdor těm, jejichž nelogické uvažování vyžaduje nelogický příběh.