TeachMe

Pod pěknou kamerou, pestrými kostýmy a velkou výpravou je hlucho, prázdno a kýč. Jednoznačně nejlepší herecký výkon podává slonice Rosie, které jsem věřila i bolest a strach (což se u Roberta a Reesové mnohokrát říct nedalo). Tématiku zakázané lásky zpracovaly stovky filmů a 98% z nich mnohokrát lépe, kvalitněji a tak, že Vám srdce ustrne. Tady jsem pořád jen přemýšlela, proč jsou tak blbý a naopak cirkusácká "jedna rodina", jak ji známe už z Bassova Humberta, se tady někam zcela vytratila, není zde ani chuť táhnout za jeden provaz a proto je pak jednání některých postav tak zcela nelogických. Hvězdičky jsou za výpravu, světla a kameru - jinak nuda, povrch, šeď... ani mě to nedojalo... a to bulím u kdejakýho filmu...

Působivé drama s výjimečnými hereckými výkony všech hlavních protagonistů. Snadno si člověk uvědomí, jak důležitá (a přitom pro každého zcela jinak) může být střecha nad hlavou. Také jsem po skončení filmu dlouho přemýšlela nad tím, jak odlišně vnímají problémy dospělých dospívající děti, jak složitě zpracovávají konflikty a ne vždy si je vykládají stejně jako my. Ve své podstatě celý tragický konec filmu byl způsoben nejen lidskou neschopností komunikace z pocitu sebelítosti, ale především důrazem, který celému konfliktu přidával ten malý kluk, který pak chudák nevěděl, jak se má vlastně správně zachovat... A tohle "vrtání hlavou" pokládám u filmu za jednu z důležitých hvězdiček navíc.

Některé dialogy zavání trochu černobílým pohledem na svět, ale většinou se z toho elegantně vybruslilo dřív, než mi to stihlo zkazit dojem z filmu. Hvězdičku navíc u mě nezískala ani informace, že se jedná o "skutečný příběh", protože to film rozhodně nezvedá do větších výšin. Ale je pravda, že za filmem vidím kus poctivé práce a seznámení se se situací v Čechách. Aniž bych měla potřebu fandit jedné či druhé straně, vnímám konflikt mezi Romy a bílými především v nepochopení mentality té druhé rasy (což nemá být omluva pro jakékoliv protizákonní či jen nemorální jednání kterékoliv strany) a uvedený snímek velmi citlivě uchopuje téma s podobným pohledem na věc. Kromě toho mám ráda zúčastněné herce a dětské role byly také mile obsazené. Ani v jedné scéně jsem neměla pocit, že by bylo nutné se za tento film stydět, což se, bohužel, u mnoha filmů ověnčených Českými Lvy říci nedá. Proto Tycovi dávám 4 hvězdičky a doufám, že vypiluje nedostatky a konečně natočí opravdu kvalitní film zabývající se problematikou menšin.

Emocemi i humorem nabitý film (režie, kamera, hudba a herecké obsazení skvostné) o tom, jak se smířit (či nesmířit) se zodpovědností za vlastní život. Nevím, co je na něm nepochopitelného, mně moc zasáhl.

Hudba: Gast Waltzing

Možná bych jednu hvězdičku ubrala za neoriginální scénář a vlastně nijak neobohacující příběh, ale nemohu si pomoct. Ale nakonec ji nechám už jen z toho důvodu, že chci podpořit snímek, který je svou atmosférou zcela dech beroucí. Naprosto skvělá volba hudby (snoubení opery, vážné hudby, cikánských recitálů,...) v kombinaci s vizuální stránkou scény a naprosto minimalistickými a přesto přesnými hereckými výkony (zmíněné přehrávání Cate Blanchett jen beru jako záměrné zdůraznění kontrastu) mě ukovala do gauče a vtáhla do svého světa. Silný zážitek ve mně navíc zůstává již druhý týden a některé scény si v hlavě stále přehrávám.

Líbila se mi první část svým tajemnem i námětem. Když jsme s manželem usedli k druhé části, po pěti minutách poznamenal: "Její matka je totiž určitě lesba a poslala ji do Prahy, protože on je její otec". Pokrčila jsem rameny a říkala: "No, počkej, takhle přímočarý to určitě nebude..." - bylo. Hvězdičky dávám tedy jen za střízlivé a nepřehrávané herecké výkony a za písničku Moje Bohemia. Ani film není nikterak hrozný, ale že bych jej musela vidět... tak v tom mám tedy jiné resty!

Asi bych hodnotila i o hvězdičku víc, jelikož jsem ochotna některé srdceryvné scény přejít a myslet si, že to tak Oliver nemyslel. Jenže vzhledem k tomu, že jsem viděla Let 93, kde "Vyřiď mojí rodině, že je všechny miluju" zní úplně jinak, než v troskách pod dvojčaty, tak nemůžu dát hvězdiček více. Jak je možné, že při takřka identických replikách z jednoho filmu mrazí a u druhého musíte tolerantně pokývat hlavou a říct si: "No jo, tohle asi Ti zasypaní fakt říkali, co jiného?" Takže bohužel: moje dvě hvězdičky jsou za pěknou filmařinu, uvěřitelného Nicolase a protože filmařský záměr byl zajisté ryzí - ale trochu bojuju s Odpadem, jelikož pocta obětím 11.září se dá natočit mnohem, mnohem lépe, Stone mě zklamal, neměl se do toho pouštět...

Bez patosu, bez amerických vlajek, bez zbytečných pokusů tahat diváka za srdce - celé to neštěstí bylo natolik hrůzné, že není potřeba na plátně dokreslovat něco navíc. Bravurní snímek, ze kterého běhá mráz po zádech a nemáte pocit, že z Vás jen režisér tahá "slzy dojetí". Chaos, který zavládl v letových řídících centrech napříč Amerikou a chaos, který zavládl ve vedení armády - byť smekám před organizačními schopnostmi mnohých jednotlivců - podtrhuje sílu celé tragédie a dává jí ten "nám blízký" pohled na věc. Ano, takhle strašně to muselo vypadat: "...máme ve vzduchu přes čtyři tisíce letadel, každé z nich může být unesené, na tabuli pište všechny lety, které jsou sebemíň podezřelé..." - musela to být strašná zodpovědnost a hrozný pocit, že ať se snažíte sebevíc, tak vlastně nemáte šanci tomu zabránit... Film vřele doporučuji, ruční kamera pochopitelně vytahuje autentičnost do nebeských výšin, herecké výkony neuvěřitelně uvěřitelné... Vzdávám hold všem, kteří sebrali odvahu během letu United 93, těm, co řídili letový provoz 11. září a pochopitelně všem záchranářům a hasičům, kteří pak několik dní nasazovali své životy... ať už jsou konspirační teorie jakékoliv, faktem zůstává, že pro obyčejné lidi to byl jeden z nejčernějších dní jejich života...

Dávám čtyři hvězdičky, ale tu čtvrtou pouze z toho důvodu, že herecké výkony byly opravdu nadprůměrné a v mnohém zachraňují poněkud děravý scénář. Poskládat mozaiku tak, aby všechny náhody klaply, může být skvělým filmem (21 gramů), ale také jen roztříštěným světem obyčejných příběhů, kterým onu "osudovost" mám někdy problém uvěřit (To, co dýchám). Z tohoto snímku si pamatuji po třech dnech jen útržky, ale za to ty zajímavé: bezmocného Whitakera, kterému štěstí nepřálo; Frasera, v jehož tváři se opravdu "požitek" zračil jen jednou; křehkou Gellar v kleštích buisnessu a nakonec Kevina Bacona, který umí jen mimikou obličeje vyjádřit urputnost, lásku a úlevu. A tyhle "útržky" ve mně zůstávají a připomínají mi, že se skládám z těch čtyř "základních emočních kamenů". Proto čtyři hvězdičky.