Brylin

Slib je fascinující výpovědí o současné dospívající generaci. Generaci, která nezvládá svoje emoce, občas udivuje absencí morálních zábran a virtuální svět jí někdy zastírá realitu. Režisérka a scénáristka Anna Kazejak však dokázala jít ještě o úroveň níž a pojmenovat i možné příčiny tohoto stavu: rozdělené rodiny s chybějící pevnou otcovskou rukou a přepracovanou matkou, která na vše nestačí, a problémové fungování rodiny doplněné, kde roli nového táty často sabotuje sama matka či spory s otcem biologickým. Výsledkem je určité výchovné vakuum, jehož plíživé následky jsou patrné v celé společnosti. K intenzitě výpovědi Slibu připívají i velmi dobré herecké výkony zejména dospívajích představitelů. Silnější čtyři hvězdičky.

Klasický islandský festivalový film - má pomalejší tempo a nechává diváka o postavách přemýšlet na základě jejich chování a interakce s ostatními. Hlavním hybatelem příběhu je přitom střet rozdílných povah otce alkoholika a syna, který abstinuje a zakopal se po rozchodu s přítelkyní a překonání problémů s pitím v malém nudném městečku. Sigurðssonův snímek je příjemný, jemně naladí na bluesovou notu severské nostalgie, ale pod kůži se na rozdíl od režisérova obdobně laděného debutu Doprava doleva, který ve soutěžil ve Varech v roce 2012, nedostane tak hluboko. Tři hvězdičky.

Zpráva o spontánním spojení fanoušků tří nejznámějších Istambulských fotbalových klubů během tureckých nepokojů v roce 2013 působila jako bomba a impuls pro natočení tohoto dokumentu. Jedná se totiž o naprosto vyjímečnou událost, neboť se fandové Besiktase, Fenerbahce a Galatasaray k smrti nenávidí. Farid Eslam a Oliver Waldhauer točili přímo s demonstranty v ulicích a jejich angažovanost jim zajistila důvěru a přístup k vůdcům jednotlivých fanouškovských skupin. Istambul United je maximálně autentickou zprávou o protestech proti Ergodanově vládě a důkazem, že brutální policejní zásahy dokážou sjednotit i zapřísáhlé nepřátele. Na pomezí třech a čtyřech hvězd, dokumentu by slušelo ještě pár minut méně.

Kreativita má mnoho podob a žádný univerzální návod neexistuje. Pro amatérského muzikanta Jona je náhodná šance na natáčení desky s avantgardní kapelou pod vedením Franka cestou k uskutečnění jeho snu o hudební popularitě. Díky Jonově tweetování a YouTube videím to vypadá, že se o Franka a jeho skupinu konečně někdo zajímá a zdá se, že cesta ke slávě je otevřená. Snímek nabízí nejen specifický humor a bizardní situace, ale také mnoho témat k zamyšlení. Namátkou "freak a geek" kultura na netu a její popularita či konfrontace umění jako sebevyjádření a umění jako kalkulu, popřípadě honu za popularitou. Celkově jsem od této tragikomedie čekal víc, a tudíž zůstávám na pomezí třech a čtyřech hvězdiček.

Jestli se rozhodne zhlédnout zatím nejnovější film Xaviera Dolana, připravte se na hodně intenzivní zážitek. Drama o soužití vdovy a jejího agresivního a nezvladatelně výbušného syna jde za hranici konvenčních vztahů. Máma, sama ne úplně vyrovnaná, svého potomka miluje, ale nezvládá. Situaci výrazně uklidňuje sousedka Kyla, je ale otázkou nakolik jde o zklidnění trvalé. Bouřlivé scény hádek jsou střídány lyrickými záchvěvy štěstí a pocitu svobody, a právě zachycení tohoto kontrastu je pro mě jednou z hlavních předností filmu. Nelze samozřejmě opominout ani skvělé herecké výkony ústředního rodinného páru a dynamickou režii. Nakonec u mě Mommy na čtyři hvězdičky, byť slabší, dosáhne.

Naprosto pohlcující snímek legendy americké režie Williama Friedkina. Elekrizující atmosféra všudypřítomného strachu při převozu nitroglycerinu středoamerickou džunglí vám nedovolí se od filmu odtrhnout. Pěkné čtyři hvězdičky.

Manželství veslařského trenéra Aliho visí na vlásku, hlavně kvůli vztahu s náročnou milenkou a rozladění nad vlastním synem a zároveň svěřencem Ruslanem. Když ovšem Ruslan zmizí při plavání v řece, Ali náhle neví, co dělat. Natahované a často zbytečné záběry, dlouhé lyrické obrazy řeky, mně nepříliš blízké reakce ázerbajdžánského temperamentu a místy odtažité herecké výkony řadí snímek Asifa Rustamova k tomu slabšímu z nabídky 49. KVIFF. Na pomezí jedné a dvou hvězdiček.

Opětovný nástup do školy není pro mladou vozíčkářku Lenu snadný. Musí se sžít se staromódním učitelským sborem i se spolužáky z nápravné třídy pro fyzicky či duševně postižené děti. Pomáhá jí první láska, ale rodící se vztah se spolužákem vzbuzuje odpor, nevoli i závist okolí. Jak Lena s mámou celou situaci unesou? Do světa ruského školství a šovinismu nás tvrdou psychologickou studií přivádí debutujíci Ivan Tverdovsky, a je to pro Evropana cesta o nějakých 50 let zpět. Solidní herecké výkony a velmi zdařile zachycený vývoj hlavních postav přináší snímku plusové body. Naopak ruční kamera podle mě filmu nesluší, v některých pasážích je její použití na úkor přehlednosti scén. Celkově u mě jeden z favoritů sekce na Východ od Západu zůstává na prahu čtyř hvězd.

Fiktivní dokument Guillauma Nicloux vychází z reálné události - enfant terrible francouzské literatury Michel Houellebecq zmizel na několik dní během propagačního turné své nové knihy a zavdal tak důvod k mnoha spekulacím. Třeba to bylo právě takhle: Michel Houellebecq, který ve filmu neodolatelně ztvárnil sám sebe, je unesen třemi individui do domu rodičů jednoho z nich. Je s ním jednáno se vším respektem a jako dobrý posluchač navazuje vztahy s celým osazenstvem domku. Stockholmský syndrom se rozjíždí plnou parou a právě interakce osobitého intelektuála Houellebecqa se svým primitivnějším okolím jsou zdrojem neuvěřitelně komických momentů, které u mě provokovaly salvy smíchu. Krásné čtyři hvězdičky.

Winter's bone by měly bez výjimky vidět všechny dnešní sedmnáctileté slečny, možná by to mnohým z nich otevřelo oči. Příběh vycházející z knižní předlohy Daniela Woodrella není komplikovaný, film dělají především ústřední postava a lokace. Hlavní hrdinka snímku Ree, 17 let, se sama stará o nemocnou matku a dva sourozence a v nehostinném prostředí zimního Missouri má týden na nalezení svého otce, jinak přijde s celou rodinou o střechu nad hlavou. Svérázná místní komunita "white trash" jí přitom její úsilí vůbec neusnadňuje. Výrazné herecké výkony, zejména skvělá Jennifer Lawrence, a celková atmosféra snímku patří k jeho zásadním kladům. Nakonec se přikloním ke čtyřem hvězdičkám.