RetroMan

Co napsat k filmu, ke kterýmu mi nestojí za to nic k němu napsat! Zma(e)tek.

Poslední film Godfreye Ho. Je škoda, když Lorenovi a Cynthii to ještě šlape, je tak zkušený režisér nevyužil lépe. Ale točit celý život akční souboje, to už umoří i osla. Hloupé zápletky, ještě hloupější dialogy a ještě pitomější chování postav. Kvůli tomu to za těch pár krátkých soubojů nestojí. A ta hudba - děs.

V dalším svém projektu učiním zadost svému nicku a svůj hold budu vzdávat antologii akčních fight filmů převážně z 80. a 90. let a jeho analogové VHS produkci. Za stvořením tohoto flicku stojí pro mne neznámý a hlavně mě nesympatický pan Jun Chong, který se svými kamarády z různých martial art škol chtěl mermomocí natočit svůj biják. Děkujeme. Protože díky tomuto filmečku na okraji propasti se objevili jména jako Loren Avedon (bezejmenný člen gangu), Philip Rhee (Best of the Best) a James Lew (mnoho vedlejších rolí). Hlavním závěrečným fightem s Jun Chongem film ukončuje šampion v karate Bill Wallace. V těchto filmech je škoda, že za zápalem a nadšením z natáčení nestojí někdo, kdo by profesi rozuměl. Je škoda, že chybí někdo jako choreograf bojových scén. L.A. Streetfighters za nic nestojí, ale nebýt tohoto filmu, třeba by vše mohlo být jinak.

Jsem milovník minimalismu a tohle je film, který by měl být ikonou a poctou filmařského minimalismu. Za shlédnutí stojí, jen když toužíte po něčem, co v jiných filmech nevidíte. Horší než Asylum, ale méně zábavnější, tj. zabedněnější než Ptákodemie: Děs a hrůza (2010). Jelikož mám slabost pro filmy se sériovými vrahy, tak jsem jej dokoukal a přitom jsem viděl v jeden den i úspěšnější předlohu Vrah od Green River (TV film) (2004), tak se dají oba filmy skvěle porovnat. Hned z počátku vám film bude připadat jiný (velikost záběrů, více než pět lidí v záběru není vidět, např. tiskovky byly úžasné), prkennost herců odříkávajících text je přímo ukázková, plastové stříkací pistole a úžasný fakt, že se po dvaceti letech vyšetřování nikdo nezměnil (ani ten stárnoucí reportér se všetečnými otázkami). Vivat Andrew Jones.

Režisér Norman J. Warren je podle mého názoru žabař a Troška. Shlédl jsem jeho dva filmy (+ Bloody New Year, 1987), které mě vůbec nenadchly. Režírovat to Jesus Franco, tak bych měl alespoň zájem. Neslané, nemastné, plytké, psychedelické náčrty něčeho, co si má divák představit ve své fantazii a buď se dokáže ztotožnit s režisérovou představou nebo nikoliv. U mne však ani omylem. Nedivím se tedy ani, že zemřel neznámo kde.

Protože jsem zřejmě viděl sestříhanou verzi a pro mne tímto filmem vlastně končí medailonek Jesse Franca, tak alespoň komentář. Carlo a princezna Irina prostě patří k sobě, navěky. Čtveřice topless tanečnic a servírek si vyjede na svou vytouženou dovolenou na Grand Canaria s německou cestovní kanceláří za super neodolatelnou cenu (rozuměj mimo sezónu) do vylidněného letoviska. V resortu je jen zahradník, manažer a recepční Carlo. Lina Romay je již baculatější, tak alespoň, že má s sebou doprovod. Z bývalých zavražděných hotelových hostů se stalo bratrstvo duchů, kteří sveřepě dohlížejí nad morálkou celého světa. Sídlí nedaleko v domku připomínající zemědělskou usedlost. Jednotlivé aktérky se tam postupně dostávají, aby zakusily svá rozhřešení. Další film na pomezí představ, snů a reality. Jedna hvězda za to, že jsem chtěl vždycky vidět turistické atrakce bez turistů a za topless zúčastněných ženštin. Carlo a princezna Irina patří k sobě. Amen

"Třetí" pokračování filmu mě roztrpčilo ještě víc než druhý díl. A to zejména z toho důvodu, že Alex vypráví svůj šampiónský příběh svému synovi (což je hezké na rodinný film, ale když se neobjevuje žádná jeho žena a ve druhém díle z jednoho závěrečného polibku čáp nebo nějaký jiný pták nepřiletí --- já teda kroutím hlavou). A druhou, ještě horší skutečností, je začátek filmu, který mi připoměl x-té pokračování BEST OF THE BEST, ve kterých hlavní hrdina nakope prdel všem na potkání. Neměl by být přínos bojových umění ve filmu i v tom, že ukazuje cestu nekonfrontace a bojové scény nechávat jen na přesných a dobře načasovaných místech, jakým je např. turnaj? Jinak mě taky pobavil ten výcvik u Sunova bratra - práce na rodinné farmě s buvoly, tanec s kobrou, chytání šípů naslepo, 10 kliků a 5 shybů (některé záběry se zopakovaly), rozštěp anebo odmítnutí thajské masérky :) A hlavní záporák, Zvíře, mohl být taky lepší.

S vypětím všech sil jsem dokoukal tento skvost a těšil se hlavně na přítomnost Armanda a Erica. Pan režisér a jeho první větší filmařský počin, opřený o jím napsanou knihu. Dále jsou koproducenty pořadu jeho manželka a sám velký herec Casper. Jinak co se týče dvou výše zmíněných postav, tak Armand vystupuje ve filmu třikrát asi tak na 2-3 minuty. A Eric v roli zahradníka se objeví taky třikrát, ale vždy jen na 5 vteřin. Herečka v hlavní roli Barbie Castro zde na ČSFD není ani uvedena, ale je těžce pracující žena a producentka, jak jsem zjistil na IMDb. Jinak obě herecká esa Casper a Eric mě začínají zajímat, protože v případě Erica účinkovat v několika filmech ročně je fakt záhul. Zatímco Casper stihne jen 3-6 filmů ročně, tak Eric např. v roce 2013 stihl účinkovat v 36 filmech a dvou seriálech.

Tenhle svět mi nic neříká. Nemám rád hippies a komunitu psychointelektuálů, kteří se svými potrhlými výstřelky stávají uznávanými art-celebritami. Jedna velká nuda a až závěrečných 20 minut mne trochu probralo. Celkově je film zbytečně dlouhý. Hudba zdařilá ve své době, ale vkládat ji do každých scén, zejména rvaček, je ošidné. No a na konci se dozvíme hlavní ponaučení pro každou postavu zvlášť. Sex, drogy & rock'n'roll.

Meyerova snaha o zápletku vychází naprázdno. Některé scény jsou zajímavé, např. dovádění ve vodě, úvodní titulky, ostré rvačky. V tomhle filmu se však žádné prsatice nenacházejí, a i když už je rok 1968, tak scény odhalených ženských vnad už nejsou tak sestříhané, jako v Meyerových předešlých filmech. Klasické B-movie, na které do týdne zapomenete.