Ninkaa

Škoda, historicky zajímavá a akční událost atentátu na Heydricha vyznívá spíš jako dražší televizní inscenace, bez stopy atmosféry strachu a teroru. Je chvályhodné, že se Ellis drží dobových reálií, co to jde, ale výsledek je prostě suchý film; převažující scény v interiérech a ta děsivá angločeština mu také moc nepřidá. Většina herců navíc vedle Murphyho působí tak trochu prkenně. Osobně mi vadí přítomnost Geislerové - to už mohla rovnou paní Moravcovou hrát Eva Holubová, otce Ondřej Trojan a Aťu Jiří Macháček - protože bez nich se neobejde snad žádný český film z posledních pár let...

Super animák plný sympaticky nekorektního humoru a hlášek, které už člověk poslední dobou v moc filmech neuslyší, ...Exterminate the juice!:-D

Spíš než akční mysteriózní thriller Hacker chvílemi připomínal spíš parodii a komedii. Hlavní multikulti parta skládající se z blonďatého Amíka, čínského vojáka a jeho sestry, doplněná o černošskou agentku létá okolo celého světa a honí zlého hackera, který chce zničit "vesnice, údolí, tamní lidi a psy" kdesi v Malajsii. V partě zlých samozřejmě nechybí rusky mluvící chlapi se samopaly, kteří kosí každého, kdo jim přijde před mušku. Hodně úsměvná je pak scéna, kdy se Hemsworth alias hacker Hathaway pomocí pdf souboru nabourává do kompu agenta NSA. I když těch úsměvných scén bylo ve filmu dost a dost, pořád zůstává smutným faktem, že to Mann celé myslel naprosto vážně, bohužel.

Chápu, co se snažil autor filmem vyjádřit, ale nadšení některých uživatelů sdílet nemohu. Pohled do zad hlavní postavy má u diváka nejspíš navodit pocit, že se v táboře nachází se Saulem - jako jakýsi jeho stín. Toto propojení by mělo posílit soucit s hlavní postavou a jejími pocity - jenže to by hlavní postava nesměla jednat tak s prominutím hloupě a nesmyslně. Saul se potácí táborem, jako kdyby byl někde na internátě, kde si může jít téměř kam chce. Když při vyklízení plynové komory objeví mezi mrtvolami svého nevlastního syna - ale otázkou je, zda to byl opravdu nevlastní syn - celým jeho problémem se stane sehnat rabína, který se nad mrtvým pomodlí. Během svého hledání ale rozsévá zkázu kolem sebe, a to navíc s neuvěřitelně tupým výrazem v obličeji. Sám se vzdal života, ale díky jeho rozhodnutí ohrožuje životy ostatních mužů z jeho komanda - je jasné, že vzhledem k tomu, že se jedná o Sonderkomando, dřív nebo později stejně zemřou, ale umanutá, až idiotská snaha Saula sehnat rabína a neustálé přetahování těla sem a tam mě prostě neoslovilo.

Jak shrnout tento dokument, o němž jsem před jeho shlédnutím věděla pouze to, že jej natočil Dave Grohl? Ačkoliv jsem do této doby o pultu Neve a studiu Sound City neslyšela, film jsem doslova zhltla jako malinu. To nadšení, muzikantské souznění a přátelská atmosféra z něj přímo čiší. Ne všechny kapely a hudebníky, kteří se v dokumentu objevili, jsem znala, což ale nebylo vůbec na škodu. Hlavní poselství, které se film snaží divákovi podat, by šlo parafrázovat na "Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten používá Pro Tools.":-) Zásadní věcí pro mě ale nebyl znatelný rozdíl mezi analogovými a digitálně upravenými nahrávkami, ale upřímný zápal pro hudbu, který z Davea Grohla přímo tryská, a kterým dokáže doslova nakazit všechny ostatní. Tímto se u mě zařadil po bok podobně pravověrného a svéhlavého muzikanta - Lemmyho z Motorhead - "I'm in love with rock 'n' roll, it satisfy my soul.That's how it has to be, I won't get mad."

Zfilmovat román Davida Mitchella Atlas mraků byl od Wachovských a Tykwera smělý čin a výsledek není vůbec špatný. Základní poselství se podařilo zachovat, ale cosi tu jaksi přebývá - narozdíl od knihy film působil daleko více sladkobolně, leckdy až trochu kýčovitě (ale neříkám, že určitá míra kýčovitosti je špatná...). Co mě ale mrzelo nejvíc, je to, že ve vyprávění nebyla zachována struktura, která je použita v knize, připomínající svou "stavbou" pyramidu - začínající deníkem Adama Ewinga, pokračující dopisy Roberta Frobishera, na než navazuje příběh novinářky Luisy Reyové, následují zážitky Timothy Cavendishe a rozhovor se Sonmi; pomyslný vrchol pyramidy pak tvoří vyúrávění o lidech z Údolí, načež se vypravěč vrací zpět k Sonmi, následně Timothy Cavendishovi, Luise Reyové, Robertu Frobisherovi a končí deníkem Adama Ewinga...Tedy od doby historicky nejstařší až do jakési "současnosti" a zpět. Kompozice Mitchellových románů jsou typické svou důmyslností a v Atlase mraků tvoří dle mého názoru vemi důležitou součást příběhu - jinými slovy není jedno, JAK a v JAKÉM pořadí je která část vyprávěna. Nevím, z jakého důvodu se Wachowští a Tykwer rozhodli tuto stavbu Atlasu roztříštit; rozhodně si nemyslím, že by použitím "původní" románové kompozice vyprávění diváka o cokoliv ochudili nebo že by se film stal pro diváky neznalé předlohy nesrozumitelým... Na druhou stranu, odhlédnu-li od tohoto faktu a oprostím-li se od znalosti předlohy, zůstává vizuálně zajímavý snímek pokládající spoustu důležitých otázek o základních etických a filosofických otázkách lidstva. Musím se nakonec také přiznat, že v souvislosti s Atlasem se mi kdovíproč vybavila adaptace románu Jana Potockiho Rukopis nalezený v Zaragoze - podobně "zamotané" předlohy jako je ta Mitchellova, která se přesto stala filmovou klasikou a je tedy "živým" důkazem, že je třeba mít odvahu takováto na první pohled "nezfilmovatelná" díla natočit - a za to si Wachowští i Tykwer, stejně tak jako kdysi Has, zaslouží obdiv...

Hmm, teda ti pankáči byli na můj vkus až příliš "bezzubí" a uhlazení...to takový Charlie Harper ve svých skoro sedmdesáti letech působí divočeji...

Docela by mě zajímalo, kde stihli "upéct" ty dvojčata...že by při té "grilovačce" pod skálou? Nebo při přestřelce a následném pádu do větví stromu? Těch nesrovnalostí v celém filmu bylo bohužel víc než dost a víc než nad samotným příběhem, tvořeným víceméně banální lovestory, jsem neustále sledovala, zda to, co se na plátně děje odpovídá fyzikálním zákonům, které měly v tom kterém světě platit, jako asi většina lidí, co tento snímek vidělo (soudě podle velkého množství zdejších komentářů)...nehledě na to, že si nemyslím, že by jedny dvojčata/vztah smíšené dvojice dokázaly zcela změnit tak radikální členění společnosti, jaké se nám režisér snažil ze začátku vsugerovat.

Rakouské hrošice si vyjely do Keni za těžce vydřené prachy koupit trochu sexu, pardon," lásky", od místních mužů...Hlavní hrdinka Teresa je dobrým příkladem lidské nepoučitelnosti - obere ji jeden "nápadník" a ona se vzápětí nechá oblbovat dalším a dalším, doufajíc, že tentokrát najde "opravdovou lásku"... I když s přibývajícími neúspěšnými záseky získává i ona onen "obchodnický grif" - na narozeninové party a pak hlavně "nechceš lízat, tak padej" s barmanem Josephem...Lituju Teresy dceru, která se po projekci filmu dozví, co její matka skutečně dělala na dovolené, a proč ji nemohla vzít s sebou, a bude mít z ostudy kabát...

Hezká pohádka se spoustou vtipných hlášek, místy lehce přitažených za vlasy. Když člověk nečeká zázraky, celkem se u ní i pobaví - je ale pravda, že od Burtona bych čekala trochu víc...