Missi84

Úžasný film o tom, jak se z naprosté banálnosti (foukání balónku) stává závislost, přímo posedlost, která Vás nakonec pohltí a zničí. Měla jsem štěstí a viděla jsem v nesetříhané verzi na filmovém festivalu v Uherském Hradišti. Mohu jen doporučit.

Snímek je rozdělený do desetí částí, které zachycují rozhovory mezi řidičkou (Mania Akbari) a nejrůznějšími spolucestujícími (syn, sestra, kamarádka, neznámá žena, prostitutka) za jízdy ulicemi Teheránu. Spíše dokumentární film využívající docela přesvědčivých výkonů neherců jehož ústředním tématem je postavení ženy v íránské společnosti. Snímek byl natočen pouze dvěma digitálními kamerami upevněnými po stranách vozu. Pro mě byl například šokující hned úvodní rozhovor, kdy s matkou v autě jede syn, který s ní jedná jako s podřadným, hloupým tvorem. Křičí na ní, je hrubý. Prostě jsem seděla v kině a chvíli jen tak "zírala" na plátno a nemohla uvěřit.

Pánové, to chce taktiku... pro mě byla nezapomenutelná postava Čumpelíka přeskakujícího branku (byl to můj taťka). Poněkud slabší, ale i tak dobrá komedie o trampotách, které sebou přináší dospívání.

Příjemný film s netradiční zápletkou: japonský inženýr pověřený stavbou obytného domu pro vědeckou expedici v jedné z afrických vesnic. Doporučuji.

Režie: Nia Di Nata, scénář: Joko Anwar a NIa Di Nata, kamera: Yudi Datau, hudba: Age NIA DI NATA je považována za jednu z nejvyhledávanějších domácích režisérek a je oceňována za inteligentní důvtip a hloubku společenské satiry. Já musím ovšem říci, že ačkoliv se jednalo o komedii, moc jsem se nenasmála.

režie: Riri Riza, scénář: Riri Riza, kamera: Yudi Datau, hudba: Thoersi Argeswara. Jedná se o režisérův třetí celovečerní film podpořený nadací Hubert Bals Fund při Rotterdamském filmovém festivalu. Film byl oceněn na MFF v Singapuru 2005 Zvláštní cenou poroty na MFF Asia-PAcific 2005 taktéž Zvláštní cenou poroty (Katalog Febiofestu 2006).

Ačkoliv jsem přímo šílenou fanynkou grimas, které dokáže Jim Carrey vytvořit, mohla jsem filmu přiřadit pouze dvě hvězdičky. Jedna hvězda pro Jima a ta druhá pro Morganna Freemana jakožto boha na zaslouženém odpočinku. Občas se místy zasmějete (více než pět prstů na jedné ruce), ale jinak nuda. Škoda.

Vynikající komedie.

Moje první setkání s Ingmarem Bermanem. Láska na první pohled. Shlédla jsem jej se zatajeným dechem. Komorní příběh popisující (ne)obyčejný život tří sester. Nedokázala jsem se zkrátka odtrhnout.