Brylin

Syrový švýcarský snímek ve mě vzbouzel asi dvě třetiny otázky po smyslu konání hlavních postav, se kterými se lze jen velmi obtížně ztotožnit. V poslední třetině ale vše zapadlo do sebe a já vzal režiséra a scénáristu v jedné osobě na milost. Každý totiž chceme někam patřit, mít svoje společenství, svoji rodinu. A ta, ve které se cítíme dobře a kde máme svoji úlohu, vždy převáží nad jakoukoli jinou, včetně té původní, biologické, ovšem nefunkční. I když doufám, že čtveřici hlavních hrdinou pověsili :-), vím, že ten, kdo zachraňuje kůzlátka, nemůže být úplně špatný. Technicky a řemeslně nemám námitek, snad jen kamera nemusí být ve vypjatých scénách honiček tak rozhoupaná. Těsně pod hranicí čtyř hvězdiček.

Nic nového pod sluncem. Doufám, že většině obecenstva ve Varech tento snímek ještě víc otevřel ohledně islámu oči, i když je podání možná až příliš černobílé, agitační a moc tlačí na pilu. Zajímavé herecké výkony i půvaby sesterské pětice nevyspraví celkový dojem natolik, abych šel na čtyři hvězdy. Zůstávám na třech.

Pohodová gangsterka, na kterou se docela pěkně kouká. Nic víc ovšem The Drop nepřináší. Základní zápletka je průměrná, romantická linie samoúčelná a předvídatelná, herecké výkony mě také moc nevzaly - i Tom Hardy nemusel být tak úsporný. Konec sice znamenal plusové body, ale celkově nemohu jít výš než na tři hvězdičky.

Snímek Soud by se dal zredukovat zhruba na 45 minut záběrů ze soudní síně, zbytek je balast s dějem související pouze nepřímo. Nechápu, za co měl tento snímek 2 ceny v Benátkách (viz anotace KVIFF). Jedna hvězdička za námět.

Velice přijemný a laskavý film, který zdůrazňuje tři podstatné rysy indické společnosti - oddanost rodině, schopnost snít a až nekritický obdiv ke všemu americkému. Prashant Nair dokáže s typicky indickou košatostí zahrát jak na citlivou strunu, tak okořenit příběh humorem a nebojí se ani vypjatých a smutných momentů. Snímek stojí na hranici tří a čtyř hvězdiček.

Jedno místo na pomezí chorvatsko-srbské hranice a tři příběhy, které dělí vždy deset let. Tři příběhy lásky mezi chorvaty a srbkami, lyrizující kamera i jugoslávský temperament dotváří typicky balkánskou atmosféru snímku. K pěknému zážitku přispívají i výkony hlavních představitelů a dynamická režie. A já dávám čtyři hvězdičky.

Heil je naprostá crazy komedie, která si střílí úplně ze všech: z neonacistům, antify, intelektuálů, levičáků, feministek, armády, médií, anarchistů, televizních debat, policie, politiků, kontrarozvědky, novinářů na volné noze... Takový ohnňostroj nápadů a gagů se hned tak nevidí, ale musím říct, to filmu až škodí, působí překombinovaně. Oceňuji, že si autor utahuje ze všech -izmů a nikoho nešetří, avšak na druhou stranu mi chybí někdo, kdo nese pochodeň zdravého rozumu, nějaký kladný hrdina. Odmyslíme-li si ovšem největší absurdity, stačí málo a spoustu situací si dovedu v reálu představit. Politická korektnost zkrátka zabila rozum - z čehož trochu mrazí. Na pomezí třech a čtyřech hvězdiček.

Radu Muntean ve svém pátém filmu skvěle graduje napětí až do úplného konce. Krok za krokem buduje tíživou a znepokojivou předzvěst ničivého uvolnění a vystačí si s nenápadnými prostředky a nepočetným obsazením, kterému dominuje Teodor Corban. Tomu se povedlo zdařile zachytit vnitřní pnutí v mysli hlavního hrdiny. Vyvrcholení filmu mě sice drobet zklamalo, avšak i přesto hodnotím (slabšími) čtyřmi hvězdičkami.

Chnag-dong Lee citlivě vypráví příběh o hledání poezie - umění se dívat a vyjádřit to krásné v našem žití. Poezie se ovšem neslučuje s realitou, život drtivou většinou přináší problémy a starosti, jak ostatně poznává i hlavní hrdinka filmu v mistrném ztvárnění Jeong-hee Yoon. Korejské herečce se neuvěřitelným způsobem podařilo zachytit vnitřní svět hlavní postavy, jeho vývoj a přechody mezi štastným a naplňujícím objevováním básnictví a stresující realitou. Velmi se mi libilo orámování úvodu a konce řekou. Celkově hodnotím solidními čtyřmi hvězdičkami.

Film / dokument o obyčejném životě pošťáka na postupně se vybydlujícím ruském severu. A není to život lehký - na pozadí letní severské krajiny Andrej Končalovskij ukazuje rozklad vesnické společnosti: exodus schopnějších do měst a bezcílné přežívání těch příliš starých či pasivních. Celým snímkem prostupuje odevzdanost, nostalgie i obavy z nejisté budoucnosti a všechny detaily (alkoholismus, úryvky TV show o módě, byrokracie ruské pošty, zpustlá škola, zjevující se kocour...) jen zdůrazňují poselství rozpadu a zmaru. Dokumentární charakter filmu podtrhuje kamera a zejména obsazení všech rolí místními obyvateli, kteří (ne)hrají sami sebe. Pěkné čtyři hvězdičky a mrazivý pocit.