d-corso

Corbijnovi jsem po dílku o Joy Division (on potom všude tvrdil, že to bylo hlavně o Curtisovi...hmmm) nevěřil nic. Teda klipy točil pořád skvělý, ale celovečerní film? Nikdy! A pak dá tohohle Američana. Vidím, že takovýto filmy se dají pořád točit a že můžou být pořád skvělý a já z nich můžu mít pořád radost. Jako tehdy. S RobRoyem se neshodnu prakticky na ničem, ale poslední věta z jeho komentu mi mluví z duše.

Experiment, šílenství a především provokace, která se nadmíru podařila - což rozhodně není až tak běžné. A na absolutní počet to vykopává geniální soundtrack. Chtěl bych být šťastným vlastníkem CD Feminists - http://www.youtube.com/watch?v=V4eWU-pg3uI

Republikáni, porno, neomarxisté, Pixies, válka v Iráku a prozatím nejdokonaleji zvládnutý film na motivy románů Phillipa K. Dicka, přestože se o adaptaci žádného z jeho románů nejedná. Subjektivní tak může a dokonce musí být bráno rázem jako objektivní a jak boxer Santaros/Jericho Cane prostřednictvím svého scénáře, tak Ronald/Roland Taverner pomocí drog určují, co je realita. Kelly uvařil bezbřehý postmoderní guláš, kdy odkazuje, cituje a parafrázuje vše možné, dokonce i svůj první film, ale jednotlivé ingredience k sobě dokonale pasují a výsledkem je mimořádně chutná krmě. A jelikož "bezbřehý" nemusí nutně znamenat beze smyslu či zmatený, tak ani onen výsledek není zdaleka nesrozumitelný. Jen to chce trochu pozornosti. Zároveň se ovšem nedá vyloučit možnost, že jsem viděl to, co jsem vidět chtěl. No a co?

Naprosto neuvěřitelná kombinace psychologického dramatu, parodie, romantické dojárny, crazy komedie a nevím čeho ještě dalšího, to vše za doprovodu skvěle padnoucího písničkového soundtracku. Něco takového dokáže dát dohromady a především pohromadě udržet pouze Wes Anderson. Jak to ten chlap dělá, netuším. Film a humor mému srdci velmi blízký.

Hoďme už konečně za hlavu různe p.fiction. Tenhle film útočí naprosto něčím jiným. Ano, uznávám, je tu spousta těch kůl vtípků (a ne špatných), ale co se takhle jednou opojit něčím jiným. Čím? architektura, Evropa, buranismus, vlaky...vymyslí ještě někdo něco dalšího?

Koncert skvělý, nelze vytknout nic, snad jen to, že od Pixies je lépe poslouchat studiové nahrávky. S kily Francisco Blacka byl každý smířen a seznámen už dávno, ale proč po těch letech vypadá Kim Deal jako opravdu velká skříň, taková škoda..Ono to nakonec vypadá, že jenom kušním...ale já kušním, a Pixies, svoji srdcovou záležitost, si užiju kdykoliv, protože tohle je ta nejlepší ... skupina...

Quentin se svým Kill Billem ať jde...ano, přesně tam. A tu rytmickou sekci v podobě čtyř japonských rolníků by nevymyslel ani Bargeld.

Netvrdím, že jsem došel naprostému pochopení a netvrdím, že jsem odhalil skrytou filosofii tu kterého. Vše na mě působilo dojmem zemitosti - tak, jak ji rozumím já - jednoznačnosti-.Nehledal a neluštil jsem symboly, přesto, že jsou obsaženy. Jsou však, dle mě, podružné. Ono totiž jedno malé nedorozumění může dojít fatálního konce. Ona si přeje, ale neřekne, je to totiž její očekávání. Ale očekávání je více, než-li vyřčené. Je podstatnější, je důležitější, má být odhaleno a vyplněno. On smýšlí příliš racionálně. Nechce se mu jet do prdele jménem Eden, když ona tvrdí, že chce být raději sama, aby mohla psát. Pro něj je to ulehčení. Vše je RACIONÁLNĚ vyřízeno, vysvětleno. Ne tak ovšem v oblasti očekávání. Ta není racionální.. Většinou.(Myslím, že je velmi důležité nepominout jeden z úvodních dialogů - tady je vysvětlení všeho, co tak mizerně klepu dokupy). Následuje msta spojená s výčitkami svědomí. Msta o to silnější, že již byla jednou provedena, ale na nesprávném. Antichrist je asi nejlepší film, který jsem viděl za poslední dva roky. Přestože neustále využívá a přejímá (Blue Velvet a vůbec Lynch je uspokojen nebo nasrán?), má v sobě cosi neodolatelného. Ten film je neuvěřitelně hrůzný. Vztahový horor.

Netradiční, efektní a velmi originální zpracování nejznámějšího upírského příběhu. A Peter Fonda, coby Van Helsing, je tou nejchutnější třešinkou na tomto výtečném dortu.

Po technické stránce možná nejdokonalejší horrorový Fulci. Vynikající kamera, skvělý střih a výtečné masky. Atmosférická podvodní scéna se žralokem a vylézání nemrtvých z hrobů na starém španělském hřbitově, nemají v zombie subžánru dodnes obdobu. Tah na bránu je sice přímočařejší, než u dvou dalších snímků velké trojky (Beyond, Dům u hřbitova), ale na půvabu v žádném případě neubírá. Pod celkové výrazně depresivní vyznění filmu se zásadním způsobem podepsala také mistrovská hudba Fabia Frizziho.