Případ Collini

V tej záplave príbehov zo súdnej siene a iba o niečo menšom počte filmov, v ktorých mladý, neskúsený a neznámy právnik s obrovským šťastím a úžasným nápadom vyhrá stratený proces sa Prípad Collini spoľahlivo stratí. Ničím sa totiž nevymyká schémam platiacim pre tento typ filmov. Úsmevný je nanajvýš Turek vychovaný nacistom obhajujúci o mnoho rokov neskôr vraha svojho otčima. Ale sme v 21. storočí a dnes je možné v rámci politickej korektnosti a umierneného sebabičovania Nemcov prakticky všetko. (28.06.2021)

Čakal som trochu viac. Nie že by to posolstvo nebolo silné, ale to tuctové spracovanie na čele s kamerou, strihom a hudbou mi liezlo na nervy, pričom ma veľmi nepotešil ani fakt, že polovica minutáže je len rozvláčna nuda nadžganá otravnými dramatickými flashbackmi. Oplatilo sa však počkať kým scenár začne ťahať z rukáva svoje zvraty? No neviem, asi ani nie. Ku koncu filmu síce začnú stupňovať grády a možno sa mu na malinkú chvíľu podarí diváka napnúť, no na viac ako dve hviezdy to už nevytiahne nič. (25.05.2023)

Zajímavé od okamžiku, kdy začal soud. 1) Zmíněný zákon Das Einführungsgesetz zum Gesetz über Ordnungswidrigkeiten platil v novelizovaném znění do roku 2007, kdy byl zrušen._____ 2) Zaujali mě 37letý Rakušan (otec Tunisan) Elyas M´Barek (advokát Caspar Lainen), 22letý Ludwig Simon (Meyerův syn Philipp) a 27letý velmi obsazovaný přitažlivý Jannis Niewöhner (Meyer jako důstojník SS)._____ 3) Věcně nepřesný, jako obvykle nekorektní, ale vtipný koment k zamyšlení: verbal****. (02.12.2020)

Film Marca Kreuzpaintnera Případ Collini se nezáludně soustřeďuje na problém denacifikace. Bohužel jen na filmovém plátně a poněkud se značným zpožděním: ti co přežili zabíjení na jedné i druhé straně (tím myslím, ty, kteří zabíjeli a ty, kterým se to podařilo přežít), už zemřeli stářím. Avšak ani tím se problém denacifikace neuzavřel. A to ani přesto, že byl v roce 1968 (co se v tomto roce nestalo!) uzavřen Dreherovým zákonem (Eduard Dreher 1907 - 1996), který dal zapravdu těm, kteří se ospravedlňovali tím, že pouze plnili rozkazy svých nadřízených. Vraždy se tak přehodnotily na zabití a zabití se amnestovalo. Film se silně opírá o stejnojmennou knihu Ferdinand Von Schiracha, vydanou v roce 2011, tedy také celkem pozdě. Film však má ještě jiné, zajímavé konotace: Colliniho obhájcem je jmenován mladý Turek (Elyas M'Barek, na netu jsem vyčetl, že obvykle hraje komediální role), který Dreherův zákon nezná a samozřejmě ho nezná ani vrah Collini. Zná ho ovšem žalobce, který se dílem podílel na jeho zpracování, a bylo by zajímavé vědět, kdo v soudní síni ho ještě zná. Film končí tak, že se koza sežere, ale přesto zůstane celá: Collini se oběsí v cele, žalobce uzná, že Dreherův zákon je pakárna, čímž je evropská denacifikace definitivně uzavřena. Schluß!..... Pozn. 1: Navíc se mi na filmu nelíbily "realistické" flashbacky a lituji, že si režisér neuměl poradit jinak. A ten závěrečný "romantický" s kopačákem, to byl opravdu gól. Pozn. 2: Přínosem pro mě tu není tolik "diskuse o Dreherově zákonu", ale obsese opakování (v této souvislosti mě napadla kniha u nás téměř neznámého surrealisty Rolanda Topora Nájemník, kterou zfilmoval Roman Polanski). Zbraň, kterou Collini použil (typ, kterým byl zastřelen jeho otec) přivedla na stopu mladého obhájce a zřejmě i většinu diváků (včetně mě). Dalším problémem je zohavení mrtvoly; zřejmě je to "bonus navíc", za mnohaleté čekání a zmařený život celé rodiny. Pozn. 3 - opravdu poslední: Zrovna čtu knihu poznámek Umberta Eca Pape Satàn Aleppe. Cronache di una società liquida (nedá mi to: název českého překladu zní Od hlouposti k šílenství - zprávy o tekuté společnosti. Pokud se druhá část názvu překladu díla shoduje, musí se shodovat i ta první; tedy, nepřeložitelný výraz z Danta Pape Satàn Aleppe znamená Od hlouposti k šílenství, proč ne?). Ale teď už jen ta citace (z roku 2013), do souvislosti s filmem si ji uveď každý sám: Pokud se člověku podaří dokázat, že se jeho žalobce dopustil cizoložství, lehkovážností (zde účast v zákonodárné komisi) či zločinu, i když nemá s procesem nic společného, vyhrál... Stačí prokázat, že ten, kdo vás načapal (se sekyrou v ruce) před deseti lety nenahlásil finančnímu úřadu, že dostal od nějaké podniku vánočku..." (23.02.2022)

Rozpačité drama s bizarní zápletkou - nevděčný právník rozplétá záhadu mlčenlivého násilného vraha, který oddělal jeho náhradní výchovnou figuru. Film nepřináší bohužel žádný inovativní pohled na nacistická zvěrstva nebo spravedlnost, a mnohem zajímavější soudní příběh o revizi vztahů k lidem, co známe, přinesl např. Gavrasův Music Box. Hlavního představitele hraje sice sympaťák, ale advokát se chová ne moc sympaticky - od začátku jako cvaknutím vypínače neváhá kašlat na svoje vztahy, domluvit si sex, aby mohl slídit po domě nebo zničehonic odpustit letitá trauma vlastnímu otci, aby ho využil k práci. Jako úlet mi přišlo závěrečné setkání s nadpřirozenem, přestože proces jinak ústí do akceptovatelného závěru. (21.05.2022)