Úsměvy letní noci

Skvělý, romantický, zábavný! Bergman. Milostná vzplanutí společenské smetánky mi snad ještě nikdy nepřišla tak zajímavá a přirozená, dialogy v podobně laděném příběhu mi dosud ani jednou nepřipadaly tak pravdivé a hořkosladké. Láska je jediná věc, pro kterou stojí za to se trápit, porušovat morální trendy a nahlas o ní během horkých letních nocí přemýšlet, a Bergman je jedním z mála, kdo o ni dokáže natočit veselý fraškovitý příběh, aniž by vznikla nedůvěryhodná přeslazená fraška. Nebuďme z lásky nešťastní, pusťme si raději Úsměvy letní noci ;) 90% (11.02.2016)

Úsměvy letní noci aneb Ingmarův epistolář vsazený na pomezí mezi Nebezpečné známosti a Morálku paní Dulské. Ješitný manžel ani po dvou letech neodpanil svou mladičkou novomanželku a z přetlaku se mu zdává o dřívější milence, stále velmi atraktivní herečce. Mladá manželka ale více tíhne ke svému nevlastnímu synovi a jediné povyražení má se svou služebnou, která také obskočí, co může. Herečka má ale žárlivého milence a ten zas vášnivou manželku, na kterou ale její muž nežárlí ani trochu. Rozmotání těchto avantýr je tedy nasnadě, stačí jen několik ženských intrik a společná noc každého s každým na venkově. A pokud by ani toto nepomohlo, máme tu přece pojízdné postele. Suma sumárum tolerovatelné dobrodružství s oblíbenými stary Jarl Kullem, Evou Dahlbeckovou a dalšími. Takový Bergman nikoho nezabije. (10.04.2014)

Dám tři jen z úcty k panu režisérovi. A k jeho nadšení pro divadlo a pro Shakespearovy komedie typu Mnoho povyku pro nic nebo onen Sen noci svatojánské. Jen mi přijde, že by tvůrce měl dělat raději to, k čemu už zjistil, že má určitě talent - u Shakespeara to byly lidské propletence vztahů a k tomu často břitké dialogy, Bergman je pevný v psychologických sondách. Tady u tohoto tématu se moc psychologie rozehrát nedalo, a navíc to celé lavíruje mezi parodií, komedií, těmi psychologickými snahami, pandánem... a není to ani jedno. Třeba scéna, kdy si před divadlem jdou schrupnout, už už to vypadá na milostnou scénu - neskutečně dlouho protahovanou předehru na milostnou scénu, abych byl přesný - a on řekne to své Desirée, přišlo mi to prostě nechtěně směšné. Absolutně tu chybí cit pro načasování. Shodou okolností jsem rozkoukal Bergmanovu televizní adaptaci divadla, Herr Sleeman kommer, a vidím tam podobné problémy. Přijde mi, že Bergman divadlo miloval, ale sám moc neuměl. Je v tom přehnaně patetický, chybí mu smysl pro proporce. Jako tenhle film jistě stojí za to vidět, ale zkrátka, při znalosti nejen Shakespearových děl, je to prostě slabší odvar, pokus o svou verzi mistrovského díla. Podobně, jako Truffaut chtěl vzdát poctu Hitchcockovi filmem Konečně neděle, ale pořád je to jen slabší odvar, pokus o svou verzi mistrovského díla. (22.01.2021)

Po neúspěšném diváckém přijetí Večera kejklířů Bergman natočil trojici komedií, které se staly vděčnými diváckými snímky. V Úsměvech letní noci zachovává optimistickou náladu padesátých let, často však sklouzává až k jakési frašce. Některé dialogy budí pocit vykonstruovanosti, nereálnosti a nucené komičnosti. Sled humorných situací je zde nahromaděn opravdu do hutné míry, tudíž divák by se po většinu filmu neměl nudit. Příjemná satira na společnost – v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrná podívaná. (18.10.2003)

Bergman si odskočil od svojich intelektuálnych depresív a pohrúžil sa do kostýmnej komédie, uvarenej na anglický spôsob s tým rozdielom, že to nie je anglické a Bergman nie je žiaden Oscar Wilde, ktorý vedel svojim postavám dodať úsmevný, čo do charakternosti, absurdne-sarkasticko-oduševnelý rozmer. Vážim si ale Bergmanovu snahu napodobiť prepletené vzťahové filmy s jemnou dávkou príjemného humoru a ja, čoby bezprostredná milovníčka kostýmoviek, som ani pomerne konzervatívnemu Bergmanovi nevedela povedať nie. (01.10.2011)