Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Fantasy

Recenze (71)

plakát

Sia - Elastic Heart (2015) (hudební videoklip) 

Na můj vkus podivně nazajímavě creepy videoklip.

plakát

Avril Lavigne - Here's to Never Growing Up (2013) (hudební videoklip) 

Byla jsem připravená dát klipu tři hvězdičky, jakožto klišé "hudebním party chaos video slash in memory of high school years", ale po stylizaci Avril do jejího starýho já, který je v rámci její současný tvorby tak postrádaný, a čímž jakoby Avril smířlivě reflektovala svoje vlastní dospívání od pop-punk princezny k....čemukoliv co to je teď, můžu dát potěšeně víc.

plakát

Avril Lavigne - Hello Kitty (2014) (hudební videoklip) 

Pane bože, dejte si trochu odstup a koukněte na to s nadhledem. Velice energický a zábavný. Kakaka-kawaii!

plakát

Grandhotel Budapešť (2014) 

Je mi trochu líto, že jsem se na The Grand Budapest Hotel koukla v zápalu před Oscary, a tak bude moje aktivní fandění rozptýlený mezi tenhle snímek a Whiplash. Musím říct, že jsem se už dlouho u filmu nepobavila tak příjemně, jako u Grandhotelu, kterej staví přirozeně mně tak blízkej absurdní situační humor do popředí a dostává si mě s přehledem během prvních dvaceti minut. Ačkoliv působí občas lehce groteskně, což obecně není můj šálek kávy, zde to dokresluje šňůru geniálních dialogů a vůbec mi to nevadí, ba naopak, přičemž je teda nasnadě zdvihnout výborně zahraný hlavní postavy (Fiennes je prostě bůh), kterým snad není co vytknout (a kdo ví, jak by snímek působil s jiným obsazením). Co je kromě geniálního soundtracku v neposlední řadě lahodící, tak rozhodně vizuální dojem a to nejenom kamery, tý hravý barevnosti, exteriérů i interiérů - no prostě filmu jako takovýho, ale i netradičního rozlišení, jež Budapešti dodává jakýsi dobový nádech. Tleskám! 5*

plakát

Hledám přítele pro konec světa (2012) 

Ano, Seeking a friend for the end of the world je ukecaný, zdlouhavý, trochu nadsazený a občas budete mít pocit, že se zde nic neděje - a přesto je to jeden z nejrealističtějších, nejcitlivějších, nejhlubších "apokalyptických" filmů vůbec a výborná finální scéna to už jenom tak jistě stvrzuje. Nechápu zdejší podhodnocení, ale holt se zde nestřílí, není zde hojný množství přelíčenejch lidí a klišovitá záchrana světa v posledních vteřinách. A já se bohužel vůbec nedivim Carellově postavě, že chce strávit poslední hodiny pryč od lidí.

plakát

Malé královny krásy (2009) (pořad) odpad!

V dnešní zkažený moderní době považuju tuhle věc za jednu z nejzvrácenějších a téměř rovnající se znásilnění. Aneb jak vymejt malejm holčičkám mozky už od útlého věku.

plakát

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část (2014) 

Škoda, že se Lawrence (Francis) a producenti nechali unést módou rozdělovat poslední díly zfilmovaných sérií na dva díly. Fanoušci teda můžou bejt rádi za dvojnásobnou nálož, ale bohužel se to i tady podepisuje na kvalitě ve formě vymejšlení odboček od knihy, jenom, aby se zaplnil čas. Vznikají tak místy patetický scény (jako 'opičí' lidé z 11. kraje - na druhou stranu tyto scény dokreslují představu o povstání v krajích) a jejich přehrávaný 'If we burn, you burn with us', který po několika zopakováních přestává mít takovou sílu. Tu ale Mockingjay vynahrazuje jinými okamžiky, kdy má člověk doslova husí kůži a v mým případě naprosto neuvěřitelně slzy v očích za rytmů geniálního J.N. Howarda. I když se děj v Mockingjay pt. 1 v podstatě moc nevyvíjí, je to naprosto v souladu s tíživou, sklíčenou a uzavřenou atmosférou knihy a jako celek kladoucí důraz na sílu slova byť jedince, je silným filmovým zážitkem, pokud si divák dokáže vychutnat i detaily a neargumentuje pořád dokola tím "že tohle tam jako v knížce nebylo a tohle přece nedává logicky smysl a teď by přece měl nastat nějakej šokující zvrat a vývoj událostí". The Hanging Tree od JLaw už je jen taková třešnička na dortu.

plakát

Věčný svit neposkvrněné mysli (2004) 

Po několika zhlédnutích a několika letech odstupu musim říct, že ve mně žádnej film nezanechal tolik, jako Eternal Sunshine, s tím, že film dokonale vykresluje ambivalentní pocity člověka prožívajícího bezmoc z ne úplně perfektní lásky, která je ale přes všechny zádrhele tak silná, že spolu s Joelem procházíme od stadia impulzivního rozhodnutí nechat jí smazat, až k fázi, kdy si člověk uvědomí, že ať tak či onak, stojí/stála za to. Je třeba dodat, že k žádnýmu snímku se nevracim tak, jako k tomuto a že Clem je mi asi nejbližší filmová postava vůbec, což posouvá film na úroveň velice osobní.