johael

Tak tohle ne. Tvůrce si z nás dělá dobrý den tím, že splácá páté přes deváté, dodá zajímavý pohled šikovného kameramana, tajuplnou atmosféru nechá hudebně zkomponovat a pak se nám to snaží předložit coby mysteriozní kult. Ani náhodou nedoporučuji. Panoptikálně odpudivé bez hlavy a paty.

Tak tohle se povedlo. Zábavné!

Mám rád pohádky. Zdeněk Troška je mi sympatický a jeho filmy zpravidla považuji za zábavné. Ale mám rád jiné pohádky než od něj. Ne že by ty jeho obrazově nebyly hezké, ale jsou vyafektované, ukníkané, upištěné, ukvičené a ukřičené, takže v tom zvukovém mumraji nejsem schopen případnou krásu příběhu jakkoli postřehnout. I přes vědomé přemáhání jsem ani jedinou jeho pohádku nedokoukal. Možná si příště pořídím Otíkovy sluchátka a přeci jen tam nějakou tu vnitřní ztichlou krásu objevím.

Sovětské filmy se dělily na k smrti nudné dumky (drtivá většina) a nesmrtelné famózní fláky. Tohle byl pokus o umělecké ztvárnění pohádkového příběhu po vzoru sovětské drtivé většiny a taky to tak dopadlo.

Po zábavné Arabele si u vyšťavených autorů kdosi objednal pokračování. Nic nepomohlo jejich zkušené ujišťování, že když mlčí můzy, mají raději řinčet zbraně či aspoň hospodské půllitry a do budoucna že se uvidí. Umíněný ješita s vidinou mrzkého zisku trval na svém a unavené autory uargumentoval, aby něco sesmolili, že to lidi spolknou i s navijákem, že hezké róby, pohádková říše a oblíbené postavy se o úspěch postarají samy. Šeredně se spletl.

Tak tohle se nevyvedlo. Nudonudný suchopár. Čím to? Vážnou hudbou? Absencí vtipu? Uměleckým výrazem? Bylo to, jako když se do bijáku těšíte na flák a la Šíleně smutná princezna a místo toho vás vážné tváře upjatých soudružek uvaděček uvítají na pásmu poezií proletářských básníků šmrnclém baletem ochotnického divadla pracujících.

V životě platí: oč méně složitých teorií v hlavě, o to více a hlasitějších řečí. Znáte to, jdete po ulici a naráz řev "Có ty, kám deš, sédni dó kočára", jak haleká na jednoho z klubka svých usoplených harantů mladičká multimamina. Ve filmu je to zábavnější, páč tam je takové chování nahrané a často improvizované. A tady u herců platí: čím víc v hlavě, o to víc nesmrtelných hlášek! Homolkovic řeční neúnavně a nahlas, a popravdě ne každému přijde k chuti to celý film poslouchat. Ale jedno je jisté - Šebánek je excelentní. Díky němu je celá trilogie znovu a znovu koukatelná.

Tak vám sedím kdysi na vojně v kině a moc se těším na ten zážitek. Psala mi mého srdce kráska, že viděla Tenkrát na západě a - super! Půlka filmu, za mnou hlasitě chrápe chlap. Pohoršeně se otáčím - za chvíli to bude gradovat, a on to prochrní. Dvě hoďky - tak teď by už to mělo přijít, srdce, připrav se na buchy buch vzrušením! Titulky, a já udiven, kdeže kolem proletěly ty tolik do lechtavých výšin vyšroubované očekávané emoce, že jsem je himbajs vůbec nezaznamenal? P.S.: ešivá se za tím super neskrývalo ňáké jinotajné super?

Chtěl jsem, moc jsem chtěl dodívat se do konce jakéhokoli z dílů Star Wars. Pochopit. Ocenit. Prožít si to vzrušení. Sed jsem k tomu a říkal si: "vydrž! Vždyť se to tak líbí! Těch doporučení! Toho nadšení kolem! Té spokojenosti!" Hanebně jsem selhal. Ani jednou jsem nevydržel tu ptákovinu dokoukat.

Kostýmy. Barevnost. Výprava. Příběh. Vtip. Napětí. Werich. A spol. Tohleto rád vidím, kdykoli je příležitost.