Jitomirka

Identita Lady Whistledown zůstala stejná jako v knize, nicméně tvůrci seriálu přemýšleli nad tím, že v seriálu by „Super Drbnou“ mohla být Daphne, Lady Danbury, Eloise nebo královnin tajemník Brimsley.

Intimní scény byly dopředu důkladně promyšleny a natrénovány, dohlížela na ně dokonce „režisérka intimních scén“.

Golda Rosheuvel si v seriálu zahrála královnu Charlottu. Tato královna skutečně vládla v Anglii v letech 1761–1818 a byla manželkou Jiřího III. (u kterého se vyvinula duševní choroba). Podle řady historiků byla královna Charlotte první britskou královnou, která pravděpodobně měla africké předky.

Postava Hanse Meyera (Manfred Zapatka) je inspirována skutečnou osobností a skutečným soudním procesem. Jedná se o Friedricha Engela, známého také pod přezdívkou Řezník z Janova. Během války působil jako Obersturmbannführer v Janově. Jako odplatu za šest mrtvých příslušníků wehrmachtu přikázal provést 19. května 1944 masakr v horském průsmyku Passo del Turchino. Zemřelo zde 59 civilistů. V lednu 1945 získal válečný kříž za zásluhy. Za své válečné zločiny seděl před soudem až v roce 1999. Vzhledem k jeho pokročilému věku dostal jen sedm let vězení a stejně zůstal na svobodě. Zemřel roku 2006.

Das Einführungsgesetz zum Gesetz über Ordnungswidrigkeiten (zkráceně EGOWiG, česky: Úvodní zákon k zákonu o přestupcích) vyšel 24. května 1968, tvůrcem byl Eduard Dreher, který byl od roku 1937 členem NSDAP.

Film je natočen podle stejnojmenné knihy, autorem je Ferdinand von Schirach a kniha vyšla v roce 2011.

Po dokončení filmu byli všichni, kteří se na filmu podíleli, zavražděni v plynových komorách.

Na přelomu roku 1940/41 museli na Himmlerův povel povinně zhlédnout film příslušníci policie, SS a také dozorci koncentračních táborů. To je mělo přimět k ještě tvrdšímu zacházení se židovskými vězni.

Hotel fungoval až do 70. let, kdy byl předělán na ubytovnu pro učně. V roce 1984 byla budova zbourána. V letech 1995 až 1997 byl na stejném místě hotel znovu vystaven, 23. srpna 1997 byl za účasti německého prezidenta Romana Herzoga znovuotevřen.

Gigolové v Adlonu pracovali. Většinou se jednalo o zchudlé šlechtice, mladíčky a bývalé důstojníky, kteří při tanci bavili bohaté paničky a vdovy.

Zakladatel hotelu Lorenz Adlon zemřel v dubnu 1921 poté, co ho srazilo auto. Jeho syn Louis zemřel po 2. světové válce po výslechu ruskými vojáky. Okolnosti jeho smrti nejsou blíže známy.

Rčení: "Co se stane v Adlonu, zůstane v Adlonu" skutečně existovalo.

Jedním z největších skandálů 20. let se v Berlíně stal rozvod Louise Adlona (v serálu Heino Ferch). Stejně jako v seriálu se zamiloval do Heddy (Marie Bäumer), kvůli které opustil po patnáctiletém manželství svou ženu Tilly a svých pět dětí.

Rodina Schadtů je fiktivní, stejně jako vražda černošské hospodyně Gally (Thelma Buabeng).

Císař Vilém II. si v hotelu skutečně domlouval dostaveníčka. Zamlouval se mu nejen luxus a komfort, který hotel nabízel, ale hlavně diskrétnost personálu. V seriálu vystoupila například postava španělská tanečnice Caroline Otéro, která byla dlouhou dobu jeho milenkou.

Autorem scénáře je Bora Dagtekin, který sám vyrůstal v německo-turecké rodině. Matka byla Němka, otec Turek.

Dům, před nímž se natáčely venkovní scény, se nachází v Niedstraße v Berlíně a patřil spisovateli Güntherovi Grassovi, který zde žil od roku 1963 do 1996.

Původně se měl film jmenovat "Mý malý péro" (Mein kleiner Schwanz).

Ve filmu mluví postavy často (horno)bavorským dialektem (například rodina statkáře Schobera (Florian Brückner)). To se však setkalo se silnou kritikou, neboť Tannbach leží ve Frankách a tam se mluví jiným dialektem.

Natáčelo se i v Čechách, u obce jménem Kryry v okrese Louny.